loutka

pohled do krajiny pavouků, kde je mouchám do pláče... jak zpívá Nohavica

bubák

 

tiše se za mnou šine

bojím se otočit

nádech, výdech

na mostě orámovaném modře

dnes se již oprýskala tehdejší barva

 

bubák za mnou.. přede mnou

vše v pohybu zeleného křiku

 

jsem jen ... maličká

vyrostl do výšky několika metrů

zakláním hlavu, nedohlédnu do očí

 

má nějaké?

 

točí se, stále rychleji

stále

už, už

 

probouzím se do světa bez bubáka

zpocená, vyděšená

bojím se opustit pokoj

bojím se kouknout z okna

 

a on tam někde čeká

až zase usnu

 

 

probuzena

 

v prázdném oku

to mřížovatí steskem

 

poznáš to správné

na dotek

jemně prsty

 

zelená se mění v prostor

nenaplněnosti

 

absence lásky

 

lovím slova

jenom začátky se staví do řady

zbytek je na mně

 

a konce jsou v povětří

mé netečnosti

probuzena do bílého světa

 

 

 

loutka

 

utonuta v lince obzoru

zapal švy dávno prastaré

 

v uších hučí řeka zapomnění

v levém víc

 

sopka už chrlí i lávu ticha

a kyselina pohlcuje

celé mé tělo

 

ne, nebolí to

jsem jen loutkou

 

a dřevo dobře hoří

 

 

 

 

 

 

 

 

---