Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ranyt: Proměna; Část CII.

01. 01. 2017
0
0
296
Autor
Raillway

Temná psychologická fantasy mapující cestu duše posednuté zapomenutým bohem.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

 

Během několika okamžiků se dovnitř nahrnulo několik desítek dalších plamenných válečníků, kteří bez milosti zabíjeli vše živé. Pro Ranyta byla v této chvíli nejhorší bezmoc – nemohl nic dělat. Tasil svou čepel, blížil se jeden z válečníků nižších kruhů. Démonická bestie se napřáhla k jediné ráně, v momentě, kdy ji chtěla zasadit, elf s dívkou už na svém místě nebyli. Nezbyla po nich ani památka.

Ocitli se ve středu bitevního pole. Musel uhýbat před údery, které přicházely ze všech stran, ač ani jeden nebyl mířený na něj. Zrak mu klesl k zemi. Zvedl se mu žaludek, jelikož při každém došlápnutí na rozdupanou trávu se kolem jeho boty udělala malá louže krve, jíž byla půda tolik nasáklá. Všude se váleli mrtvi bojovníci nebo části těl. Každý krok odporně šplouchal. Právě okolo nich projela jízda několika stovek paladinů. Sledovali její směr, vykusovala v nepřátelské armádě veliké zuby, také tato jednotka však brzy přišla i o posledního muže. Vzduchem se nesly pouze výkřiky bolesti a smrti.

Vyděšeně otáčel hlavou ze strany na stranu. Těsně vedle něj právě zajela elfskému bojovníku mohutná plápolající čepel od ramene až po hruď. Nebožák hned na místě zemřel, na jeho pozici nyní stál mohutný démon s křídly, jež tvořily jen kosti bez blány. V každé ruce svíral stejně vypadající plochou čepel bez oblouku či záštity na jílci. Jen kovový obdélník s nechráněným jílcem. Divoce se díval po bitevním poli a několik chvil něco větřil, než se opět pustil do vraždění. Jedinou ranou zabil dalšího a stále pokračoval. Elf se za ním pokoušel utíkat. Zakopl, tvrdě dopadl na zem. Jeho obličej byl ani ne palec od obličeje jiného mrtvého s ohavně znetvořenou tváří plnou nesčetných rýh po ostré čepeli. Postavil se na nohy, byl ale znovu poražen na zem. Vrazil do něj zjevně úplně obyčejný démonický válečník. Toho udeřil do hrudi mocnou palicí jeden trpasličí bojovník. Nepřestával v smrtící sérii úderů a během několika okamžiků sprovodil zplozence pekla ze světa. Vyzývavě se bil v prsa, poté kladivem zasáhl dalšího. Ten šel hned k zemi. Toto se několikrát opakovalo, než i malý a udatný bojovník podlehl přesile. Jeho odchod byl ale skutečně hrdinský, s několika zabodanými čepelemi v celém těle se ještě naposledy napřáhl k smrtící ráně očarovanou zbraní. Zamířil a hodil. Bíle zářící předmět rotoval kolem a zabil ještě mnoho nepřátel, než dopadl zpět vedle svého mrtvého vlastníka.

Nemohli uvěřit vlastním očím. Na neskutečně širokém bitevním poli se muselo válet několik tisíc zabitých. Nikdo si neměl čas jich všímat, jelikož se neustále bojovalo o holé přežití. Výjimkou nebyly záblesky nejrůznějších kouzel, jež měly způsobit chaos v nepřátelských řadách.

Nyní se nacházeli kdesi na vrcholcích hor. Všechno kolem bylo zasněžené, obloha přitom ale hořela. Nebesa křižovali draci všech barev, kteří se vzájemně hubili. Někteří bojovali na straně démonů, jiní na straně všech zbývajících ras. Těsně nad nimi právě prolétl bronzový ještěr. Téměř dívku srazil ocasem, ihned za ním se nad nimi prohnal jiný, modrý. Z jeho tlamy vystřelil za prvním drakem proud chladného vzduchu. Minul, ale ještě více zrychlil. Zřejmě se mu pokoušel dostat na hřbet drápy. Bronzový se nemohl bránit, měl poraněné přední nohy a protivník ho už doháněl. Modrý drak tasil mocné drápy. Už už se chystal dosednout, když jej během mrknutí oka na uhel spálil proud ohně. Kolem prolétl obrovský drak. Jeho tmavě rudá, téměř až černá barva se krásně leskla v odrazu plamenné oblohy. Zaměřil se na další cíl. Vyplivl z chřtánu několik plamenných koulí obrovských rozměrů. Každá zasáhla nebožáka pod ním. Zelenému ještěrovi se prolomila záda a křídla, padal k zemi a byl odsouzen ke smrti. Zdálo se, jako by zde temně rudý netvor neměl rovného protivníka. Až do chvíle, než se na scéně objevil další tvor, byl ze všech nejmajestátnější. Měl neskutečné rozměry, navíc celý vypadal jen jako kostra ze zcela černého kouře, který byl vyplněn o něco světlejší mlhou. Zařval. Špičky hor se lámaly a padaly do sedel dole. Leviatani se proti sobě vrhli, oblohu zaplnila tma smíšená s tmavým ohněm. Jeden se pokoušel získat převahu nad tím druhým, ani jednomu se to však zatím nepodařilo.

Neměli nejmenší ponětí, který z obrů zastává jakou moc, nevěděli o nich nic. Museli ale uznat, že i přes krutost a surovost byl souboj mezi nimi vlastně něčím krásný. Jejich prostor hrál všemi možnými barvami od nejrůznějších kouzel. Oba již utrpěli mnohá vážná zranění, ani jeden se však nehodlal vzdát. Kolem elfa s druidkou neustále umírali mocní a nádherní draci. Bylo mu líto, když viděl, jak i tato mocná a prastará rasa upadá a sama sebe vyvražďuje kvůli malicherným sporům.

 

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru