Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Možná není tak zle

21. 08. 2017
2
4
232
Autor
MariClair

Občas se každý z nás pořádně naštve nebo ho pohltí smutek a své pocity potřebuje dostat z těla. Já se v tomto případě vylévám na papír nebo ještě lépe: do písmáka.

Proč bych neměl zrovna já odcházet? Proč? Jsem už dlouho nemocný, otec je ve válce a matce nezbývá nic jiného než čekat.

Tak proč? Je mi jen dvanáct jen pouhých dvanáct. A přece musím. Už nemůžu čekat. Těším se do nové země. Bude lépe.

Promiň mami, promiň tati. Bude zas dobře.

Maminka vstala od kuchyňského stolu. Nesla mi chleba s máslem a solí. Je to chudý oběd, ale nasytí. Sedla si ke mě na postel a

 vzala chléb do ruky. Začala mě krmit, ale já nemohl. Každé polknutí bolelo jako bodnutí rozčílené vosy. Každé další sousto jsem vykašlal.

       Občas mi maminka v noci udělala zábal a nebo mi namočila nohy do ledové vody, ale má horečka stále stoupala. Zanedlouho už

 mamince doktor neporadil a bylo jasné, že stačí čekat. Jednoho dne se maminka bavila s kamarádem mého otce. Tatínek umřel.

Zastřelili ho ve službě. Už jsem nemohl dál polehávat. Tati, musím za tebou řekl jsem si. Ale ne bez rozloučení. Ruce se mi třásly a tak

jsem se nezmohl na dopis. Ani hlavu jsem nedokázal zvednout. Poprosil jsem maminku, jestli by mi nepřinesla staré kazety. Jen abych si

poslechl nahrávky. Do jedné jsem z posledních sil nahrál své rozloučení a kazetu označil vyškrábaným M. Pak jsem položil hlavu do

peřin a zavřel oči. Zanedlouho jsem pocítil chlad a zároveň teplo, ale ne horko jen teplo. Prudké světlo mi pomohlo na nohy.

Už jsem nebyl doma v posteli. Byl jsem na louce. Všude kolem mne se vztyčovali neznámí lidé.

Nikoho jsem si nepamatoval... až na jednoho člověka. Byl to on. Tatínek tam stál s otevřenou náručí. Poznal mě a já jeho.

Už mi nebylo zle a příjemně. Cítil jsem radost. Pevné sevření tatínkovi náruče mě utěšilo. A co jsem nahrál na tu kazetu?

Jen jednu jednoduchou větu: Bude dobře maminko, protože se setkáme jako rodina v zemi plné světla.


4 názory

Dodola
25. 08. 2017
Dát tip

Je to takové malé drama, ne ovšem ve smyslu zvolené kategorie. Lépe by to vyznělo v kategorii "miniatury prozaické". Oprav si taky "tatínkovy" - tvrdé y. Jinak působivé, zaujalo.


Pan Cau
25. 08. 2017
Dát tip

Sice to není scénář, ale velmi oceňuju originalitu a vzhledem k tvému věku velmi hezký jazyk. Pokračuj, myslím, že talent tam je.


MariClair
23. 08. 2017
Dát tip

Moc děkuji za radu.


Lakrov
23. 08. 2017
Dát tip

Když se řekne drama či scénář, představím si jinou formu textu,  než je to, co tady vidím, ale když to čtu, říkám si, že je to cosi jako  námět na drama/scénář a že by se to dalo na drama přepracovat,  kdyby se jednomu chtělo. Přeju hodně nápadů a trpělivosti.  


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru