Vidím

Jsme jenom prach zdvižený z cest 
když kamsi kráčíme, nevíme kam 
a kámen z hvězd jako hozený zpět
hoří po vteřinu Perseid nám.

A voní jak žena zkosené obilí
strniště loučení i pole má 
a šípků trnové koruny zabolí
do boku zabodne kopí své tma. 

Zrcadlo rozbité slov dávných na střepy
roky jak vteřiny ubíhá čas
a vidím bez očí za víčky jsem slepý
slyším, že z hřebene padá tvůj vlas.

To srpen marnivý zdobí se jablky 
s tvářemi, které on ukradl nám
když jsme se dívali do korun dalekých
a svítalo nad námi Fénixů pár.