Drogový rausch

Prásk!

Tak už jsi došel, před tebou cesta končí.
Ale v cíli nejsi, jsi tu jen ty a nad tebou tvůj bič.

Kdysi třímal si ho lehce jak odvážný Indiana,
vyrážel vstříc bájným jeskyním a archám.

Teď svíráš ho pevně, však pánem dávno nejsi
a pod tlakem touhy, rozdal jsi rány kolem.

Tvé blízké s ránou krvavou zanechal jsi na rozcestí.
Tak na cestě strmé zůstal jsi jen ty a konec už je na dohled.

Tak jsi došel, před tebou cesta končí.
A tvůj bič bdí nad tebou.

Prásk!

„Ale kam mám jít? Zde se cesta ztrácí.“
Prásk! Prásk!
A ty vcházíš v temný hvozd.

Pojď dej si s námi, budeš se skvěle bavit, poznáš nový svět. Nikdo ale neřekne, že se za to platí krutá daň. 
Poznal jsem člověka tak zbaveného morálních zábran, ztraceného ve vlastní lži a lži svých "přátel". A skoro nevěřím, že je z toho cesty a pokud ano, co se z ní vlastně vrátí?