Hypochonder

na svoje chvíle "slávy" na divadelných doskách rada spomínam, aj keď to bolo len ochotnícke divadlo pod hlavičkou  závodného klubu gumární... pamätám si na trému tesne pred začiatkom  i eufóriu, keď diváci pozitívne reagovali ...je celkom jedno, či je to besiedka alebo hra v ND, niečo dokázať "predať svoju kožu"je super...a milovala som skúšky..."kdyby se vrátil čas...

u nás prostě ženy pracují tvrdě...teda pracovaly, když se tvořila pravidla pravopisu...:o)

tak já bych klidně měla jen jedno a určitě by se ke mně přidalo víc lidí a taky mě mně to bych taky zrušila :))

agáta,vy zase v slovesách pokojne fláknete "y", keď niečo robili ženy...to je úroveň! :)))

 

gabi, tak hrubky stejně nevím, kde jsou u slovenštiny ... píšete si klidně měkké i i tam, kde mě se ježí chlupy :)))))

Aleši, myslím, že to záleží na tom, jak člověk s životem nakládá, mě se třeba líbí všechno, co jde z lidí... myslím, ta snaha nějak se projevit... umím se krásně rozplývat jak nad dospělýma, tak dětma... před pár lety nám nastudovali studenti scénáře a odehráli je v divadle, bylo to všechno tak nahonem, že ta úroveň hraní taky podle toho vypadala... byla jsem naměkko z tý snahy podat co nejlepší výkon... nikdy na to nezapomenu

forma je dobrá...jsi ve formě...:o)

gramatiku ovládam, hrubky nenájde ani Slovák, pani učiteľka Dušová by bola na mňa pyšná, na môj dušu

mala som na mysli skôr formu, ako pravopisné chyby

ještě k divadlu: to se mi právě líbí, že sice nad tou besídkou kroutíš hlavou, zdá se ti pod úroveň, ale Petře necháváš volnou ruku... když bude mít radost ona, nakonec ji budeš mít i ty...

aleš to řekl za mě :)

pokud jde o hrubky - na jemnosti slovenského pravopisu asi nepřijdeme...:o)

a divadlo - to je právě kouzlo toho příběhu. že ani ty sama tu motivaci nechápeš...ve stacionáři jsou všichni dospělí, a přesto jim besídka udělá radost...

agáta, myslím, že som pochopila, len o toto práve ide, aby ste videli aj hrubky, chyby, že môžete aj kritizovať - spôsob písania, nenechať sa pohltiť obsahom, nerada by som vzbudzovala iba súcit, o ten mi naozaj nejde

tak do mňa! :)

a k tomu divadlu - keby mala 10 rokov, chápem, ale maturantka, takmer bakalárka...a stále je svojim spôsobom decko

náhodou, já hrála kdysi v páté třídě divadlo...pamatuju si tu památeční větu dodnes:  "Leničko, Leničko, něco ti nesu.."  s těmito slovy jsem vlítla na prkna, co znamenají svět a zase vylítla na druhý straně... měla jsem takovou  trému, že jsem prohučela až mezi skříně v zákulisí...

a má dráha hérečky byla v čudu

 

čo sa týká tej psychoterapie, špatně jsi mě pochopila :)  a myslíš správně, jen mě při čtení občas napadne, že jak to zvládáš a tak mi někdy ta literatura jde tak nějak bokem... kdybys tam měla pak třeba hrubku, určitě bych ji neviděla... tak asi

potom je všetko, ako má, aleši

vďaka za podporu

no to se mi právě líbí, že si prostě sama stanovila svůj žebříček priorit...

i zdánlivě obyčejná mikulášská besídka může mít pro další vývoj velký význam...

a je to přesně, jak to říkáš: tvé psaní dělá pro nás laiky z vozíčkářů skutečné bytosti, s názory, vrtochy, radostmi, složitostmi...díky za to.

áno, agáta, smeruje to k súčasnosti, len občas pre spestrenie pridám niečo z hlbokej minulosti

čo sa týka psychoterapie, mohla by som si písať pre seba, alebo posielať mailom kamarátkam...publikujem, lebo dúfam, že to má aj akú-takú literárnu úroveň a zmysel pre čiataeľov, ktorí stretávajú vozíčkarov iba na ulici a možno si myslia, že vozík je ich jediný problém, pritom ten je tým najmenším, v skutočnosti ich trápia celkom iné veci, tak ako aj chodiacich

aleši, Petra sa v tom čase, odtrhnutá od reality, tvárila, akoby ju prijali do Slov.nár.divadla, v skutočnosti išlo o obyčajný mikulášsky večierok a divadelný krúžok

může se to zdát jako rozmar, ale co když opravdu jde o kvalitu zpěvu?

jinak souhlas s agátou: na aktuální fotky by ti měli pomalu přikreslovat svatozář...

Čo také nám zbývá, než posečkat, než ty různé vrtochy a libůstky a specialitky v chování našich dospělých dětí přejdou a doufat, že je to vždy jen dočasné. Tedy pakliže je to negativní. Což třeba v našem případě bývá skoro vždy...***********

svatá dobroto, ty máš ale skvělou povahu... nechceš přijet, potřebovala bych pošuchať...

umím si představit, mám něco podobného doma, ale už jsem ztvrdla kapku a tím, jak ubývají síly, ubývá i ta zbytečná obava, co by kdyby... jsem vyrovnanější, některé věci prostě neřeším a ono to jde.

Koukám, že je to 2016 a tak doufám, že je to lepší, juknu na další část, máš to směrem k teď, žejo?

je lepší ztvrdnout, protože co bude, až tady nebudem? Čím víc bude dcera samostatnější a míň závisla na tobě, tím se jí bude do budoucna líp žít... ale já ti věřím... a věřím tomu, že tohle psaní je jen tvá terapie, jak některé věci vypsat a jít dál a jít pořád líp :)