z deníku schizofrenika

24.2.2018

Je mi smutno a do zvuků písničky s zatoulaly mé pocity.

Můj příběh není jak z holywoodu. Je to zklamání a nadšení zároveň.

Začalo to včera, kdy  jsem se rozhodla zase si vést deník. Jsem jen obyčejná holka se spoustou starostí. Oči mam vlhký slzama a srdce prázdný. Upekla jsem tátovi bábovku, když jí tolik chtěl. :(

Smutek vzal nohy na ramena a políbil mě na čelo. Trochu to studělo.

Táta zase vytírá a mé slzy se utopily v tom kýbli horký vody. Ruce se mi třesou a mé rozedrané jizvy...

Tupě zírám do prázdna a hledám to své já. A jediné, co mám je má samota.

Ach jo, kde je ta láska? Kam se poděla? Pročsi připadam jako naprostej idiot a budižkničemu?

Dej mi věřit v něco tak........

Docházej mi slova. Dej mi důvod věřit v něco tak obyčejnýho jako je láska! Lidi pomoc!!!

Někdy se člověk musí přemoct, aby nedělal další pitominy. Ruka mi pálí a já nevím, co mam dělat?! Tátovi asi jídlo nechutnalo. Jindy by si dal víc než jednu porci Ach jo, se mi nic nedaří, nic se mi nechce:(  Máma jela na víkend pryč v Paze. Je mi tak..... smutno!

Těžko se mi.. svěřuji se s pocitem, že jednoho hezkého dnetakhle otevřu a začtu se a snad i moýná pochopim sebe!!!

Lidé s páskou na očích, vidím tu tmu a nepoznávám sebe. Dotýkám se svého těla, je tak studené!

Bezmyšelnkovitě se kejvu zepředu dozadu a na zádech mam smutek..

25.2.2018

Ze smutku uvyrostl strom. Zasaženej miliónama slz. Tak tu trouchnivým a čekám na smutek  plamínkama v očích. Jenže nakonec to mělo bejt jinak.

Ani sestra neodpovídá :(

Proč na mě všichni tak kašlou a přídou jen když něco potřbujou?? Dotýkám se svojí duše, je tak studená. Bože, pomoc mi, co mam dělat, máma přijede dneska večer z prahy, ale to už budu dávno spát...

A tak si hraju kuličky a přemejšlim o životě. (přemejšlim a vnku sněží, na rukou mám spoustu památek, i tu na sebe)

A za těma hnědozelenýma očima se skrývá rebel vykoupanej v krvi - vlastní krvi

Přála bych si, aby si táta našel jinou paní a já bych mohla odejít z domu.

Na vratkých nohou stát nedokážu. Rány už nepálí a mé vzpomínky taky ne

A vůbec, rány nikdy nepálili. Jiný práh bolesti?

Když máš na dlani berušku, tak netleskej!