Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
Okouzlení mlokem
datum / id26.08.2017 / 481453Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
zobrazeno374x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Okouzlení mlokem

     Adéla se poznala s Adamem při jedné zkoušce na pořad, který chystala folková skupina Okouzlení. Adéla s ní začala zpívat teprve nedávno, a než ji vedoucí skupiny angažoval, ani by ji nenapadlo, že by mohla opět veřejně vystupovat.
     Zpívala sice odmala, bývala členkou dětského sboru a měla krásný zvučný hlas, ale na střední škole s tím přestala. S Okouzlenými ji to bavilo a líbily se jí i písničky, které zkoušeli. Scénář k budoucímu pořadu, jak se dověděla od vedoucího skupiny Michala, napsal prý právě Adam a mělo jít o průřez tím, co Okouzlení dosud dělali. Adam písně seřadil, proložil je verši i krátkými povídkami, které sám stvořil, a všechno propojil uvozovacími texty. Měl pořad i moderovat. Skupina nyní ale zkoušela písničky, takže Adam teď v sále jenom nečinně seděl opodál a znuděně snažení ostatních sledoval.
     „Adam vypadá, že se moc nebaví,“ řekla Adéla Michalovi, ale ten jí neodpověděl.
     Zkouška už skončila. Adam se zvedl ze židle a zůstal stát metr od ní jako sloup.
     „Proč tady vůbec dneska byl?“ vyzvídala Adéla na Michalovi.
     „Co tě pořád tak zajímá?“ divil se Michal.
     „Ale mě nezajímá. Jen mi připadal takovej ničemnej.“
     Adélu však Adam přitahoval velmi, líbil se jí a dráždil ji svým nezúčastněným chováním.
     „Fakt, Adélo?“ ptal se Michal nedůvěřivě. „Adame, jdeš s náma na pivo?“ zavolal na autora scénáře.
     Ten se k nim místo odpovědi jen přiloudal.
     U piva seděli mimo ty tři ještě dva muži a jedna dívka ze skupiny. Asi hodinu se všichni bavili, Adam se občas zasmál, ale v podstatě nepromluvil. Pak odešli ti dva muži a dívka, za chvíli se poroučel Michal a Adéla s Adamem osaměli.
     „Jak můžeš moderovat pořad, když normálně skoro nemluvíš?“ zeptala se ho Adéla.
     „To s tím nesouvisí.“
     Řekl to ostýchavě a koukal před sebe na stůl.
     „Myslela jsem, že každý, kdo chce moderovat, musí být přirozeně ukecaný. Měl by přece sršet humorem a vtipem, aby se dostal do bezprostředního kontaktu s publikem, proto si myslím, že se tak musí chovat i v soukromí, aby mu to bylo vlastní...“
     Přestal se dívat na desku stolu a pohlédl na ni poněkud nešťastně, ale přitom mile.
     „Co si o tom myslíš, Adame?“ páčila z něj odpověď.
     Zase zapíchl oči před sebe a zdálo se, že o jejích slovech usilovně přemýšlí. Pak na ni znovu upřel oči a řekl jen: „Nevím.“
     Bezradně zavrtěla svou blonďatou hřívou a lehce zoufale se usmála.
     Z hospody vyrazila domů a Adam ji sledoval jako stín čtvrt kroku za ní. Mlčeli, až to nevydržela a zeptala se: „Kam jdeme, Adame?“
     S odpovědí jako obvykle váhal a potom řekl: „Asi k tobě.“
     „Jak víš, že chci, abys se mnou šel ke mně? To jsi si s tím tak jistý, že tě chci?“
     Rychle a překvapeně po ní sekl pohledem.
     „Jasně, že to chci. Že tě chci. A ty to víš. Hned jsi to na mně poznal, viď?“
     „Usmívala se na něj a položila mu ruku kolem pasu. Neřekl na to vůbec nic, jen ji objal kolem ramen.

     V garsonce, kde bydlela v podnájmu, nalila oběma víno.
     „Pustím ti desku Lenky Filipové. Znáš ji? Mně se její písničky děsně líbí. Líbí se mi její zpěv i projev a má skvělý texty.“ 
     Adéla se celá rozplývala a položila desku na kotouč gramofonu. Mlčky pak poslouchali a přitom se objímali a líbali na posteli. Když deska dohrála, chtěla ji obrátit.
     „Líbilo se ti to, Adame?“
     „Moc ne.“
     „A co se ti nelíbí? Texty, hudba, jak zpívá?“
     Místo odpovědi jen vystrčil spodní ret.
     „To se ti na jejích písničkách nelíbí vůbec nic, Adame?“
     „Hraje dobře na kytaru.“
     „Hraje báječně. Studovala hru na kytaru na konzervatoři v Praze a potom na Mezinárodní hudební akademii v Paříži a podle mě je dobrá šansoniérka. Ty jsi ji znal před tím, než jsem ti pustila její desku?“
     „Trochu a fakt umí hrát.“
     Radši už druhou stranu desky nepustila, vrátila se k němu na postel. Za chvíli se už milovali a on se přitom proměnil jako mávnutím proutku. Byl najednou plný vášně a energie, Adéla z něj byla jako u vytržení, odevzdávala se mu a potom poprvé ve svých třiceti letech zažila skutečný orgasmus. Slast se jí rozlila celým tělem s takovou intenzitou, až na okamžik měla pocit, že omdlí.
     „Adame, to bylo úžasný.“
     Pohladil ji místo slov po tváři.
     A tobě se to taky líbilo?“
     Podíval se na ni vážně a řekl: „Ano.“
     Jen zírala, jak se v mžiku zase vrátil do podoby studenýho čumáku.
     Vídali se pak téměř denně u ní doma a stále se milovali. Byla šťastná, že našla konečně chlapa, který ji dokázal sexuálně uspokojovat, i když nechápala, kde se bere tolik vášně v jinak tak bezbarvém člověku. Na jeho mlčení a úsporný projev si ale brzy zvykla, ona projevovala emoce a mluvila za oba, zatímco Adam k tomu jen občas něco poznamenal. O sobě a svém životě ale neříkal nic. Při každé příležitosti mu dávala znát svou náklonnost, co chvíli ho políbila či pohladila, a pořád ho ujišťovala, jak šíleně ho miluje. S Okouzlenými nacvičovali pořad a po zkouškách Adéla říkala Adamovi se smíchem, že teď už je vážně okouzlená, ale hlavně jím.
     A byla to pravda a netýkalo se to jen postele. Když začali zkoušet pořad dohromady s mluveným slovem, zažila totiž šok z další proměny Adama z mloka v dynamického a zábavného moderátora, skvělého recitátora a když přišlo na jeho dvě povídky, nečetl je, ale skutečně vyprávěl a doslova hrál, že bylo požitkem ho poslouchat a sledovat.
     Premiéra pořadu se vydařila báječně. Adéla vkládala do svého zpěvu všechno a ostatní zpěváci také, muzikanti byli výborní a Adam před obecenstvem ožil ještě víc, kontakt s ním dokázal navázat bez problémů a všechny si rázem získal.
     Hned po vystoupení skočila Adéla Adamovi kolem krku.
     „To bylo fantastický. Jsem děsně šťastná a šíleně tě miluju.“
     Na večírku po koncertu oslovil však Adélu jistý muž, jenž se jí představil jako manažér pražské skupiny, která prý hledá zpěvačku, co to dovede pořádně rozpálit a nabídl Adéle, že by tou zpěvačkou mohla být ona.

     Zpočátku to považovala jen za řeči a dál žila teď už vlastně navážno s Adamem. Jenže ten chlap jí několikrát volal a hučel do ní, až se za ním vypravila do Prahy. Když se vrátila, byla jako vyměněná.
     „Jak jsem byla v tý Praze, Adame, tak mě Petr, víš to je ten manažér tý skupiny, vzal k těm muzikantům. Jsou to fajn kluci. Zazpívala jsem si s nimi tři písničky a oni tvrdili, že mě do skupiny chtějí...“
     „Opravdu?“
     „Nekecám ti, fakt. Oni to myslej vážně. A mě to opravdu láká. Nezlob se na mě, prosím. Mám tě pořád ráda, ale je to šance, víš?“
     „Myslím, že vím.“
     „S tebou to bylo krásný. Nádherný sen. Ale mně je už třicet, chápeš? Nemůžu si dovolit tuhle šanci zahodit.“
     Zatvářila se nešťastně.
     „Bylo?“
     „Adame! Musím do tý Prahy a mezi námi by to nefungovalo, ty tady, já tam. Rozumíš mi? Řekni něco!“
     Skoro brečela, když mu to vysvětlovala.
     „Kde tam budeš bydlet?“ zeptal se Adam.
     „Petr říkal, že můžu bydlet u něj, než si něco najdu.“
     „Chceš být s ním, viď.“
     Spíš to konstatoval, než se ptal, ale v hlase měl nekonečný smutek.
     „Já..., Adame..., já..., to je příšerný!“ vykřikla nakonec, vrhla se k němu a objala ho. „Jsi moc zklamaný?“
     Vyprostil se z jejího sevření, přešel k oknu a řekl: „Nevím, jestli jsem zklamaný. Čekal jsem to. Dřív nebo později to muselo přijít. Nevydržela bys se mnou. Ale už se mě, prosím, nedotýkej, Adélo.“
     Koukala na něj s vytřeštěnýma očima a nevěděla, jestli ji udivilo víc, co naposledy řekl, nebo ten dlouhý proslov, tedy na jeho zvyklosti.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.10.2017 21:25:48Zdenda

ten úvod je tak odrazující, že mě úplně odradil

07.09.2017 11:03:19kvaj

To je další aspekt. :-)

07.09.2017 10:44:33Alenakar

Jde jen o to,aby měl člověk čas na odpykání a odčinění svých chyb. Jinak na to bude mít čas až v příštím životě.

07.09.2017 10:32:54kvaj

Odčinit fatální chyby? Lze to, pokud je to, co bylo onou chybou zničeno, nahraditelné. Jestli není, dostáváme se právě na pole trestu, odpuštění, pokání, což ani zdaleka nejsou jen náboženské pojmy. Přitom odpustit člověku nemůže jiný člověk, jen on sám sobě. To samozřejmě neznamená, že si řekne - tak já si tedy odpouštím. Musí si plně uvědomit, co vlastně způsobil, což lze v procesu pokání, neboli musí projít katarzí. Takhle lze podle mého "odčinit" fatální chybu.

07.09.2017 09:57:49Alenakar

Ano,ale i když některé chyby jsou zásadní a fatální i ty se snad dají nějakým způsobem odčinit. Viz třeba Dostojevského Zločin a trest .

06.09.2017 22:36:08kvaj

Díky.

06.09.2017 21:59:32Lakrov

> ...dojem, že ho psala holka,..

Jo, myslím si, (po přečetní sdělených detailů),  že se ten ženský pohled podařil.

06.09.2017 18:48:54kvaj

Nedokážu nějak uchopit tvůj často opakovaný pojem "banalita". Zejména proto, že mé příběhy vesměs, až na výjimky, popisují banální situace. Je to svým způsobem metoda mého psaní - chci zaujmout čtenáře právě příběhy, která nestaví na nějakých dramatických scénách, ale na určité atmosféře, charakteristice postav apod. Tuto povídku sám nepovažuji za příliš podařenou, nicméně nějaké čtenáře zaujala. 

Zajímavé je tvé P. S. Povídku jsem psal z pohledu oné Adély, i když je er-formě. No a když jsi měl dojem, že ho psala holka, pak si myslím, že se mi ten ženský pohled podařil.

06.09.2017 14:15:30Lakrov

První odstavec je dost nešťastný  a to jak obsahem (příliš oznamovací, popisná "stať"),  tak stavbou první věty (to zbytečné nastavování ...který chystala...)  Dál se to trochu rozjíždí, i když (aspoň pro mě) je to stále zatíženo  jakousi "banalitou". Z banality k erotice pak zpět do banality  a rychlý (očekávaný) konec bez pointy.  Omlouvám se za ne příliš lichotivý názor a přeju lepší čtenáře.

 P.S. Když po dočtení odhlédnu ke jménu autora, překvapuje mě,  protože mi předtím celou dobu připadalo, že to psala holka.  

05.09.2017 13:38:58kvaj

To je samozřejmě dobré snažit se neopakovat stejné chyby. Jsou ale chyby, chybičky, a pak velké zásadní a fatální chyby.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.