Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Moje první láska

03. 03. 2017
17
31
3023
Autor
bixley

Jako vždy po ránu jsem otevřela na počítači Seznam, abych se podívala na poštu. Jé, dnes má svátek Jiří. Jo jo, Jirka, copak asi dnes dělá? Byla to moje první velká láska

            Šla jsem si uvařit k snídani kávu. Jirka kávu nepil, vzpomněla jsem si. Vždycky, když jsem k němu přišla na privát, ohříval mi už oslazený čaj. Nahoře na hladině v hrnku bylo patrné malé cukrové kolečko.

Zatímco jsem si mazala housku máslem a vyndávala si z lednice jogurt, začaly se mi v hlavě promítat další vzpomínky.

Oba jsme studovali na filozofické fakultě v Brně. On byl o rok výš. Od začátku se mi líbil. Měl hezké světlé vlnité vlasy a příjemný melodický hlas. Věděla jsem, že zpívá ve sboru. Ale má nějakou holku?

Jednou mi nahrála náhoda. Oba jsme totiž chodili na obědy do blízké menzy, do které se každý den táhla dlouhatánská hladová fronta nejprve průjezdem, potom po schodech a nakonec jídelnou ve zvýšeném přízemí. Byl začátek osmdesátých let. Tyhle fronty jsem z duše nesnášela, takže jsem zhruba jednou týdně raději chodila do prvního patra na takzvané béčko, tedy bezmasé jídlo. Tam byla jídelna vyučujících a tedy žádné fronty. Cena oběda byla ovšem tehdy velice příznivá: dvě koruny šedesát. Problém však nebyly jen fronty, ale i nedostatek příborů. Často se stávalo, že někdo vystál frontu, dal si na tác oběd, ale došly příbory. Takže se to dělalo tak, že si dotyčný odnesl tác s jídlem a až kuchařky doplnily, co chybělo, tak šel někoho ve frontě požádat, aby mu příbor podal. A naštěstí se jednou tohle stalo právě Jirkovi! Já jsem pochopitelně stála v té frontě. Byla jsem tudíž ve správnou chvíli na správném místě.

Tak si prostě v té frontě znuděně stojím, ale už se naštěstí blížím k výdejnímu okýnku. A najednou se objeví Jirka, culí se na mě a povídá:“Ahoj, nepodala bys mě nůž?“A když ho obsloužím, ještě k mému překvapení dodá: „Máš za to u mě pusu!“ A zmizí.

Pojídám jogurt a zpětně se tomu musím usmát. Docela by mě zajímalo, jak se stravujou dnešní studenti.

Je sobota. Dám se do uklízení, ale v hlavě mi pořád víří myšlenky a poletují z místa na místo jako motýli.

„Ahoj, kdy bude ta pusa?“ slyším svůj hlas s troufalou výzvou.

Dostanu první pusu a po ní následuje první rande. Jirka miluje opery, tak jdeme na Rusalku do Janáčkova divadla. Jirka to má zmáknuté. Chodí tam prostě zadarmo. Akorát dá uvaděčce na druhé galerii dýško za program a pak už usedáme na volná místa.

„Květiny bílé po cestě...“ zpívá sbor a já si představuju, že po té cestě jdeme my dva.

A pak následují další opery. Nejraději nosím do divadla dlouhou modrou sukni, bílou halenku a přes ni pás s velkou stříbrnou sponou.

„Vypadáš jako Aida,“ směje se Jirka.

Ale nejkrásnější je, když mě z divadla doprovází domů. Jedem tramvají, potom k mému domu dojdeme pěšky a pak nekonečně dlouho stojíme v chodbě a líbáme se. A nekonečněkrát rozsvěcíme světlo, které vždy po chvíli zhasne.

Jo jo, kde jsou ty doby!  zamyslím se při luxování a znovu ucítím v ústech jeho polibky. Taky jsem vlastně byla na jeho koncertě!

Ano, i Pěvecké sdružení moravských učitelů mělo koncert a já se šla na Jirku podívat.

„Lásko, bože lásko, kde ťa ludé berú!“ zpíval svým krásným tenorem. Toužila jsem dát mu svou lásku k nohám.

Vytírám podlahu v předsíni a koupelně a hned si začnu prozpěvovat.

U něj na privátě jsme se scházeli ve všední den dopoledne. Rád mě nosil v náručí.

„Ty jsi taková maličká!“

Dala jsem do trouby péct kuře a vzpomínky už zase přeskočily jinam. Cítím pachuť našeho rozchodu.

Začalo to úplně nevinně. Šli jsme do kina a dávali Panelstory. Od té doby se Jirka změnil.

„Víš, tyhle paneláky, to pro mě není. Já bych se chtěl po studiích vrátit domů na vesnici. Máme tam domek.“

Naše představy o budoucnosti se začaly rozcházet, odcizili jsme se. Náš vztah ukončila cukrárna Nitra na náměstí Svobody a prázdniny.

A přesto, když si večer dávám teplou sprchu, vidím v duchu nás dva, jak se společně sprchujeme a poté hladíme, líbáme a milujeme. Cítím jeho doteky.

Byl nejlepší a nejkrásnější. Protože byl první.

 


31 názorů

Benetka
před 8 měsíci
Dát tip

KRÁSNÉ. NĚŽNÉ. MILÉ.

Komentáře přede mnou nehodlám číst! ;)


bixley
15. 08. 2022
Dát tip

Karle, díky za čtení, tuto vzpomínkovou povídku jsem se rozhodla založit na konfliktu stěhovat se na vesnici nebo ne, ve skutečnosti do toho vstupovalo více názorových neshod. 

Zeandrichu, jsem ráda, že Ti to bylo místně blízké.

vesuvanko, díky.


vesuvanka
14. 08. 2022
Dát tip

Pěkně a procítěně napsané, TIP


.. .

(Jako bych poznával moje rodné Brno :) )


K3
13. 08. 2022
Dát tip

Tedy vážně nevím jak jsem se ocitnul v roce 2O17...


K3
13. 08. 2022
Dát tip

Renato, už jenom to označení První láska je pro mě něco až trochu mystického. Jak píšeš sama. Přesně jsi to označila jako spíš vzpomínky. Ten váš rozchod nechápu. Vždyď přece vždy musí jeden ustoupit. Na náhody, že může být něco ideální nevěřím. V tom si myslím, že to bylo zbytečné a škoda. Anebo to jeden z vás bral na lehkou váhu. Ale to se to kecá, že?


Děkujeme. <333


bixley
05. 04. 2021
Dát tip

Díky.


Dobře ti tady funguje to prolínání časových rovin. To z toho totiž naštěstí nedělá banální slohovku na téma první láska ;) Prostě to díky té současnosti úplně jinak vyzní. Asi bych tam nedávala všechny ty intimnosti na konci a nebo bych je zaobalila. Ať tak netrčí. Ale to už jsem hnidopich :)

Je krásné, na co všechno můžeme myslet, když vytíráme chodbu :) Tip


Jamardi
05. 04. 2021
Dát tip

Super :)


bixley
27. 04. 2020
Dát tip

Díky, Filosofko.


Filosofka
27. 04. 2020
Dát tip

Pěkný, citlivý. 


bixley
13. 11. 2019
Dát tip

:-)))


trojort
13. 11. 2019
Dát tip Zeanddrich E.

...zatracený Panelstory... :)


bixley
10. 03. 2019
Dát tip

Já myslím, že vyvázala. Můj současný přítel je úplně jiný... :-)


bixley
13. 01. 2019
Dát tip

Děkuji. :-)


Bystroočko
12. 01. 2019
Dát tip

Pekné a citlivé.


bixley
24. 05. 2018
Dát tip

Díky moc. 


lastgasp
24. 05. 2018
Dát tip

Zvědavost přinesla příjemné překvapení. Hezku napsáno, jemně, opatrně. Každý to asi prožil. Vtipné je proložení pocitů a vzpomínek s domácími úkony. I když dodatečně - dávám T


bixley
20. 05. 2018
Dát tip

Díky. Zato skutečné. :-)


Jeff Logos
20. 05. 2018
Dát tip

Hezké, i když trochu smutné


Kočkodan
18. 04. 2018
Dát tip
Letos si 24. dubna muzes krome Jirky vzpomenout i na mne. Duvod by tu byl... (úsmev cloveka, který je na pop a rock a na opere byl v zivote asi dvakrát)

bixley
31. 01. 2018
Dát tip

Díky. Popřemýšlím o tom.


klidně bych u toho viděl víc pocitů


bixley
21. 10. 2017
Dát tip

Děkuji. :-)


pekne si zaspomínala :)*


Lakrov
29. 03. 2017
Dát tip

Zpočátku to na mě působí jak jako banální vyprávění  motivované vzpomínkou na mládí.  Od půlky ta vzpopmínka získává "barevnější" náladu,  ochucenou kořením pocitů pisatelky.  Taky pamatuju obědy za dvě šedesát  -- jen s tím rozdílem, že to ostatní mi vydrželo dodneška.  Tip.  


bixley
04. 03. 2017
Dát tip

Díky. Jsou to spíš vzpomínky než skutečná povídka. Chybu opravím


Gora
04. 03. 2017
Dát tip

Milé. Překlep - nevinně.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru