Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+19 neviditelných
ako pastelku
datum / id08.02.2017 / 476408Vytisknout |
autorhaijin
kategorieJen tak pro radost
zobrazeno1443x
počet tipů17
v oblíbených4x
do výběru zařadilZbora, whispermoonlite, a2a2a, Elizabeta,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
ako pastelku

nie je to krajina, ani reč
je to telo a s ním celá stotina septembra
zabudnutá v uličke pod nejakou ťažkou vetou

sú to pľúca, ktoré uprostred lúky
vdýchnu kráter, aby ochránili srdce
pred roztopením každého leta
čo malo prísť

sú to uhlíkové vločky namiesto rúk
malé čierne súčiastky nôh
ktoré sa pripájajú k asfaltu
ako jarný sneh – čo človek
všetko nevymyslí

nie je to gén, pretože
v sne je telo dušou toho, kto nebol
ani počatý, malé pršteky
ktoré to všetko raz uchopia
ako pastelku

vedomie sa stalo nevedomím
nevedomie začalo samo veštiť krčmám
oko hurikánu sa pohne, aby videlo
brvno, čo sa nehýbe

nie je to krajina, reč, ani telo
sú to vznietené triesky z lámajúceho pohľadu
strašná krása žiariacich nocí
rána otvorené smrti dokorán
ako slová v rumunskej hymne

iskry naslepo prepichnuté fantáziou: teraz, alebo nikdy
predstavivosť, ktorá blčí ako obrazy lásky

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

24.02.2017 19:49:58Lnice
*
14.02.2017 10:07:05vk
redaktor poezie
rozumiem, tak predsa to bude moja preferencia, aj mne napadlo, že som odpálkoval celý surrealizmus :-)
13.02.2017 20:25:40whispermoonlite
redaktor poezie

téhle výtce rozumím, ale neřekl bych, že tak vypadá i moje čtení. vidím zde několik konkrétních "obsahů" či motivů, které mne vedou. jinak, poetiku stylu lze vytvářet i přimícháním "generické poetičnosti" na další nosné složky (viz zde prolínání s konkrétními metaforami). shoduji se s tebou však v tom, že pouhá poetičnost by mi byla protivná, tak vzniká "poezie" coby simulakrum. on to má být trochu "guláš" i tady, ale není to rozhodně břečka. jde asi o poměr, který je kdo ochoten přijmout. chápu, co ti vadí.

jsou však podobné případy. velká část surrealistické poezie vypadá na povrchu jako guláš, včetně charakteristických poetismů, nebo Jan J. Novák a jeho Z deníku po Celanovi. a přece si nemyslím, že to lze vyhodit. Nebo M. Fišmeister, třebas se mám před jeho zacykleností na pozoru.

13.02.2017 14:57:55vk
redaktor poezie
"čítať sám seba" - myslel som tým priniesť si do básne svoje významy, najmä keď je otvorená, všeobecná a pod., inými slovami, mám radšej, keď ma báseň niekam zavedie, ako keď dáva priestor tohto druhu, nadhadzuje poéziu či skôr poetickosť... je tam na mňa príliš veľa základných stavebných jednotiek ako krajina, reč, srdce, telo, leto, duša, sen, vedomie, krása, noci - taký generický guláš
13.02.2017 13:03:51whispermoonlite
redaktor poezie

vk: otázka není zbytečná. nechť někdo libovolně vymění pár slov, potom si to klidně porovnám. není vyloučeno, že vznikne něco zajímavějšího. ovšem, jak se to dokáže? nijak. nakonec si to čtenář zhodnotí vždycky sám pro sebe. a to je moment, o nějž jsem se vždy zarážel, když se mělo v literární hodnotě dokazovat něco navenek. jelikož neexistuje univerzální mustr, vždycky si to čtenář porovná s představou toho, co od básně očekává. a sama představa je pohyblivá.

možná by se zjistilo, že tahle báseň může mít deset dalších podob a variací, přičemž účinek zůstane víceméně stejný. záleží i na tom, jak jemně kdo co potřebuje vnímat a rozlišovat. 

ovšem teď věřím, že ani skutečnost, že nelze všechny obrazy a významy převést na racionální vztahy (nebo lze, ale já to neumím), jim neubírá na vykreslenosti a individualitě. a jelikož na mě jako jednotky působí příznivě, rád je přijímám. a nejenom na rovině jednotlivých strof. nějaká nálada a zaměření prochází celým textem. klidně to zapakuju: způsob, jakým se některé spoje racionalizují a jiné tomu záměrně unikají, a jiné matou tělem, jsou např. do určité míry simulovanými frázemi, nebo zůstávají neřešitelně ambivalentní – pořád se podezírám z toho, že na to dešifrování intelektuálně nestačím – text obohacuje. vidím v celku výraz, který účinkuje. zde mi ta otevřenost nevadí, protože je to celé provázané a vědomé (na rozdíl např. od Loutkova textu, který byl spíš spontánním tápáním).  

(nevím, zda rozumím tvé první otázce. máš na mysli, že se vyhýbám textům, u nichž nacházím sobě podobné postupy? – to je pravda. vždycky mě spíš nudí. ale opravdu nevím jistě, na co se ptáš)

13.02.2017 10:45:35vk
redaktor poezie
prílišná sugestívnosť a otvorenosť na mňa pôsobia podozrivo, t.j. nechcem čítať sám seba (iba preferencia?)

nedali by sa jednotlivé slová ľubovoľne zameniť?
12.02.2017 19:23:47whispermoonlite
redaktor poezie

přečetl jsem si báseň ještě několikrát, což je akt, který vyžaduje větší vklad, protože není lehká, proto ty zábrany, a výsledek je, že tomu lze věřit. možná právě to proplétání racionálního s iracionálním, aniž by obrazy ulétly příliš daleko, činí báseň trvanlivou. je pevná, nerozpadá se opakovaným průchodem, vrací energii. je pěkná zvláštním způsobem. u tohoto stylu fakt záleží na tom, aby se to moc nezašmodrchalo nebo to neztěžklo.

dám to do výběru i proto, že to Zbora načal, ale nemohu s jistotou říct, zda nemáš ještě zajímavější texty, které by se k výběru hodily víc. nezvládám číst všechny. určitě jde alespoň o vhodného zástupce určitého stylu. ten styl tu mám dost na mysli.

11.02.2017 09:35:36haijin

whispermoonlite: Vďaka za Tvoje slová, aj inde. Za čítanie…

10.02.2017 13:48:14whispermoonlite
redaktor poezie

moc tomu nerozumím (moje chyba), ale je to dostatečně zajímavě propletené, aby na mne na vícero místech něco vyšlehlo, a celkově to není mrtvé a zanechává to jakýsi pocit, který se ani nepokouším pojmenovat. u takovýchto abstrahujících textů mě vždy zajímá poměr mezi zátěží a provzdušněním, a zde to vychází dobře.*

(kdybych se odhodlal prozkoumat, zda se mi text částečně ztrácí mojí, nebo svou vinou, mohl bych uvažovat o výběru. takhle to nechávám otevřené, snad později.)

09.02.2017 18:54:01haijin

Zbora, .halcon.: Obom Vám veľmi, veľmi ďakujem. Bude to znieť asi divne, po komentári od vk som už začal niečo tušiť, ale keď som si prečítal tie Vaše, tak ma až zamrazilo – v zlom (báseň sa mi na vedomej úrovni vlastne nepodarila) a súčasne vo veľmi dobrom :-)

Možno som úplne mimo, ale pri Vašich komentároch som si okamžite spomenul na tieto slová:

„A poem can be said to have two subjects, the initiating or triggering subject, which starts the poem or “causes” the poem to be written, and the real or generated subject, which the poem comes to say or mean, and which is generated or discovered in the poem during the writing. That’s not quite right because it suggests that the poet recognizes the real subject. The poet may not be aware of what the real subject is but only [has] some instinctive feeling that the poem is done.“ 

–Richard Hugo, The Triggering Town


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.