Óda na světlo alias Anděl

Oprašuji šuplík z roku minulého, spoustu mám klíčů, až nekonečno.

Pomalu, drahý, je křehká jako rosa

tak táhle znějí smyčce

bosá

skotačí strachem bez sebe

všechno bývalo veselé

vede

bitvu na svatém kopci

s neomylným pašerákem

ovcí

a počíná si skvěle, skvěle.

 

Pomalu, drahý, má ještě malé srdce

tak vábně zní jelení řev

v řece

pod hladinou hlas vítr topí

tímto počítá se čas

motýl

život z nektarů a květin, třepe se.

 

Pomalu, drahý, je příliš ostýchavá

tak tichounce hraje na klavír

vřava

kolik nás toho ještě čeká?

co bych si počla bez těla?

malá

proč nám to děláš? Neplač

copak se jí honí hlavou?

mračna

kde bouře čeká správný tlak.

 

Pomalu, drahá, však ji nechej spát

tak utichl koncert pod víčky

rád

bych zhasl, ale nechce

v plné tmě se probouzí

lehce

dekou zakrývá si uši

a chráníc to malé, krásné

duši

chce si zvykat na světlo?

ještě ne.

---