Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+5 neviditelných
Šuplíky a skříň
datum / id06.02.2017 / 476367Vytisknout |
autorlucie.médea.
kategorieVolné verše
zobrazeno1639x
počet tipů22
v oblíbených3x
do výběru zařadilwhispermoonlite, a2a2a, egil, Elizabeta, Santi€,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Šuplíky a skříň
 
 
Šuplíky a skříň
 
 
Nikdy jsi nepatřila k premiantkám třídy
ani klíčkem
na krku učitelky.
Vytahovala je na tabuli, směrem ke skvělým výkonům
zatímco tebe na skřipci gramatiky nutila
udržet nohy u sebe
brát na sebe studenou a mrtvou kůži školaček
abys pochopila,
na které straně tohoto příběhu právě stojíš.
Měla jsi z toho ztuhlé oči, vnitřní hlas i uši.
Soustava otázek a odpovědí s doživotním datem spotřeby
si na svůj účet připisovala další úspěch
 
ale nebylo to nic platné.
Je vám jasné
že sotva vyběhla ze školy
už jednou nohou balancovala ve vzduchu.
Protahovala si svaly od úniku
k prožitku, mluvila jiným jazykem
k ulici coby multikulturní skříni, otevírala šuplíky domů
stromů, lidí
jako prapodivné místo činů.
 
A někteří si stále myslí, že svět je placatý, placatý a zaškatulkovaný
i ta zvláštní škola
do které chodily rty
tak hezké rty se málo vidí
a ty rty s jedním povislým koutkem vypustily dlouho zadržovaný výdech
že je toho na ní víc
než jen líbivě kůží potažené maso na kostech.  
Češtinář ji v očním obklíčení spolužáků poučoval
jaké i psát ve slově mýdlo
jak správně používat mýdlo
a sprchu
od kolen k pasu, pomalu
a něžně, prsty opisoval ve vzduchu její siluetu.
Proto, Adriano, občas k sobě pevně tiskneš nohy
dodnes v tvrdém y
vidíš
ženský klín.
 
 
 
 
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

11.03.2017 21:49:12Thea v tramvaji

Jaaaj paráda! Přečtu víckrát. Te holce rozumím.

25.02.2017 18:54:12Debraket

Adriano?... Na co se to tady vymlouváš??... #tvujtata

09.02.2017 16:11:09Aššurballit

spytal sa ci si to myslim --- ja napisal ze nie.  a predtym som napisal ze si netvrdim ze je to autorepia. ze to co sa tak mohlo javit v mojich komentoch ako stotoznovanie s autorom /"tvoj zivot" "zazitok, trauma" /bolo  pre mna cisto len o forme.

 

jo. je to zrudnost voci whisperovi:))

09.02.2017 15:45:51lucie.médea.

upřesním, nesouhlasím, jakým způsobem jsi reagoval na whispera, proto to bojkotování... tímto končím

 

09.02.2017 14:16:28Aššurballit

ja som nikde nepisal ze tvoj nazor neprijmam. len som si dovolil korigovat veci z tvojho komentaru ktore boli bud zavadzajuce pripadne upresnit zle pochopene. aj o tom je dialog. vsakze?

09.02.2017 14:12:05lucie.médea.

Já myslela, že jsme si to už ujasnili. Ty jsi mi napsal svůj názor na daný text a já ho jako takový přijala a respektuji… 

Zatímco ty názory druhých tak skvěle bojkotuješ. Tady nejde o dialog, ale tvůj monolog.

09.02.2017 13:14:44Aššurballit

whis: nikde som nehovoril o autoterapii ci dokonca vyleve. to tvoj zivot a definovanie zazitku a traumy je pouzity skor ako demonstracia isteho pre mna otravneho/otrepaneho formalneho postupu. ci to autor zazil alebo nezazil mi je ukradnute.

 

praveze si to nemyslim.:-)

 

 

 

 

09.02.2017 12:48:22whispermoonlite
redaktor poezie

Aššurballit (8:56:39): přemýšlím o tom, že v poezii hledáš jiné dominanty, což je zcela správně, ovšem tento text má daleko k autoterapeutickému výlevu, který by přehlížel, jak je věc udělaná (a který by měl místo jinde, nic proti zpovědím). přestože ti téma ani styl nesedí, je v něm dost básnického materiálu, který nelze vyhodit do koše a redukovat jej na "nudný efekt pro ždímání emocí". to je zbytečně přemrštěný, ba nepravdivý pohled. – je to mu právě naopak: literatura zde vykupuje téma z nebezpečí laciné podbízivosti a posouvá těžiště víc ke středu, mezi tzv. formu a tzv. obsah, nemyslíš? :)

09.02.2017 12:00:35Aššurballit

ja som samozrejme skor nasluchac. vid. moje kratke uderne a zhrnujuce komenty. :-)

ale k meritu:

to ze som to vycital z tvojich komentarov je len tvoja domienka ktoru  povazujes z nejakeho dovodu za fakt. ---ta basen nie je tak zlozita na to aby ju clovek nepochopil ---- vid. libiva kuze. cestinar pri spomienke ktorej tiskne nohy k sebe.

moralizovanie mi leze na nervy ale tu som pisal o postupe ked si zeberes nejaky zazitok z detstva a dodas tomu dodnes akoze to bolo fakt nieco silne co navzdy ovplyvnilo tvoj zivot. typu a potom som zaslapol lienku. dodnes ked ju vidim pocujem krupnutie jej telicka. --- je to uz pre mna predvidatelne jak konec porna. --- proste zastav sa teraz urobim nieco fakt velke. dojmem ta alebo ta ovanie zavan melacholie!

nikto o bubline nehovori ani ze sa take veci nedeju ani ze by sa o nich nemalo pisat. dokonca ani ja nie. avsak velke temy a silne temy pre mna automaticky neznamenaju ze ich zezerm aj s navijakom. vsakze

nikdy som netvrdil ze zivot je mydlova

 

 

 

09.02.2017 11:33:13lucie.médea.

Aššurballit:

Nečti to prosím ve zlém, je mi často vyčítáno, že jsem cynik a neumím dost dobře komunikovat s druhými ;)

Abychom si to ujasnili, v mém textu není ani kapka moralizování a za tím si stojím. Můj text je totiž o „okamžicích“.

To mé moralizovaní si vyčetl z komentáře, nechala jsem se příliš unést, a dosadil sis ho do textu sám. Vidíš, nepopírám to a stojím si za tím. Asi bych to formulovala takto: moralizovat by měl ten, který ví, o čem moralizuje, ten, který neví, by neměl. Takže se každý úspěšně držíme toho svého.

Píšeš, že ti leze krkem moralizování v poezii, fajn, asi to bude tím, že jsme každý z jiného těsta. (tohle také považuji za multi kulti,).

To, že ti přijde, že ždímám z lidí emoce nebo texty, o kterých se ty zmiňuješ (je mi jasné, že se ten komentář nevztahuje jenom na mě), bude asi tvůj problém, protože to tak vnímat chceš. Tvůj postoj, neupírám ti ho.

Možná nejde o to vyždímat co nejvíce slz, ale upozornit, že život není jenom mýdlová bublina, do které se tak úspěšně ukrýváme. Ty problémy tady zkrátka jsou.

V zásadě lidé se dělí na dvě skupiny, na vypravěče a naslouchače.

Vypravěči toho spoustu namluví, mluví, mluví, mluví, všemu rozumí, hotové chodící encyklopedie. A když se jich na něco zeptáš, zjistíš, že to co říkají, jenom někde zaslechli, vyčetli a ale neprožili. Ale není špatné si s takovým člověkem promluvit, rozšiřuje to obzory. 

Naslouchači, toho moc nenamluví, prochází se ulicemi, jezdí tramvajemi a slyší zvuky kolem sebe a v sobě. Žijí. S těmi si mám co říct.

Možná právě proto se naše vnímání poezie míjí.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.