Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poslední ostrov distance

06. 06. 2016
9
11
1418
Autor
Movsar

Sbohem cizí matko v cizím pokoji…

Sousedi se ukládají k spánku. On si ji přitáhne k sobě, tu svou mamku. A z rádia jde noční proud a s ním cizí žena v cizím pokoji. „.. sbohem cizí matko v cizím pokoji..“ Co psychoanalýza těžce dobývala, to textař Horáček vystihl jednou větou. Neboť každá se stanou matkou a údělem muže je od té chvíle toužit už jen po jiné, cizí matce v cizím pokoji. Slovo umí být logos, rozum, ale taky umí člověku zavařit. 


Poslední ostrov distance

Tvář osvětlenou pochodní displeje svého telefonu kráčí noční ulicí. Digitální přízrak, anebo kráska v nesnázích, co ji zradila GPS? Z výšky čtyř pater můžeš jen hádat. Podpatky vyťukává přísné staccato, ta se neztratila. Nejspíše píše, že už je kousek a že jíst nebude, protože s Týnou měly pár obložených housek. Říkám si, jak by se svět asi změnil, nebýt té rychlosti přenášených zpráv. Utrpěla by nějakou újmu, kdyby mezi nápadem zpravit manžela o svém nasycení houskami a zprávou samotnou vězela mezera několika minut? Neustále produkujeme přítomnost a vylučujeme jakoukoli distanci. Poslední ostrov distance: vězení a zdlouhavý proces odesílání (papírových!) dopisů. Vězňové tak, aniž by chtěli, ještě užívají luxusu odstupu, který člověka osvobozuje z pout přítomnosti. My ostatní jsme už jen děti okamžiku, nevolníci přítomnosti a transparence.


Jít stezkou řeči

Usiluje ještě současný člověk ve svém životě o přesah? Anebo je veškerá jeho aktivita už jen činem všedního dne? Zábavní průmysl všednost estetizoval, vzniklo tak pokušení vnímat ji jako něco neobyčejného. Biftek naaranžovaný jako Tutanchámonova nevěsta, auto připomínající stíhačku, telefon s obrazem reálnějším než realita, celý svět uložený v elektronické síti, to vše člověka svádí k myšlence o účasti na podstatném, o vykročení z kruhu. Jenže je to jen léčka do ještě pevnějšího sevření železy všednosti. A jak se jím vyhnout? Jít stezkou řeči, řekl bych.


11 názorů

Movsar
07. 06. 2016
Dát tip

naopak, kočkodane! díky za čtení agátě i gabi.


Kočkodan
07. 06. 2016
Dát tip
Snad jsi také neutrpel zádnou újmu, kdyz jsem mezi prectením a zpravením vytvoril mezeru dokonce desítek hodin.

gabi
07. 06. 2016
Dát tip

...*


agáta5
06. 06. 2016
Dát tip

jj, stezkou řeči !!


Movsar
06. 06. 2016
Dát tip

tak za tu upřímnost a až barokní citovost předávám taky tip! :-)

díky, goro.


Kyna
06. 06. 2016
Dát tip

to už není o díle, ale o mně:) trefil ses mi do slabin... možná silnin...


Kyna
06. 06. 2016
Dát tip

to už není o díle, ale o mně:) trefil ses mi do slabin... možná silnin...


Gora
06. 06. 2016
Dát tip

Cítím to podobně...stezka řeči nás vyvede...snad.../T.


Movsar
06. 06. 2016
Dát tip

nepřeháněj, kyijno, na slzičky to nebude. ale díky!


Kyna
06. 06. 2016
Dát tip

The angels in your palm

sing gentle worried songs

and the sweetness of our dreams

like mountains made of steam

...aneb u Posledního ostrova distance se mi zvlhčily oči soucitem. Zatím nejdojemnější dílka co sem od tebe čet:) A v posledním dokonce tentokrát cítím i naději.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru