Banální

Noční tramvaj a tma
Chrchlající žena,
zamilovaný páreček a
pár ožralých kamarádů.
Chlápek se otočí a
všechny přední zuby
zastvítí do tmy svou nepřítomností.
Ne, ani chrchlající žena
ho nemůže chtít líbat!
Může.
Chce!
Láska kvete
v každém stádiu rozkladu.

.
.
.

Je čas vystoupit, vážení!
Děkuji.
Intelektuální kecy
kluka v čepici s bambulí
se nesou vozem,
jako memento.
Memento posledních částí
zdravého rozumu.
Ty odešly ve chvíli,
kdy nastoupily anglicky mluvící postavy.
Aj dont spík ingliš...
Co chce?!
Ja ti nerozumim...
Smutná zastávka,
smutný výstup.

.
.
.

Cesta do kopce
zahřeje poslední zbytky orgánů.
Kam se vrtnout?
Pryč od všech známých figur.
Nechci vidět chlapa bez zubů,
nechci znát ženu,
která ho líbá.
Muži, kteří nemluví česky
jsou mi ukradení.
Těma, kteří jim nerozumějí pohrdám!
Proč jsem nezasáhl
a neřekl, že jim rozumím?
Protože jsem součástí panoptika.
Jsem typ človeka,
kterého nenávidím.
Chci své pivo 
a chci ho hned,

beze všech přívlastků,

nástaveb, rozšíření a interakcí.
Spousta cizích slov.
A nic z toho.
Pivo!
Dík!

.
.
.

Tma, světlo v dálce, možnosti...
usni, usni a buď rád,
že jsi součástí panoptika,
které tvoří tvůj svět.
Bez něj bys byl v prdeli,
víc, než kluk bez zubů,
víc, než holka,
co ho líbá...
Víc, než...