Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+6 neviditelných
bojím se smrti a bojím se to říct
datum / id04.02.2017 / 476265Vytisknout |
autorLoutka
kategorieSmíšené verše
zobrazeno1043x
počet tipů19
v oblíbených1x
do výběru zařadildark matters, a2a2a, Zbora,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
bojím se smrti a bojím se to říct

Bojím se smrti a bojím se to říct

 

Viděl jsem vránu která ukradla duši kočce

A chvíli za ní plyšové prase na kterém jela bílá krysa

Nebyl to sen

Ale návštěva ikey

Za oknem noci pomalu taje led

Zní to jako zpomalený déšť a já šťastně zbaven neklidu

Smrti

Píská mi v uších (to přijmi)

Bulka na krku (tuková)

Svědění v místech kde slunce sedává

 

Viděl jsem sny kde prastaří odolali smrti

A moje nervozita je zašitá v těch nejvíc vděčných lebkách

 

Kamarád se fotil někde v jihovýchodní asii

A teď s kapačou a čepicí

Byla to vrána kdo nosí duše nebo děti?

A kam?

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.03.2017 07:36:40Thea v tramvaji

Loutko mne se tahl basen hodne dotkla neb obcas pocitim i ja tu svou samotu, smrtelnost, nicotnost. Jsme na svou smrt sami. Tohle mne stve. Resim to cely zivot. Ale ty do toho davas i ironicky humor, takze pro mne vazne dobry text, i kdyz obcas s nedostatky. Ale ty proste v celku zaniknou.

14.02.2017 16:05:40nechápu

:) v tom případě - ač se nerada přidružuju - mám nejen na Písmáku sester a bratrů dementů habaděj:)

13.02.2017 09:20:02Honzyk

ctu potreti, drahy Loutko

...a nemam slov. Dekuju.

 

¨Tvuj Frantisek -

12.02.2017 02:59:01Loutka

ahoj a díky

nečekal jsem kolik se tady toho sejde a jsem překvapen/vděčen/zděšen?

báseň je: útvar...skalní, verbální, duševní... nevím, když jsem tohle psal měl jsem jakýsi záchvat slabosti ze sebe sama... trochu po třiceti, na internetu se to hemží nacisty a bulkami, jedno zůstane v hlavě druhé na krku, oboje může být smrtelné ale oboje je vlastně hloupé, protože to vyšumí...

to co jsem napsal jsem napsal v noci, potom, co jsem se dva, možná tři dny vyrovnával s jakousi úzkostí, asi přehnanou možná zbytečnou, každopádně s úzkostí, o níž jsem byl přesvědčen (zuřivě), že jsem ji nechal za sebou někdy ve třetí třídě... ale... řeším jí pořád... smrtelnost a to nejsem zcela transhumanista nebo člověk co chce žít věčně ale pořád si říká co z něj zbyde... vim jistě že alespoň nevynesený ale pečlivě tříděný odpad

verše jsou asi i šroubované...  mam určitý necit pro nadužívání grandiózních popisů...  

a třeba klišé v ní - jako že taje led... on v tý chvíli fakt tál, tál za oknem tál na skalce v praze u paneláku ale tál... bylo to banální... a možná jsem před tim viděl poslední Jarmushovo film a tak tady vlastně házim civilní poezii (akorát že je zapatlaná vesmírem nesmrtelností... něco co prostě řeší řidiči autobusu... protože si to neumím odpustit) 

každopádně děkuju za jakékoli vyjádřední včetně rozboru blešaté zpěvačky... která má asi ten druh pravdy který si člověk nechce přiznat

11.02.2017 18:23:06a2a2a
redaktor poezie

blešatá zpěvačka,

nechci popírat tvé vnímání této básně a to tím spíše, že se mi zdá svědomité a nejspíše i pravdivé. Jde spíše o úhel pohledu, subjektivní úhel, kterému často dávám prostor v případech, kdy o autorovi jako člověku něco vím (v daném přípdě spíše ze seriózního pramene než z osobního kontaktu) a pak mám usnadněnou roli uvěřit pozadí, motivu básně. Proto jsem napsal, že vidím jakési styčné body s básni Whispermoolita, či alespoň to tak vnímám a je pro mne zajímavé, že i Whispermoolite, který mimo jakoukoliv pochybnost disponuje uměním zaujmout svými poetickými prostředky náročnějšího čtenáře a také odradit jiné čtenáře, kteří mají stejně silnou potřebu poezie, ale chápou se ji jinak, používá ve svých emočně vypjatějších básních jazyk, řekněme přímočařejší, byť je i zde přece jen jinde než autor Loutka.

 

10.02.2017 09:47:41bříza bělokorá

Díky, nechápu, hned si připadám o moc patřičnější... mně zas připadá poněkud dementní komentovat komentáře ostatních a posílat jim k tom avíza.

10.02.2017 07:39:34Aššurballit

nechapu: dakujem za avizo a tazko ti k tomu povedat nieco viac ako: to je tvoj problem...

10.02.2017 00:01:57nechápu

Já tu báseň  vnímám jako mytoloický sen - a pokus ho rozumově vysvětlit - srážka s realitou - proto mi další "rozumová" vysvětlování textu od čtenářů přijdou nepatřičná.

09.02.2017 15:38:00jejdavilda

Tak to řekni a usneš

08.02.2017 22:19:20blešatá zpěvačka

a2: Pochopil jsem, že věříš autorovi autentický prožitek. Já si myslím, že je vedlejší, jestli je to autorská zpověď, nebo stylizace, obojí stejně musí být prožité a vytvořit přesvědčivý svět, a pořád se nemůžu zbavit dojmu, že to tady úplně nefunguje. Nevím, čtu ten text a jsem na pochybách, jestli autor rafinovaně zamlčuje, nebo se spíš dopouští nedůsledností... v jazyce, pokud ne i v pohledu.

Sice mě začátek s naléhavostí hodí do prostoru, ale už jsem se s tím spojením apokalyptické vize v banální skutečnosti (nebo jak to pojmenovat) setkal několikrát, dokonce někde přímo s ikeou, je v tom už něco symptomatického pro dnešek... a jak mám teda poznat, že konkrétně tady jsou ty obrazy původní? Zvlášť, když hned přijde střih, jiná nálada. Poslední tři verše první sloky vnímám úzce spjaté s předchozím "šťastně zbaven neklidu", zároveň ale na mě působí příliš odosobněně a zkratkovitě, spíš jako koncept, než aby to na mě opravdu zabralo. Ten pocit mám vlastně v průběhu celého textu. Dál mi připadá, že se mi subjekt mění před očima, neudrží chvíli jeden způsob pohledu a na tak malém prostoru se nemůžu rozhodnout, jestli je to dobře (přiznává nejistotu a neudržitelnost všeho), nebo je to zmíněná nedůslednost a možná i prostě... vaření z vody.

Stejně pak u Viděl jsem sny kde prastaří odolali smrti / A moje nervozita je zašitá v těch nejvíc vděčných lebkách váhám, jestli je to vědomě přehnané s odkazem na velké "příběhy", nebo zase viz výše, navíc v tom vidím skoro jazykový necit... Nebo se mi to zdá? Jsem jedinej, komu jazyk té básně přijde celý šroubovaný? Ad poslední sloka... Nevím. Charakter zpovědi a osobní roviny to pro mě nese od začátku, tady hlavně přichází efektní skok do přímočarosti. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je poslední sloka odzbrojující svou přímostí, nebo spíš banální a samoúčelná. Oceňuju spíš, že se autor pustil na takový tenký led a napsal poslední sloku s tímto rizikem.

Nakonec by ta nekonzistence nebo proměnlivost vidění mohla působit silně, kdyby ve mně text nevyvolával dojem přílišné těžkopádnosti a současně, jako by celý byl nedostatečně "prochozený". Samozřejmě autor může psát náznakově, mlžit, ale pokud tohle měla být spíš skica, tak mi chybí skicovitá lehkost. Spontánní a nehraná emoce a obsah zvoucí k účasti, to mi přijde jako základ, který by v sobě snad měla mít každá báseň (zejm. takovéhoto "zpovědního typu"), takže bych to nebral jako něco víc... Nicméně si nemyslím, že tohle je špatný text - koneckonců ho za báseň považuju a to vůbec není samozřejmost - ale prostě se mi stále nedaří nad ním jásat.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.