Ve sprše

Pěkné :)

Lilinko, zatím jsem si přečetl poslední tři tvé básně zde a zatím jde o upřímné pokusy vykreslit náladu, přičemž jakoby v krásných, ale současně i dost klišovitých slovech utápíš své emoce, takže vyznívají spíše povrchně, přestože tam očividně jsou. Máš sklony k lyrickému vyjadřování, to je v pořádku, jen zkus víc věřit prostým slovům, tak jako bys to líčila třeba dobré kamrádce, protože to, co je hezké, k nám promlouvá i beze slov, když přijde na věc.

Například v této básni těch klišé je dost ...pramínky živoucí vody...stopy vůně...tajná zpráva..., nebo když v jedné sloce napíšeš ...po zamlženém okně... pak už nezmiňuj ...sklo..., je to nadbytečné.

Zajímavý moment je zmínka o dalším rozměru, dává básni šanci na větší hloubku, ale je škoda, že není o něco málo v dalším textu rozvinuta. Ovšem ten odtok je škaredý, protože evokuje kanál, špínu. Líbí se mi také poslední verš o zrcadlení, vykřičník je však zbytečný, protože obrz sám o sobě je silný, byť sloo ...nekonečno... patří spíše k těm klišovitým. Pochválím také rytmus básně.

 

Pak v blaženosti se rozpustím odtokem zmizím v dalším rozměru *

Hezké i hezké...v tom vedru nejhezčí...