Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ranyt: Proměna; Část LXXXII.

11. 11. 2016
0
0
338
Autor
Raillway

Temná psychologická fantasy popisující cestu zbloudilé duše posednuté zapomenutým bohem.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Velkých bestií táhnoucích balvany bylo naštěstí jen pár, zbytek kamenů tlačily skupinky orků. Obři, kteří přišli společně s armádou Ga'Bairu, brzy padli k zemi pod náporem stovek šípů. Bohužel ale nemohli zabránit několika výstřelům z katapultů. První koule dolétly k mocným hradbám a probořily je, jako by byly jen na okrasu.

Vylámané kameny vlétly do města. Naštěstí ale zatím měly všechny trhliny v obraně pod kontrolou díky vysokému počtu střelců na hradbách, z nichž většina byli elfové. Armáda stvůr ale i přes své mrtvé rychle postupovala. Proto se brzy ulicemi Eptu rozeznělo řinčení ocele a bolestivé výkřiky.

Ani panovník neváhal a vrhl se na svém mocném oři do boje. Nemohl si nevšimnout, že Wiana se stále držela až podezřele blízko u něj, jako by zde bojovala kvůli němu a ne z vůle svého pána. Jeho vlastní souboj však vyžadoval plnou pozornost. Širokou čepelí odrážel druhořadé zbraně a uštědřoval protivníkům smrtelné údery. Zdvihl hlavu, aby se rozhlédl po bojišti.

Potyčka se odehrávala zatím jen u jedné trhliny v hradbách, kterou se prodrala početná skupina skřetů. Ze všech stran se však na ně tlačili jeho muži. Další oddíly se už podle plánu přesouvaly k ostatním dírám ve zdi. I ty se totiž začínaly plnit orky a jinými zelenokožci. Byly to odporné bestie, Talerovi už dlouho vrtalo hlavou, kde se vzaly, jelikož žádný bůh se k jejich stvoření nehlásil, na rozdíl od trpaslíků, elfů nebo lidí.

Z jiného průlomu v hradbách na té samé ulici se k nim hnala tlupa obrněných nepřátel. Sledoval ji jen periferním viděním, jelikož sám stále neměl klid. Přitom si všiml Krailerovy slavné jízdy. Projela na koních za zády pluku, v němž bojoval král, a pokračovala k blížící se jednotce. Vypadala skutečně působivě, přesně padesát paladinů v těžkých a nablýskaných brněních na bílých zvířatech, ze zad jim vlály těžké pláště stejné sněhové barvy a hlavy měli kryté těžkými přilbicemi s křidélky. Ve zbraních se už lišili, někdo dával přednost tradičnímu obřímu meči svatých rytířů, jiní měli obrovská válečná kladiva, či dokonce dvoubřité sekery, podobné Onyxově zbrani.

Špatně vybavení vojáci, navíc slabší skřeti, pro ně nebyli žádným soupeřem. Posíleni setrvačností z rychlosti, kterou se k nepříteli blížili, vrazili do jeho řad jako klín. Boj mezi nimi trval řádově pouze několik vteřin, než se od mužů ozvaly vítězné výkřiky. Neutrpěli ani jedinou ztrátu na životech. Již pomaleji odcválali zpět na své stanoviště. Zde jich už nebylo potřeba, pluk pod královským vedením brzy trhlinu zabezpečil.

Po chvíli měli celé sídlo opět bezpečně pod kontrolou. Zbývalo už jen vyřešit otázku, co s armádou před branami. Útočníci se zjevně nechystali k odchodu, naopak doráželi stále urputněji. Proto se přes posly rychle roznesl pokyn, ať se před hradbami vytvoří formace, která je zatlačí zpět. Krailerovi muži byli zde nejschopnějšími válečníky, v podstatě jen ledabyle přejížděli mezi protějšími řadami a drtili je na prach.

Na prostranství vně zdí se skutečně brzy utvořila formace. Byli do ní zařazeni téměř všichni přítomní muži, kteří navíc měli silnou palebnou podporu z hradeb. Okolo obdélníkového vojenského útvaru, jenž neustále postupoval a tlačil Ga'Bair před sebou, kroužilo několik jízd, jež dotíraly na nepřátele z boku nebo odchytávaly skupinky pokoušející se o obchvat a útok zezadu.

Došli až na okraj svahu. Ačkoli byl o mnoho prudší než místo pasti předtím, a nepřítel by v něm neměl pražádnou šanci, vládce se nechtěl znovu dostat do podobně nepříjemné situace. Rozkázal zastavit. Vojáci bleskově přitáhli až na hranu kopce katapulty a veškeré balvany, které zbyly na bitevním poli, jakož i cihly z probořených zdí. Vše ze dřeva bylo rozsekáno na kusy, zapáleno a katapultováno dolů k nepříteli. Co se nedalo zapálit, jako například kameny, posílali rovnou z kopce a vrhali za nimi cihly.

 

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru