Prima volta

Vím, že vím. Ještě vím, že vím. Stojím v koupelně a šlapu na střepy. Bolí to a je mi zima. Musím to udělat vždycky, když se vrátím domů. Musím, jinak bych nevěděla, jestli jsem pořád naživu. Povadlý obličej, ošklivě krásný. Nedokážu říct, jak dlouho ještě dokážu chodit ven. Už mi dochází síla. Na dlaždičky dopadly poslední dešťové kapky, která jsem si přinesla z venku. Někdy si jen tak v noci dám na balkon deku, aby byla mokrá a pod tou pak v noci spím. Nespím. Žiju. Umíram? Všichni umírají, ale až nebudu vědět, že umíram, umřu skutečně. Moje první smrt. Ta, na které záleží. Čerstvá krev pohltila zaschlou malbu ba podlaze. Jdu o oknu. Auta jezdí na mokré vozovce. Už neprší. Ještě neprší. Obloha je ocelově šedá. Cítím její tíhu na ramenou. Měsíc tu vládne pospolu s deštěm. Slunce mě nemá rádo. Slunce by mělo plout pryč a nechat lidi umrznout. Tma. Černá tma, která polyká pohyb. Lehnu si. Ležím. Prší.

---