Souběžně

Ten první verš mi asocioval Ortena: V nazlátlém vidění jsou všechny věci třmínky tma jemně prosvítá a pije noci dech kdo spí je zcela sám stýská si bez maminky a malé stýskání mu šeptá na ústech No, vlastně i tu samotu tam máte oba :)

Vůbec mi to nepřijde neúčelně přeplněné cizími slovy - to "výsměšné" je vůči sobě samému, řekl bych.

Mysl a cit... chápeme, že jsme sami, i když cit chce mermomocí prosadit svou útěšnou verzi, že to přece jen jde i jinak. 

Oceňuji tohle dílko jako zvláštní satirku zesměšňjiící příliš šroubovaný styl některých místních autorů . Tip.

Jasně, že ví. Prostorové vidění, abstraktní perspektiva, sublimace, dimenze, parafráze... na tom není nic extra na znalosti (když pominu tu latinu). Jenže tohle je výrazivo, které by se mělo dávkovat jako šafránu a mělo by k sobě ladit. Přepočítáno na počet slov, máš tady plných 20 % textu jen jako pokus o zvýšení intelektuální hodnoty básně, což se míjí účinkem ve všech rovinách, protože takhle to opravdu nefunguje. Osobně velmi oceňuji básně  s nádechem technična až tajemna vykukujícího zpoza slov kontrastujících se zbytkem obrazů básně.... a to je obrovský rozdíl oproti artilerii náhodného výběru z naučného slovníku. Autor/ka jde třeba správným směrem, jen je třeba tolik netlačit na pilu.

Připomnělo mi to díl Přátel, kdy se Joey naučí používat tezaurus a místo "velkého srdce" napíše "mohutná aortální pumpa"...ach ta poezie :)