Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIkarus žije!
Autor
Debraket
|
I. Chtěl bych se podělit o příběh s Vámi jen řecký mýtus – snad pouhé fámy snad pěkné verše na papír psány
... počkat proč by se Vás měl týkat středověk? ...
Inu, řekněme, uvažme ...
Dělám si šprým, jen žádný strach! Nejsem ten únavný učitel lidu jasně, že netýká, tak buďte v klidu!
Však pouze pro ty kým ještě v životě zbylo pár špetek těch dojemných sil až moc drahých drobků a času pár chvil dovolte mi jedno maličké bylo nebylo...
II. V zemi, jež před časem přestala vzkvétat přebýval příjemný otec a syn nevím, zda z nízkého tlaku či z nudy oba dva nesmírně toužili létat nad zemí tyranů povznést se směle užít si moci i ve vlastním těle
A tak během úzkostně dlouhých nocí v dobách kdy čerstvě napadla temna tatínek v dílně sestrojil křídla z hadího vosku a ptačího peří myšlenky plánů dal na plátna jemná – neslyšně uletět ze státu pryč do krajů konečně svobodné vůle vzdušnou čarou rozsypal po zrcadélku hluboký nádech co ty na to, synku?
III. Až k samotnému slunci, tati!
Ach nebe ... Té touze se prosím vyhni, můj zlatý slunce plá silněji než lidský chtíč vosková křídla jsou křehčí něž zdání že lze stoupat výš toť omyl bezduché přání kterým se bez stopy rozpustíš.
IV. Ikarus poslušně kývne a mlčí otec tak nevšimnul si vlčích očí pokoru mylně pak nacházel tam kde pokojně pýcha se rozmohla klam co s papírem bezcenným diplomem červeným zdárně si obešla pád
V. Posléze krajinou pod nimi nic než jen voda konečně sami zdá se Ikarovi cukání
Dovol mi nyní zeptat se zpříma k čemu jsou křídla, jsem-li omezen mřížemi stropů tak nudného vtipu otče kde je ta krása v celé své šíři vždyť navzdory větru co ve vlasech cítím cosi mě tiskne dolů k srdci že já jsem vznětlivý? Tak ať se vznítím! Já poletím výš já dosáhnu tam kde Beethoven hrál a kreslil Da Vinci rozmýšlel Goethe a Homér existoval vy všichni pak budete nuceni vzhlížet táhnouti hrozny hněvu a zpěv a ženy ke mně domů!
VI. Jaké to dítě! Když bereš si s prstem i celou paži planoucí sny tvé před zákonem mají správcové staří chaosem v hluku snažení mařit slova tvá kořeny sráží na kolena, kluku, výš už nevyletíš!
VII. Ikarus otočil své oči v sloup letmo mu přikývl zase tím zametl stopy po jeho hlase a věřil si dál, že stoupat lze výš než jen ten pouhý a přízemní savec nechutný červ, dělnická špína ubohá rasa, slaboučká žena ... kterou však byl když bolestně ječel na boha slunce neboť mu křídla zapálil.
VIII. A zatímco padal jako ryba v akváriu jako tuňák v košíku ztrácel se v moři stejně jak dějství v cigaretách hoří svému otci co s naivním apelem na křehkou mysl připevnil křídla vlastnímu synu ke klínu páteřnímu.
Ale jak směle se na jeho popud vznesl a proto jej litujeme ... Chtěl výš a jen výš až do posledních pater brněnské AZ-Tower Empire State Building Dubajské věže kancléře Tokia a přec ještě výš – výš a jen výš až tam, kde se nachází podle všech propočtů odborníků na rodné vsi například tak třeba exosféra těsně před dobytím prázdnoty vesmíru uvízla uprostřed nebesa smrt.
IX. Bohužel chtěl jsi být Bohem teď budeš pod mrakem vlnami zmítán po dně zatracených lesů budeš se tlouct budeš tam hořet a mrznout si sám za to žes padl do proudů dojemných chvil víme, žes mrtvý a proto tě prosíme aby ses Navrátil labyrintem úrodné pustiny zpět ne kvůli nám, však celý svět stejně jak egyptští havrani moci ostatky mrtvých se živící v noci přiletí zas a rozdrtí všechno, co zbylo v nás a co se v nás tvoří a všechny ty zbytky naděje shoří a všechny ty zbytky které jsme doposud nezvládli ztratit v moři a všechny ty časy kdy jsme se stihli spustit svým otcům z očí ... to všechno skončí.
X. A tímto tak sám na smrt Ikarovu přísahám že i kdybych měl být životem svým sebevíc krátký strašlivě tíživý, hnusný a vratký už nechci zpátky – neletím tam přes všechny své závěry marné přes nezdárné úvodní stránky pár drobků času chci zůstat sám sebou do chvíle upřímně bělavých dní dříve než egypští havrani moci sní i nás poslední. |