Až meč tvůj vezme rez

Až meč tvůj vezme rez

 

Sotva přišlo tání,

jen polevil mráz,

do další z mnoha válek

vojsko táhne zas.

Ať přilba hlavu tíží

a přezky na doraz,

už průvod z brány míří

a trubek volá hlas,

krví trubek volá hlas.

 

Jen jeden z mužů váhá,

než přejde hradní most.

K své dívce hlavu sklání

a žádá laskavost:

“Dej mi, paní, požehnání,

a víru v budoucnost

jen slib mi svoji lásku,

to je mi víc než dost,

pro dnes je to víc než dost."

 

Hlas její zakolísá,

jak skrývá zármutek:

“Nežádáš, pane, málo,

však nemám námitek,

jen kdybys s každým táním

do války neutek.

Je chladný vdovský úděl,

a umře každý rek,

jednou umře každý rek."

 

"Až zetlí dřevo štítu,

a meč tvůj vezme rez,

až listem obrodí se

kopí kterés nes.

Až jizvy zmizí z rány,

tak tehdy pane věz,

že slíbím ti svou lásku,

nikoli však dnes,

pane, nebude to dnes."

 

"Když ženou tvou je válka,

buď jí manželem,

za svatební dar dáš jí

řadu mrtvých jmen.

Zato můžeš spávat

s vojskem pod stanem,

než za jiného vdá se

a tobě nechá zem,

temnou díru, chladnou zem."

---