Kvítí

ani nevíš, jak mě dnes tvoje kritika potěšila, moc ti děkuji.-)

Moc pěkná báseň, zaujalo mě štěkající psí víno :-))).  TIP

Kopuletá - pod tímto slovem  bych si představila šedesátiletou - kopa znamenala číslovku 60 - vlastně už to tady napsal aleš-novák.

dark matters: díky za názor:-)...sice jsem to nepsala tak prvoplánově, jak si asi myslíš, ale když to tak vyznívá, nedá se nic dělat...

Markel: díky za nakouknutí.-)

sošná a mírně mramorová

líbí moc, pro mne taky snová *

taká stávka na istotu. tušený príbeh v pozadí, nostalgické rekvizity... kontrast nevesta - cintorín /trošku klišé,že/  osobne ma iritujú zápletky typu - on/a to vie, tuší - funguje to na upútanie asi tak ako návnada s neprezradeným tajomstvom. osobne je mi však úplne jedno, čo bude s nevestou. Pôsobí na mňa ako prázdna konštrukcia. nemám motiváciu s ňou súcitiť alebo... čokoľvek. súhlasím s egilom - slušne odvedená práca. Chýba mi tam snaha vybočiť, aspoň trošku. a tiež som si spomenula na erbena. a ešte som si spomenula na hlášku seriálu - "čo je mŕtve, nemôže nikdy zomrieť". Proste, keď tie postavy nežijú, môže mi byť jedno aj keby ich sťahovali z kože.

Přemýšlel jsem potom, jestli tohle přirovnání nevyzní až příliš příkře, a bylo mi líto, že jsem ho formuloval zrovna takhle, ale po úvaze mi z toho vyšlo to samé co Tobě - že jde o nastavení: krajka pod starou vázou má jistě své kouzlo - pro toho, kdo ho v ní rád nachází a naopak mu třeba nic neříkají moderní povrchy kuchyňských linek :)

Kolobajdo pozdě? není pozdě.-)

Zboro: hm, co říct...děkuji...nebudu si nalhávat, že se mi nad tvým komentářem lehce mávlo rukou.-) ale nakonec, proč ne?.-) pro mě má kouzlo i uháčkovaná krajka pod starou vázou.-)

Dopředu se omlouvám, ale mně osobně to připadá jako výšivka, jako zaprášená uháčkovaná dečka pod starou vázou.

jo, to je dvojče...

ale je zajímavé, že víc asociací vedlo ke kopulaci...:o)

Zase jsem přišel pozdě. Že nevěsta kopuletá je šedesátiletá mě napadlo hned, když jsem začal číst komentáře. No a on k tomuto závěru došel i nějaký Aleš Novák... neznáš ho nádodou?     o))   /**

jo! ... *

Je v tom jakási "holčičkovská" jemnost (udivené vyšeptnutí "kopuletá" to ještě umocňuje) -- celé se to nese v takových pastelových tónech -- což mi ale tady přijde zajímavé, možná je ta jemnost něčím vlastním tvému vidění, nějakou cestou.

Pracuješ s náznaky, můžeš jimi vystavět příběh, necháváš čtenáře domýšlet -- to mi přijde dobré -- ale jazyk je velmi opatrný.. jako by se spíš snažil přiblížit nějakému stínu (stínům), než vytvořit vlastní výraz.

kopa -šedesát...kopuletááá... panečku!

sakriš....-))) pyl.-)))

díky, Goro.-)

Bravo, Lenko.

egil: mně to spíše přišlo jak od Šaldy než od medvěda, což vzhledem k meritu věci...

Lnice: no i já občas voním, když jsem pil...

Miroslawku: voní blizna nebo pestíky?.-) blizna JE součástí pestíku... málem jsi mě nachytal, nebo vlastně nachytal, ale jen na půl (i když jsem měla semestr botaniky.-), u některých rostlin může vonět i blizna nebo dokonce pil...ale jak je to přesně u chryzantémy, to přesně nevím.-)

Hřbitovním kvítím Jana Nerudy a Svatební košilí K.J.Erbena, abych byla přesná.-)

moc vám všem děkuju za nakouknutí.-)

egile: před nedávnem mě zaujalo slovo kopuletý, znám ho jen jako příjmení a tak jsem se snažila najít, co vlastně znamená, bez úspěchu, říkala jsem si, že by třeba lidi na Písmáku mohli přijít s nějakým nápadem.-) tak tu máme: spoustu letá a kopulace, těhotenství.-) líbí se mi ta tajemnost, kdysi to něco znamenalo, až tak, že se to stalo příjmením a dnes ani nevím, co přesně znamená.-)) . Jinak báseň je erbenovská, inspirovaná Hřbitovním kvítím a Svatební košilí...mám to spíše jako obraz, žena (já.-) stojí na hřbitově a přemýšlí nad mládím jiné ženy v hrobě , nad jejím příběhem, tragickým?.-) k tomu se dá vymyslet spousta příběhů.-)  kopuletá, druhé kopuletá už jí šeptem vyjde ústy ven, jak je tím zaujatá ,chtěla jsem tím i vyjádřit propojení s košilí (košilela)...a na konci obrazu před hrobem zase zašeptá: probudí se z okvětin, vyjádření toho opakování, opakování příběhů i tragických...baví mě přemýšlet před hroby, počítat prožité roky, zasazovat do kontextu historie, jak dlouho žili s partnerem, bez něj, kolik měli dětí...-)) 

Míro - nevystačil..., za každou cenu se totiž snažím působit zajímavější, než ve skutečnosti jsem. 

BTW:  Vůně květu je způsobena přítomností prchavých silic v pokožkových buňkách korunních lístků. (zdroj Wikipedie)

Mně onehdá psala jakási paní Kopuletá, projektová manažerka. A ten tón se mi věru nelíbil. Snad to mé čtení příliš nepoznamenalo.

psí víno štěká... mám rád podobné jazykové nápady, ale ne tak zjevné, tohle vskutku nekouše

...a tak mě napadá: voní blizna nebo pestíky, co myslíš?

Text na mně působí sošně, ale nemohu se rozhodnout, není-li to spíš mramorovaná bábovka. A jak tak váhám a pročítám si co píše egil, jak se chudák ambivalentně (a statečně, poctivě) kroutí... dochází mi, že bych váhat neměl... u dobré básně nechybí ten zásah, který přinutí zaujmout nějaký postoj, ať už jakýkoli. V tom asi bude jádro pudla, ne v nějakých dílčích formálních záležitostech.

egil: archaičnost - s tímhle slovem bys nevystačil?

Krásná  /T

Zase jedna z autorčiných perel, které balancují v dekadentní atmosféře na laně povinnosti sama k sobě a ke světu.

Láďo pěkně .)

A pamatuju si, jak mě babička okřikovala (samozřejmě mě okřikovala šeptem), že na hřbitově nemám mluvit hlasitě (kurzíva).

Ten chronotopos je takový až erbenovský. Archaistní. Možná až příliš - z mého pohledu by mu prospěla nějaká nenásilná aktualizace, ale tu si na druhou stranu nedokážu v rámci této básně představit (není tam pro současné reálie místo, jen pro ty mimočasové; a protože se jádro básně vlastně oné mimočasovosti dotýká, zvolené výrazové prostředky jsou cekem na místě). 

Zkusím napsat, jak básni po prvním čtení rozumím, ano? A je to jen jedno čtení z mnohých možných. Rozumím básni po svém (tím si samozřejmě vytvářím "alibi", kdybych v básni minul nějaký klíčový odkaz, třeba nějakou přesmyčku - a odkaz na Shakespearovu Julii - úsměv -). 

Je tam ta vnější rovina, v níž si představuji, v níž něco vidím - a z kvítií se vynořuje jakési sousoší. V souvislosti s Rilkem se mi do interpretace dere ta "strašná dokonalost" andělů v kontrastu s naším pomíjivým bytím. Mramorový anděl. Mramorová dívka. Pomíjivé kvítí. Svět zdání. Socha jako symbol v čase - symbol něčeho, jakéhodi dramatu, jehož děj se nemění, jen obsazení rolí.

Za tím výjevem lze tušit nějaký příběh, patrně dost tragický - kopuletost je zajímavé slovo. V kontextu básně pro mě zahrnuje kopulaci - k té ostatně odkazuje i narážka na prvotní hřích ve druhé strofě -, kopuli (těhotenství?) i "letá"...  Vše ostatní si můžu jen domýšlet. Sebevražda..........

Klíčová je pro mě střední strofa, kde se cetky spuštějí na provázku z hadích vin. Tam vidím jistý odkaz na prvotní hřích, a ten provázek pohyb, intenci, která motivuje pohyb cetek a obětin (dílem vina toho druhého). 

"Psí víno štěká" a "provázek hadích vin" - to jsou dva osvěžující tropy (i když v druhém případě jde o genitivní metaforu, jakým je obvykle lepší se vyhnout; tady ovšem nezaclání.

A teď mé výhrady -

Už jsem zmínil zcela na začátku - ta archaistnost. Celý text pak působí trochu mramorově. Jistě, lze to hájit autorským záměrem (to v podstatě dělám i na začátku této reakce - že by roubování něčeho současného do textu bylo v rozporu s tím, o co básni jde...), ale k tomu chybí nějaký širší kontext.

"Na tvrdém prsu buclatém / náhrobního anděla." Slovní inverze, obraz vystřižený z něčeho velice pradávného... Vytržený ze hřbitovní hlíny mrtvých poetik. 

Až přílišná ladnost... Ta mi vadí možná nejvíc. Můžu na chvíli u textu spočinout - jako u toho náhrobku, kde se zasním při pohledu na sochu vytrženou mimo čas (Co jsme my, budete i vy... je to "věčný koloběh"). Ale aby se do mě text zasekl drápkem, aby ve mně otevřel nějaký prostor, na to je až příliš.... - a znovu to slovo - ... ladný.

Mě by lákalo (a to je moje perspektiva, čistě subjektivní, kterou klidně můžeš škrtnout) navzdory všemu (právě že navzdory) vnést do textu (a tím i do svého vnímání) něco rušivého, nějaký protiklad, kontrast. A počkat si, co to udělá. Jak se vše vyjeví - třeba i nově, pro autora samotného překvapivě. U tohoto textu mám pocit slušně odvedené "práce". Naplněné myšlenky, uskutečněného záměru. Ale nejsem si jistý, zda tě Tvůj text nějak posunul ve vnímání, nalomil nějakou hranici (v mysli). Není špatný, jsou v něm celkem pěkná místa, jen bych se nebál se do toho prostě víc opřít.

dušičkové zastavení........................*/***

/*