Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poezie z ptačí perspektivy

25. 03. 2018
12
12
1408
Autor
Lyryk

První poetický bulvár I. – nespravedlivý  občasník o poezii

 

V současnosti pomocí facebooku je možné pozorovat vzestup ptačího hvězdného tria Stehlíková – (Martínková)- Racková – Straka. Básníci se intenzivně projevují na síti a všude je vidět jejich aktivita související s masivním vydáváním jejich nových sbírek. Josef Straka je již delší dobu básnickým aktivistou jezdícím po celém světě. I po celé naší zemi rozváží svá literární poselství. V současnosti je jediným mužským vyslancem v říši poetických aktivit, který je schopen sekundovat přívalu ženské poezie.

Vedle toho, jak prostřednictvím ženské poezie vzrůstá téma rodinného životního prakticismu, jenž je ilustrován výkony dítek ve školách, školkách a ZUŠkách či na soutěžích. Právě prostřednictvím fb ilustrují mnohé rodinné, dokumentární fotografie krok za krůčkem mnohé rodinné radůstky a úspěchy našich předních ženských autorek. Pryč jsou diskuze o bývalých areálech či interiérech poezie. Praktická dynamika každodenních povinností nabývá vrchu. Vedle této typicky ženské dimenze poezie se Straka se svým hermeticko-existenciálním výrazem zřejmě zdá dostatečně typickým protipólem. Skryt ve svém pozorovatelském kupé je neustále na cestě za čímsi, co je jaksi samozřejmé. Nejde o nějaké objevné cesty, ale o povinné pracovní cestování, které člověka „náhodně vrhne do vesmíru“.

Pryč jsou diskuze o tom, zdali je poezie vyhrazena mužům. Většina mužských autorů si to sice dále myslí, ale doba žene tyto názory takřka na smetiště literatury. Nikoho již dnes nevzrušují mužská osamělá hrdinská pozorování světa. Natož nějaká filosofie. Vzpomínám na dávný povzdech básníka Jaroslava Kovandy na festivalu ve Zlíně, kdy si posteskl, že stále méně jde v poezii o základní problémy života. Snad ještě Ondřej Hanus se vymyká tomuto všeobecnému trendu „neproblematičnosti“, v jeho sbírkách stále dominuje téma smrti. Zdá se, že ptačí trio této těžkotonážní, významem zatížené, poezii definitivně uletělo. Z ptačí perspektivy jsou věci mnohem menší, méně významné, ale hlavně již dávno rozhodnuté.

Již před časem se tímto odlehčeným směrem vydala Marie Šťastná. Pohodový banální život dostává i u veřejnosti přednost před chronicky trpícím mužem, který se většinou není sto rozhodnout, zdali je život k životu nebo k čemu vlastně. Odpovídá to dobové charakteristice. Naši zemi ovládá hnutí. Nahradilo politické strany vyhraněných postojů. Politické strany si za to samozřejmě mohou samy tím, že nedodržely své volební sliby a trendy. Současný vývoj i v poezii je proto určitým apolitickým hnutím, kterému jde více o tance, než o pravdivý nález o životě. O pravdivý nález o životě v této postfaktické chvíli přece vůbec nejde. Všichni musíme tak nějak makat. Nejlépe bez protestů. Možná je nejlepším řešením tuto etapu nějak protancovat. Však o tom píše Simona Racková ve sbírce Tance (Dauphin 2015).

Ne, že by nebyly snahy poezii významově zatížit a o nějaké objevování (ve stylu Štolba – Král) usilovat. Jenomže zůstává jaksi jen u příslibů. Jaromír Typlt, nejdlouhodobější talent české poezie, konečně v poslední své sbírce nalézá smysl zájmu a pomoci (Za dlouho, Argo 2016). Král se svou antifeministickou posedlostí je stále zasutějším pozorovatelem, který opakuje litanie o zpozorovaném. Za ním se opatrně s podobným přístupem plíží Jakub Řehák. Ladislav Zedník také zatím nevystupuje ze svých geomorfologických vrstev na čerstvý vzduch a přes získanou Magnézii Literu bude asi chvilku trvat, než překoná Zahradu s jabloněmi a dvěma křesly (Argo 2006).

Pokud komukoli tento můj bulvární výpad připadá nespravedlivý, tak přizvukuji, že je. Opomněl jsem mnoho jmen a událostí, které se na jeden a půl papíru nevejdou. Nemusí to nutně znamenat, že je neznám, že jsem je nečetl apod. Dojde na ně příště. Letošní Magnézii Literu by měl dostat Ondřej Hanus za Volné verše (Host Brno 2017). Pokud ne, zůstane česká poezie stále ve své ptačí perspektivě. Snad to někoho více než jednou rozčílí.


12 názorů

Umbratica
19. 04. 2018
Dát tip

Nezáleží na tom,kolik má člověk načteno. S tebou jsem  vždycky diskutovala ráda a měla jsem ráda tvoje upřímné ale citlivé kritiky. Měj se pěkně , Qíčalko. 


Umbratica
16. 04. 2018
Dát tip

Qíčalko,

na koment ke smazanému Vanutí odpovídám tady.

Já nevylučuji,že postmoderní poeta může i trpět,ale problém je v tom , že expresivní manýrismus se tak rozbujel,že pravda od lži se už nedá rozlišit,nebot' hlavní je(jak mi bylo opakovaně zdůrazňováno renomovanými kritiky)   síla výrazu . Žijeme v době postpravdivé,kdy expresivní jakopravdy bují,kam se podíváš. Vítězí vždy ten přesvědčivější.

Díky za trochu diskuse v této antidiskusní době.


Umbratica
12. 04. 2018
Dát tip

I když moc nečtu časopis Reflex,včera se mi dostal do Ruky speciál Reflexu,ve kterém je článek Ondřeje Lipára "Nebojte se básníků,nekoušou" (Já bych ten titulek změnila na  :  "Pozor ! Frapantní básníci koušou !" .)

Naprosto nejvíce mne na celém článku zaujalo,jakým způsobem vyznává lásku kavárně Fra Olga stehlíková. Její vyznání uvádím proto v plném znění :

"Je tam něco západ'ácky stylového,trošku přezíravého a je tam cítit mírné pohrdání těmi,kdo nečtou francouzský nový román a nosí špatné ponožky leskle růžovou rtěnku a nemají nic společného s liškou. Mám Fra ráda. Už je pro mě domácké."

Jsem z Vyhnálova,nečtu nový francouzský román a nosím nevhodné ponožky,ale pochopila jsem ,že pro současné frapantní básníky a kritiky se veřejná čtení podobají chůzi po přehlídkovém molu uprostřed tleskajících snobů,kteří by se spíše než do kavárny hodili na tea party v "lepším" anglickém klubu jen pro členy.

Po přečtení výše zmíněného článku už nebudu Stehlíkovou a jiné frapantní kritiky a kritičky nikdy brát zcela vážně.


Safián
01. 04. 2018
Dát tip

Představa tržiště je správná. Je to ovšem velmi regulovaný trh. Že je  tam mnohem více žen, je také pravda. Že by ale nabízely lepší zboží než muži? Zdaleka ne. A Straka určitě není jediný, který jezdí kolem světa.


Umbratica
29. 03. 2018
Dát tip

Když zůstanu u své představy tržiště,pak se ale musím ptát : jsou  vůbec schopní dnešní básníci - muži nabídnout takové zboží,které by ocenili jak čtenáři - muži,tak čtenářky ženy ? Obávám se že ne. A také nesouhlasím s tím,že by úspěch na poli poezie nebyl pro mnohé muže dostatečnou motivací. Vždyt' dnes už jde jen o tu prestiž v ghettu,kde ziskem jsou jen kladné kritiky a literární ceny a přesto - adeptů na vstup do ghetta ,nejen žen,ale i mužů ,rozhodně neubývá.


Lnice
26. 03. 2018
Dát tip

zajímavé, taky díky za námět...


Gora
26. 03. 2018
Dát tip

Jitko, díky za odkaz, dobře doplňuje Lyrykem předestřené téma...


atkij
26. 03. 2018
Dát tip
Pro me prinosne hlavne pro jmena, pohled cloveka, ktery se o pole poezie zabyva urcite hodne let a ma tedy opravdu prehled. Ten jeste nemam. Snazim si ho utvaret. Nebo alespon nachazet, postupne, pomalu. Lyriku, dik. Umbratica dobre prirovnala k prostredi trznice, s tim se tedy vcelku ztotoznuju. Zajimavy odkaz, kdo by mel chvilku casu. https://www.magazinuni.cz/literatura/popalene-dlane-zeny-v-ceske-poezii/

Lyryk
26. 03. 2018
Dát tip

Nejspíš nebude, protože vidina červeného koberce ve stylu "pro Vrchlického v každém mětě na trase vlaku" již dnes nehrozí. Muži o poezii ztrácejí zájem, protože skutečně silnémetafory lze výhodněji a s větší slávou uplatnit v politice a v reklamě.


Umbratica
26. 03. 2018
Dát tip

Když jsem se v roce 2015 shodou mystických náhod,o kterých zde raději pomlčím,podruhé ocitla na Písmáku,byla jsem odhodlaná tvrdě bojovat v domnění,že zde zuří neustále litý boj v podobě diskusí a šarvátek ve stylu konce 19.stol,o kterémžto vím,co se poezie týče,nejvíc. Nikdo však se mnou nebojoval,každý si lebedil ve své vlastní bublině a neměl potřebu ji opouštět.  Postupně jsem pochopila,že jsem se ocitla na tržišti a pokud chci alespoň trošku uspět,musím se stát trhovkyní. - Na tržišti funguje nabídka a poptávka tzn. - platí zde čistě zákony trhu. To platí jak o čtenářském publiku tak také o kritice. - Myslím,že tam v ghettu to je obdobné. Jsem přesvědčená,že většinu čtenářek poezie,možná drtivou většinu dnes tvoří ženy a zdá se,že už také pomalu tvoří většinu kritiky(viz zmíněné Racková a Stehlíková).  Poptávku většinového ženského publika nejlépe splňují ženy - autorky. To je realita,to je cosi jako přírodní zákon.

Tip za velmi aktuální námět k diskusi. - Bude ale vůbec nějaká ?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru