Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přísaha

Výběr: Elizabeta, a2a2a, egil
21. 10. 2016
18
9
639
 
 
Přísaha
 
 
Uznávám všechny své podkožní vězně:
dítě, dospělce i starce –  jsou pokrevně připoutáni k sobě
uvádějí tříhlavou želvu do pohybu
neroste běžným tempem
roste přesně tak, jak si zrovna jeden z nich miluje.
 
 
Stařec:
 
Pod pokličkou kamerového systému
na nástupišti
nerozhodný jako živý kámen
v prostoru mezi:
a.)    východy – z téhle strany připlouvají černé mraky, občas taky náruč plná květin.
b.)    záchody – jsou permanentně nacucané, přinášíš obětiny, ale stále neprší.  
c.)    odchody –      
při těch se
lidé přeměňují na stromy
a budovy na lidi
s rozvodnými sítěmi
pachtícími se k srdci světla, solničky na rány a taky rození
něčeho, co se ještě dostatečně neprojevilo
pokud hladina cukru selže, je zde reálná možnost
kaskádového šíření poruchy štěstí.
Dostali už i Jardu
s účastí
snažíš se ho utopit v misce mléka i s jeho dietou
najednou máš pocit
že ti život porozuměl odemknutím klíče.
Pokoj na ubytovně, je to co dnes potřebuješ.
Víš,
co znamená útěk?
Celý den pod negativním působením pluta.
 
 
 
 
 
Dítě:
 
Co nabízím?
Všechny trapnosti, chyby, odvahu i konflikt
i občasnou ránu dělobuchem.
Přijít jenom o minutu dříve
viděli byste!
Rozčísla záclony a proletěla zavřeným oknem, až
samým překvapením okolním domům
vyskákaly zvědavé puchýřky hlav
na oknech.  
V 8.20h
líbí se mi, jak to cinká ve vystrčených zubech.
V 8.30h
nelíbí se mi, jak se to vyvíjí, požární hlásič
přišrouboval k hydrantu falešný poplach
matku telefonním sluchátkem za vystrašený výstřih.
Co je?
Co…   je?!
Zarytě odmítám vydat viníka, samotného mě překvapuje
popálenina prvního stupně.
Matka přece neodolá pohledu syna
za popálené prsty
za trest
zamyká lednici, předepisuje pokojovou teplotu 28°C.
  
Jde to lépe, než jsem čekal, pod peřinou
v akvarijní kouli chladím si závojem rybiček
dnešní třaskavý den.
 
 
   
 
Dospělec:
 
Že se ptám…
 
Dosáhli lidé maximum dlouhodobé přitažlivosti?
Hipsterům už prý odzvonilo
nahradí je plnovousý dřevorubec
uvnitř hlavy má skryté prostředí architekta
který právě přišel z divočiny
navenek svalnatý člověk s notebookem za pasem
zasadí ti přesně namířený dům do terče parcely.
Čas na něco nového,
někoho
s permanentním make-upem, s přilepenými řasami
trvalé omlazování
ale kde se zpozdila, asi jí vyplňuje vrásky happy
end.
Aha, ráno ujel jí autobus
cestou z lesa
důstojným krokem opouští tvůj nákres
v poledne ji někdo z Pražáků do města svez.
Pokud budeš věřit v stále se opakující děje
na rýsovacím prknu
dožiješ své dny ve flanelovém štěstí.
No není to nádhera?
 
Ne.
Znovu. Schází tomu empatie.
Zeptám se jinak: dosáhli lidé maximálního štěstí?
Tak na tuhle otázku vám mohu dát odpověď,
jedině
jestli mi dá k tomu svolení stařec
přichází to jako zpráva od dítěte
užívá si každý okamžik
nespojuje se s budoucími otázkami dospělce.
 
Tak takhle…
 
Takhle by to taky nešlo.
 
Dítě je třeba posadit na pevný základ
starcových kolen
a pak se za ně postavím jak u samotného nejvyššího soudu
třeba uvidím v širších souvislostech
pravou podstatu dnešního dne
ženu co ztratila se na nádraží, v želví hlavě
s kelímkem horké kávy
se závojnatkou
v každém doušku na stromě vyroste člověk.
 
 
 

9 názorů

CHT
30. 06. 2017
Dát tip

I když se mi tenhle "filosofický přesah" zamlouvá, nejvíce si cením zárodku epiky. Od toho už jen krůček....k Benjaminu Buttonovi.


Agibail
14. 02. 2017
Dát tip

*


všem děkuji za čtení a za ;)


 

egil:

chtěla jsem reagovat už v pátek, ale počítač mi vypověděl službu...hele egile, ty puchýřky, myslela jsem si, že by se mohly zalíbit , u té parcely s tím terčem jsem to čekala ;) stále tomu nechávám volný průběh... Je zajímavé, že zrovna ta část, která by podle tebe potřebovala "pročistit", tak tu jsem tak docela odbyla. Chtěla jsem tomu ponechat tu patinu prvotní akce, vyzkoušet, co se stane, když s tím už nebudu hýbat (myslím celý text), když to nechám „autorsky čisté, neučesané, kdy ještě pracují pocity a rozum je v pozadí“, určené jenom sobě samé a jak na to bude reagovat čtenář. 

Děkuji za připomínky (opravím), a za. 


Lnice
22. 10. 2016
Dát tip

No není to nádhera?...-))


guy
21. 10. 2016
Dát tip
Ólalá - hukot!

egil
21. 10. 2016
Dát tip

Rozborka/zborka jedné identity. Líbí se mi ta hravost, lehkost, invence - způsob, jímž se střídají semanticky jednoznačnější místa s komplikovanějšími figurami (metafora s puchýřky hlav je třeba brilantní konstrukt:-)...)

Oceňuji, že prolog je v podstatě vstřícným gestem vůči čtenáři. Je znát, že báseň stojí o dialog. Přísaha - něco závazného, závazný vztah sebe k sobě a v sobě, trojjedinost.

V dospělci mi přijde, že by si pasáž mezi "Že se ptám" a "No není to nádhera?" zasloužila pročistit. "Co" jí někdo svez? Nebo ji? V prvních dvou verších bych odstranil jedno "už". 

"Pokud budeš věřit v stále opakující se děje" (To mě trochu tahá za uši, zvratné zájmeno bych hodil před sloveso.)

"navenek svalnatý člověk s notebookem za pasem

zasadí ti přesně namířený dům do terče parcely."

 

​Tady je to na mě už příliš vykloubená metaforická palba (i když vím, že to "střílení" má být divné, nepřirozené, tak přesto - ten notebook za pasem nějak ne a ne skousnout, ačkoli je tam - opět - znejisťující - enjambement, tak tenhle fragment prostě nefunguje...). 

 

_____

Ovšem celkově za mě ano - už pro tu dovahu, zase trochu jinak a rozhodně ne fádně.


Gora
21. 10. 2016
Dát tip

Prolínání časů a postav a dějů...zajímavé, stvořené k návratům.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru