Rozhodnutá

Tip 

V tom případě se musíš zamýšlet nad tím , co je v životě přirozené, nezbytné, jak to strašné aspoň nepatrně zmírnit.Hodně síly!

Díky. Bohužel nemám na vybranou. Práci ani věk už nezměním :-)

-Je to skoro jako horor.Dotkla ses závažného tématu. Nezabývej se jím dlouho. 

Black, Morticia, díky

Mrazivě reálné a velmi smutné...přesto *

.................*/***

Safiáne, je to o stáří, osamělosti a smrti 

a proč? to je dost osobní a nechala bych si to raději pro sebe

Yane, Lilie, Gabi, dík, že jste četli

jen ještě možná zbytečná vysvětlivka - fantomová bolest je bolest neexistující - amputované končetiny

Goro, asi o tom taky víš své, člověku v takovém prostředí rychle otrne, ale tohle mě vrátilo zpátky do reality 

O čem to vlastně je? A proč?

...*

Za celek určitě TipipiT

Jen mě tam ruší aerosolem a fantomovou ... Ani nevím přesně proč, jen jsem ti to chtěl říct ...

Působivé. Dávám tip Y.

Otevřely jste citlivou stránku života - nikdo si s tím nevíme rady, tajemství smrti je pro živé tabu...

Ono nejde jen o to,že se do ústraní odsunula smrt. Jde o to,že někteří lidé se tak nějak odříznou i od stáří svých blízkých. Chodím do domova seniorů a vím,kolik je tam případů stařečků a stařenek,kteří mají spoustu příbuzných ,ale vůbec nikdo tam za nimi nechodí.

Alenakar, to je zvláštní, jak se některé věci obrací. Kdysi se rodilo o samotě, umíralo s blízkými. Dnes je to naopak. Možná jde jen o zachování určité citlivosti, intimity. Já bych asi nechtěla umřít ve spaní.  

Ale o tom já přece mluvím. Je to přesně tak. Nepřiznaný stín si ventilujeme zcela nevědomě a někdy agresivně.

Shodou okolností se ted' stále pohybuji mezi velmi starými lidmi.Mluvím s nimi i o smrti nebo spíš o ní mluví oni se mnou. Osobně neznám nikoho,kdo by chtěl umřít postaru v kruhu blízkých. Naopak většina lidí by chtěla večer usnout a ráno se neprobudit,nebo aspoň umírat o samotě.

oký, takhle vysvětlené mají ty kosti své místo... rozprchlá smečka, plné mordy kostí, vlčice život ne a ne pustit... čeče tohle je dobrý téma, napadají mě věci :)

Alenakar, já jsem z té staré školy, která upřednostňuje smrt v kruhu blízkých, ať už doma nebo v hospici. A o těch stínech mi povídej... mnozí si je tu ventilujeme, někdo vědomě, někdo zcela nevědomě ba agresivně

S některou smrtí se smířit nelze,s některou ano a některá dokonce může být vysvobozením. Zapomínat bychom rozhodně nikdy neměli na nic a na nikoho,protože potlačené vzpomínky a myšlenky se nám vrátí,když to budeme nejméně čekat. S každým ze svých stínů musí člověk mluvit.Kdo svůj stín překročí a dělá,že neexistuje,ten se svým vlastním stínem  znova a znova stává. - Tip.

Agáto, ty ''strávené'' kosti jsem použila možná z bezradnosti, ale ta stará paní, která se rozhodla nejíst, byla tak vyhublá, že její tělo snad strávilo i ty kosti, co z ní zbyly. Infúze drží člověka při životě dlouho...

Norsko, Goro, srozumění, dík za odezvu

Evži, my jsme to svým způsobem přebrali, i když ''humínněji''. Stačí toho člena rodiny přestat navštěvovat... když pochopí, že už není doma žádoucí, vezme to často rychlý konec.

tak, takhle daleko jsem ještě nedošla... ani snad nevím, co na to mám napsat.. líbí se mi první verše s pokojem č. 5, je to takové konstatování až mám husinu... trochu mi nesedí ty strávené kosti, ale kdyby to bylo takhle...  rozprchlá smečka, vlčice život ne a ne pustit.. to by byla jiná.. u takhle vážného tématu míň slov, víc prožitků .. ale zajímavý počin

fantomová chátra vzpomínek je dobrá!

Velké dilema. Dobře jsi ztvárnila.

Každá kultura má své tradice. Ne všechny jsme si přebrali. Ve jménu lidskosti necháváme trpět. Je to správné nebo ne?