Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nedělní obědy

28. 06. 2018
0
9
777
Autor
lapezka

Za komunismu bylo všeho málo. Táta ze mě chtěl mít silného chlapa co umí vzít za práci. Tak se snažil, abychom co nejčastěji obědvali klokaní maso.

Mí splužáci, nikdy nic takového nejedli. Začalo mi to být divné. Kde by otec vzal maso z Australie?

Byla tu ještě jedna velká záhada. V naší vesnici se začali ztrácet psi. Večer jsem slýchával sousedky jak volají:,, Alíku, Míšo, kde se touláš? Pojdˇ domů.“ Žádný psý miláček nepřiběhl.

Dokonce vyvěšovali na autobusovou zastávku vzkazy : Ztratil se pes. Někdy přidaly i fotku.

Vrtalo mi to hlavou. Zeptal jsem se otce kde kupuje klokaní maso.

On se pousmál a řekl: „Přeci tady u řezníka Petříka. Nechutná ti?“

„ Chutná, ale kluci ve škole se mi smějí, že si vymyšlím, prý klokaní maso neexistuje,“řekl jsem.

„ Nevšímej si jich, oni jedí jenom brambory. Závidí, že máš něco lepšího,“chlácholil mě otec.

 

Nedalo mi to a šel jsem do řeznictví. Nesměle jsem vkročil.

„ Máte klokaní maso?“ zašeptal jsem.

„ Máme klokana,antilopu, taky ježka,“ smál se obtloustlý řezník.

„ No, tatínek ho tady kupuje,“ řekl jsem.

„ Opravdu? Já tu mám už měsíc pouze vepřové maso. Jiné není k mání, to si z tebe pěkně vystřelil.“

„ Tak naschledanou“. Utíkal jsem pryč.

 

Táta by si ze mě přeci nikdy neutahoval. To řezník si ze mě dělal dobrý den.

 

„ Táto, byl jsem u řezníka a on povídá, že prodává jen vepřové maso.“

„ Co máš co chodit do krámu, ty kluku ušatá,“ rozčiloval se otec.

„ Maso ted´ dostávám od kamaráda. Přeci víš, že mu dělám střechu.“

 

Nechal jsem to být. Jednou navečer jsem si hrál s míčem a míč se mi zakutálel za sousedovu stodolu. Slyšel jsem nějaké hlasy. Přikrčil jsem se a poslouchal.

 

„ Blaženko, já jsem tak neštastná, zaběhnul se mi Ronísek. Týden po něm není vydu ani slechu.“ povzdychla si paní Pokorná.

 

„ Nepovídej, takový hodný pejsek. Starýmu Vokřálovy se taky zaběhl, ale kdo ví jestli ho Brabencovi neměli k obědu. Sama jsem ho viděla jak večer Brabenec táhne Vokřálovýho vořecha do stodoly,“ řekla Blaženka.

„ Ach, bože, myslíš, že by snědli i mého Roníska?“ zděsila se paní Pokorná.

 

I já byl v šoku. Táta by pejskům nikdy neubližoval. Chtěl jsem se prozradit a něco sousedkám říct, ale zrovna mě volala maminka k večeři.

 

 

S nechutí jsem zkoumal co mi maminka dala na talíř.

„ Co je s tebou? Není ti špatně?“ starala se maminka.

„ Co je to za maso?“ optal jsem se.

„ Tatínek ho donesl, je to králík.“

„ Váhavě jsem se zakousnul. Chutnalo stejně jako údajné „klokaní maso.“

„ Jsi celý bledý, jdi si raději lehnout. Uvařím ti dobrý čaj, aby se ti lépe usínalo,“ usmála se maminka.

 

 

 

V posteli jsem koukal z okna a přemýšlel. Je jediné řešení. Vystopovat otce. Nebylo to jednoduché. Táta si začal stodolu zamykat. Už jsem to chtěl vzdát. Ale po týdnu jsem si všimnul, že je ve stodole uvolněné prkýnko. Neviděl jsem toho skrz škvírku mnoho, ale i to málo mi stačilo k tomu, abych se přesvědčil, že obědváme sousedovic psy.

Otci jsem nikdy nepřiznal, že jsem ho šmíroval přímo při akci. Hodně dlouho jsem pak odmítal maso. Maminka z toho byla neštastná. Pořídili jsme si králíky a já po čase zase dostal chut´, protože jsem věděl, že už jím opravdového králíka.


9 názorů

Lakrov
23. 07. 2018
Dát tip

Br, říkám si od začátku, protože z toho (pseudo?)dětského vyprávění je od  začátku zřejmé, kam spěje. Zároveň si ale uvědomuji, že napsané je to dobře,  čtivě a nelze tomu upřít ani určitou míru humoru (i když trochu černo-psího).  V textu je pár gramatických nepřesností, které přecházím, ale na tuhle upozornit musím:  ...že obědváme sousedovic psi... ## psY

 P.S. A po dočtení a odhlédnutí ke jménu autora a názvu si říkám,  že "pointa" povídky je (možná zbytečně) prozrazena ještě před začátkem čtení.  Navrhuji změnit název, ale žádný trefný mě nenapadá.  


Lerak12
28. 06. 2018
Dát tip

Globalně jsou lidé schopni pozřít ledacos. Od smažených švábů až po chemické uzeniny. Ale sníst i jejich věrného přítele? Ve válečných letech a hladomorech se to dá nějak (s těžkým srdcem) pochopit. Ale dnes?

 Pro děcka? To snad ne! Působí to na ně (i pro mě)  nedůvěrihodně.      


Govrid
28. 06. 2018
Dát tip

Ale potom by to jen těžko byla literatura pro děti, ale zajímavý. :)


Gora
28. 06. 2018
Dát tip

Govride, ano, šlo by z toho dostat ještě víc - třeba že by tatínek chytal a zavíral do stodoly chlapcovy spolužáky, maminky by večer volaly po vsi - Míšo, kde se touláš, a zatím...on by brousil za stodolou nůž:-((

 

 


Govrid
28. 06. 2018
Dát tip

Zdravím, no pojídání psů..., šlo by z toho  dostat i víc, hned od začátku bylo jasné, jak to dopadne, pravopis moc nehodnotím, i já mám občas někde chybu. 


Fruhling
28. 06. 2018
Dát tip
Jako pravopis je uplne sileny.

Gora
28. 06. 2018
Dát tip

Te´d jsem si všimla - kategorie - téma dětské...ještě, že to není v Písmáci dětem:-)


Gora
28. 06. 2018
Dát tip

To jsou tedy náměty...nejprve myslivec, teď ty...nejsem asi cílový čtenář, zarazil mne mimo jiné věk hrdiny, který to vše vypravuje - školák, a spí v postýlce...připadá mi to, jako když autor nemá, o čem by napsal, tak vytáhne téma - pojídání psů

a oprav si

V naší vesnici se začali ztrácet psy.  - psi...


K3
28. 06. 2018
Dát tip

Neobvyklé téma.

A taky rychlý konec to chytlo, kde jsme se moc  nedověděli. Zajímá mě co je na klokanech silného? Ještě jsem neslyšel, že by někdo řekl, budeš silný jako klokan.

My splužáci!!!

psý miláček!!!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru