Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

FIKTIVNÍ SVĚT 74.

19. 04. 2016
0
1
793

 

 

Jak jsem již včera naznačil, pokud si je svedeme představovat jako svého druhu tělesa, pro mnoho zdejších slova nevystoupí z plošnosti a jejich existence nenabydou prostoru, prostorovosti.

 

A hned pro tuto první dnešní větu může jiným připadat, jako bych se vůbec nezajímal tématy té otrokovické paní, jejím realizacemi v sešitech, nebo jejich hodnocením nebo intepretacím, popřípadě dalším rozvíjením možností nebo metod jejího hledání.

 

Ale jsou to slova, nikoli skutky, co nás, nebo jimiž, nás odsoudí.

 

Pokud se zasníme, mnohé naše prožitky všedního dění vnímáme v představách jako prostorové, dokonce svým způsobem majestátně prostorové, zatímco jiným osobám se tyto či obdobné skutečnosti při vší snaze nevybavují jinak nežli stroze plošně, a to i třeba pokud jsou jimi pociťovány i barevně.

 

V obdobných zřeních býváváme i zastiženi, pokud si například vybavujeme i třeba dění kteréhosi filmu nebo jeho úseku, a přihodí-li se nám cosi, jak popisuji, vzápětí se nemůžeme zmoci na popis tohoto nežli slovy, neboť ta jsou skutečnost prvotně fixující, popisující a zprostředkující, jakékoli představami vybuzené související obrazy až následně.

     

Procházím někdy o prázdninách Otrokovicemi, ale mohl bych i kteréhosi slunečného dne již hned v květnu, vepředu na triku pokrytém iluzí skvrn vojenského maskování mám přišitu onu fotografii známou již z minula, vykračuji si, a pokud si svedu představit, tak zezadu jsem sledován pohledy na ještě jeden obrázek tamté paní, tentokrát vytištěn barevně, vložen v průhledné sloze a přišit mnohem pečlivěji na zádech mého trika po celém obdélníkovém obvodu stehy šicího stroje hypoteticky ovocem vonící slečny Malinové bydlící v našem činžáku, pokud se jí tahleta doufaná operace dostatečně úspěšně povede.

 

Ještě o ní, její spoluúčasti, doposud neví, ale nýčko, když zase začnu chodit třikrát týdně po obědě na rehabilitace a každý den ráno běhat k Olze, určitě ji někde potkám, jak venčí svého bílého psíka, a bude stačit jediné moje oslovení a všechno bude za sto korun zařízeno, jak vidíte, moje tričko původně koupené za desetikorunu v sekáči se stálým navěšováním dalších a dalších věcí zhodnotňuje, stává se dražším.

Postupně se bude stávat čímsi jako chodící výstavní plochou, mobilním billboardem, svého druhu muzeem nebo výstavní síní, přičemž jsem si jist, že dotyčný obrázek k umístění na záď mám již vyroben z jednoho snímku dokumentujícího mou poslední návštěvu v Otrokovicích.

Tuhle předlohu je nutné pouze barevně vytisknout na tužším papíru, slečnám v oficíně pana Lejky zaplatit za úkon necelých čtyřicet káčé (Roland Barthes, například, by použil mnohem ukázněnějšího slova korun), a jen z tohoto letmého závorkami uvězněného detailu je jen tak mimochodem zřejmé, proč nejsem, pro zřetelnou lehkovážnost samého k sobě, schopen či nadán psát onu takzvanou vážnou, solidní či těžkou literaturu.

 

Vytištěno strojem, strojem přišito, viděno náhodným pozorovatelem, budu si vykračovat napohled ledabyle bez zájmu o dění v mém nejbližším okolí, jako nějaký turista, omyl však, nenaleťte, maje nalíčeno, budu napjatě sledovat a naslouchat, vzbuzuje-li obrázek za mými zády nějaký zájem, vedoucí, dokonce, až k případné otázce.

 

Občas budu tento průběh sledovat kamerou skrytě zamířenou objektivem na moje záda, jsem-li schopen již nyní sdílet slovy moji představu příštího dění, budu snad posléze samotný reálně děj posléze korigovat k základnímu záměru.

 

K otázkám či zájmu o existenci tamté neznámé paní, a mým odpovědím a vysvětlením na ně, jež poslouží základnímu záměru pátrání – s takovouto předchozí autorskou přípravou mi sned nebude nikdo moci vytýkat před případným státním soudem cokoli posuzovatelného podle regulí občanského, popřípadě Občanského, zákoníku, nýbrž bude muset i ten největší škarohlíd a trousil fejsbukových mouder uznat, nebo být k tomuto úředně příslušně veden, že v málem téměř ročním soustředěném činění v celé této věci hledání případných uměleckých děl v odhadovaném žánru art brut jsem od jejího samého počátku postupoval a činil v souladu se svým nejpoctivějším autorským svědomím.

Což již je zcela jiný druh zákoníku, nejméně…   

 

Zbývá pouze v obdobně předestřené posloupnosti zabývat se tématem samého posledního chystaného obrázku.

Na úplném začátku, byla zcela náhodně a nemíněně pořízená fotografie polocelku jakési od jiných se zevnějškem lišící paní sedící na jednom ze dvou sedáků uvnitř haly otrokovického vlakového nádraží.

Poněvadž existence dotyčné se mi posléze vyjevila jako bytí nutné k zájmu, vytiskl jsem jako detail (výřez z původní fotografie) podobu jejího obličeje a použil odvozené zpodobení jako nástroj či prostředek k veřejnému hledání.

Dostal se tak do kolize s veřejným míněním o dikci jednoho ustanovení jednoho zákona.

Pominul jsem tento (dosud jen fejsbukový) zádrhel, a rukodělným našitím v pátrání již předtím používaného obrázku si připravil, popřípadě zhotovil, pátrací, čili wittgensteinovsky investigativní kostým, prošel se v něm v účelu navazujícího pátrání částí města Otrokovice.

Občas jsem si tuto svou cestu fotograficky zdokumentoval.

Z výřezu jednoho takového snímku, tedy poznovu autorským zásahem, jsem vyrobil obrázek, který bude přišit a poznovu prezentován při příští otrokovické pěší pátrací relaci.

Z jejíhož průběhu bude pořizována fotografická dokumentace, jejíž jeden výsledek v jakési vizuální verzi užit při ještě příští budoucí otrokovické pátrací procházce.

 

Z předchozího výčtu je snad slovy i představou dostatečně zjevně zřejmé, popřípadě zřetelné, že podle současných veřejných výkladů jednoho současně platného českého zákona by sám Andy Warhol (kvůli němuž, mimochodem, jsem v 89. byl málem odsouzen podle tehdy platného § 100 Trestního, či trestního, zákona na 6/šest roků nepodmíněně, zatímco ti dnešní, co mě soudí, tehdy jako dnes jen pokaždé kolaborují) jako klasik zpodobování procesu nekonečnosti reprodukovatelnosti dostal slovy, písmem, nasázeno podle platného zdejšího současného práva nejméně doživotí.

 

Long Life, Andy!

 

Tolik moje zpráva k současnému stavu zdejšího navždy hluboce vrytého bolševismu.

 

(A o souboji jednoho způsobu domnívaného se wittgensteinovského zření s ním.)

 

 

 

.


1 názor

agáta5
20. 04. 2016
Dát tip

to si píšeš poznámky pro sebe ne?

Jestli chceš, aby tvé úvahy četl  i někdo jiný než já (ale já jsem divná, já čtu skoro všechno) podívej se například na větu...

Procházím někdy o prázdninách Otrokovicema.... máš tuhle větu na šest řádek!!!! Proboha, neznalý čtenář už u třetího ztrácí nit...

to samé u  .. K otázkám a zájmu...

špatně se to čte, přísáhám, že pomalu nevím, co jsem u tebe četla, když odcházím... asi by to chtělo změnit formu psaní, jinak ... hm... nevím,nevím


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru