Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přechod

26. 04. 2017
4
4
704
Autor
Debraket

cítím

se jako růžový a poblázněný

dobře promazaný větrníček se třemi křídly a dvoubarevným, nerovnoměrně rozprostřeným středem, ve kterém

barva oliv zelených

prostupuje ke kraji

ty černé

usazeniny vprostřed kopy hoven, ups, vprostřed humusu, tedy, v hlíně, ve které se objevily

první stopy stonků trávy

petr žalu

povalují cákance se semene, ups, tedy, ve které cosi nového si klíčí, tak nejistě

jako děti klíčí v miskovitém pískovišti, nech si je tam chcát, ups, tedy, si hrát, kriste pane dost už toho, proč se mi to děje?

se má drahá, proč?

se má drahá, nejdražší

mysl

neustále překopává?

na přechodu mezi důchodem a adolesem, tak nápadně temném, že i vlci v něm chodí v kruzích

na přechodu mezi chodící mrtvolou a starou moudrostí, hej, hej, hejejej, kam zase jdeš?

ne, ne, nenenenenene, prosím, pojď ke mně blíž

na zdánlivě nekonečný přechod, mezi zpěvy dospělých

naprostého šílenství

ducha bez těla, chytni jej za paty a stáhni k sobě, vysvleč se a oblékni se znova, jako baron, ne, jako boverák s kůží

chodit na trh, rozprodat ji, pak sebe, zapomeň, takhle to nejde

snad jako pouhý člověk, bez příkras a ustrojení, lehce, s tváří místo pózy, možná

cítím

se pak jako blíže neurčený prvek, křehce, jako volný radikál a svobodná socha s trny na koruně

bodám tě do ramenou pokaždé, když u tebe sklopím hlavu

možná

utrhaný ze řetězu

avšak možná

mi jen strhli pozornost a řetěz kolem krku

zloději

špína, špatná rasa, politika, štěkající psi, pavouci a slepý krysy, a taky možná matka, ach, ta velepřísná matka, a ten beznadějný otec

pročs ji na mě vůbec nechal křičet??

promiň

jen si dělám legraci

vždyť si za to můžu sám

asi z toho mostu brzo...

přejdu v druhou stranu ráj

kde zpoza ožehnutých zad se roztírá a rozpadá mé nebetyčné peklo

kde z chaosu oheň času zaplavuje vše, co jsem kdy miloval

a tak kráčím dál

vidíš světlo na mém těle?

dívej

otče

cítím

že jsem šťastný

máš však práci

nevidíš to

takže tak...

ale přecejen, kdybys byl na vážkách

zda vadí mi tvůj vyhýbavý pohled z výšky?

ne

zavedl's mě k přechodu

a za to velký díky

 

 

 


4 názory

Debraket
27. 04. 2017
Dát tip

děkuju vám, ženy, za uznání, a tak mě napadá přidat fotku, abyste mohly tušit, z čeho jsem čerpal inspiraci: http://imgur.com/a/4QHUz


Alenakar
27. 04. 2017
Dát tip

Čím více se tvá poezie vzdaluje tomu,co chci sama psát a co chci také sama číst,tím víc ti držím palce. - Ano - tohle je dnešek. To je ono. Tak to má vypadat. - Jistě časem najdeš hodně čtenářů opojných krásnou literární současností. Začínáš být jejím představitelem a já čekám,kdy tě začnou brát v úvahu místní postmodernisté.  Jen tak dá ! Tip.


agáta5
27. 04. 2017
Dát tip

čtu už druhou věc a tak zanechám stopu v komentáři aspoň. Mám ráda tenhle výtrysk pocitů.. přechod mezi důchodem a adolesem (adoparkem :) zooparkem... , hraní se slovy, významy...  jako volný radikál, píchám tě do ramene.. super

je to na víc čtení


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru