Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sviatok Cyrila a Metoda

05. 07. 2018
8
18
951

„Chcem ísť zajtra do kostola,“ prekvapí ma Petra.

Na Štefana bola s kamarátkou Kristínou po prvýkrát, páčilo sa jej, aj chvíľu prejavovala záujem o nedeľné omše, postupne vyprchal.

„Dobre. Pozriem, kedy bude na Juhu, to je jeden z dvoch bezbariérových, ide nám tam osmička.“

Vonku je nenormálne teplo, dusno ako pred búrkou, ale sľúbila som. Nachystám do ruksaku pršiplášť, ľahký svetrík, keby bolo v kostole chladno, peniaze „do zvončeka“, tak tomu hovorievala babka Anička.

Spoj je garantovaný, označený vozíčkom v cestovnom poriadku, chodí soboty, nedele, sviatky, ideme naisto. Natočím ju k stredným dverám, schody! To som nečakala. Skúšame inú zastávku, žiadny nízko podlažný smerom na Juh.

Sklamanie. Smútok, beznádej, ktoré verila, že prekoná pri bohoslužbe, sa prehĺbili.

Vysvetľujem, že ten kopec a ešte v tomto teple, naozaj nedám, aj keď mám dobrú kondičku. Chápe, nehnevá sa, je iba smutná a sklamaná.

Doveziem ju do záhrady, vynesiem stolík, vyťahujem osemsmerovky, líham si na hojdačku pod jabloň. Sedí. Chvíľu ju nechám, nevšímam si jej, potom sa pýtam: „Nechce sa ti lúštiť? Chceš ísť domov?“

Nereaguje.

„Nechceš ísť na hojdačku? Ľahnúť si, pozerať na oblohu, na stromy, uvoľniť sa?“

Pokrčí ramenami.

„Chceš ísť domov?“ skúšam znova.

„Veď si si len teraz ľahla,“ poznamená s pochopením.

„Čo, keby sme sa vymenili? Nechceš to skúsiť? Je iné ležať a iné sedieť na nej.“

Usmeje sa.

Pomôžem jej, posadím ju, vyložím nohy a ja si sadám do vozíka, nie na lavičku. Po prvýkrát, doteraz mi to nikdy nenapadlo. Neschádzam z neho, používam obruče, prisuniem sa k jej hlave, jemne ju kolíšem.

Sedí sa mi pohodlne, sedačka je antidekubitná, nafukovacia, opierka presne pod lopatky. Užívam si to, kým nezameriam pohľad na popadané jablká, mám chuť vstať, pozbierať ich. Zostávam sedieť. Nemôžem, nechcem urobiť, čo mi práve napadne. Skúšam sa vžiť do pocitu, že som závislá na niekom, kto by mi mal pomôcť.

„Peti, viem, že to nemáš jednoduché. Všetci, čo mudrujú a dávajú ti rady, čo by si mala, ako by si mala, by si mali sadnúť do tvojho vozíka aspoň na jeden deň.“

Prikyvuje.

„Vieš, premýšľam, ako by som s tým bojovala ja. Najlepšie sú na tom asi nejakí vedci, umelci, ktorých záľuba pohltí natoľko, že nevnímajú svoj fyzický stav, sú zapálení pre svoju vec, svoju tvorbu. Vytvoriť si svoj svet, svoju filozofiu, je možno tiež spôsob, ako prekonať pocit krivdy. Prijať tento stav ako niečo dané, nevyhnutné, jednoducho osud. Nezamýšľať sa nad tým prečo ja a možno sa treba porovnávať skôr s tými, ktorí sú na tom horšie.“

Počúva ma.

„Zober si takého Juraja. Vo dne v noci odkázaný na pomoc rodičov. Aká úľava musí byť pre teba, keď si uvedomíš, že teba dovediem po schodoch domov, posadím na taburetku pred dvere, odomknem a si slobodná. Po kolenách sa dostaneš, kam potrebuješ, uvaríš si čaj, pustíš hudbu, maľuješ.“

„Byť Jurajom, tu nie som.“

„Ale uvedomuješ si, že v jeho moci nie je ani skončiť to tu? Nedostane sa k tabletkám, nepodreže si žily, neobesí sa, nič.“

Premýšľa.

„Jeho mama rozhodla za neho. Odmietla po nehode darovať orgány, nedbala na varovanie lekárov, že sa z kómy nepreberie. Vypiplala ho. Žije. Či rád, to už je otázne. Ja som nemala možnosť rozhodovania. Našťastie. Nič nenasvedčovalo tomu, že by si sa mala narodiť predčasne. Po narodení som ešte rok verila tomu, že budeš zdravá. Takto uvažujem, takto sa uspokojujem, že som nič nezavinila. Utešujem seba, tebe to môže byť ukradnuté. Viem. Ty si sa nepýtala na tento svet a už vôbec si nestála o život na vozíku. Ale všimla si si, že aj ten Juraj sa dokáže tešiť? Keď sa zíde väčšia spoločnosť, rád vtipkuje, cituje texty kapely Horkýže slíže, zabáva iných, smeje sa.“

„Maminko, promiň,“ prechádza do češtiny, ako vždy, keď sa jej nálada zlepší.

„Nemáš sa mi začo omlúvať. Máš nárok na zlé nálady, uľaví sa ti, keď sa posťažuješ, som tu pre teba.“

Vstávam z vozíka, pomôžem jej posadiť sa, sadám si vedľa nej, položí mi ruku okolo ramena, pritúli sa, dostanem pusu na líčko, chvíľu sa spolu pohojdávame, kým nás hlad nezaženie domov.

 


18 názorů

si supeeeer! takto sa mi to páči - veľkoryso a s nadhľadom


Silene
11. 12. 2018
Dát tip

gabenka, ani by mě nenapadlo zlobit se, jsi milá, že vůbec u mne někdy pročítáš, domnívala jsem se, že pro tvou slunečnou povahu je má tvorba příliš blábolivá :))).

Na Vigan se nedoškrábu! In love smajlík.

Post scriptum. Cokoli řekneš, nebude použito vůči tobě, má oblíbená Slovenko. A napravím, že já tě nemám, pořád totiž jen gabi... málo si to tu spravuji! 

Jdu si uklidit v pokojíčku, táák.


dôkaz, že aj teba mám v oblíbených

20.12.2017 07:33:19 Silene  

som si ťa polpietla s prozaičkou Vigan, buď mi to veľkoryso odpustíš, alebo ma prestaneš čítať, verím na to prvé! sorry! veď som sa nemusela priznať :)


zlobit se? Nieeee, naopak! každé písmenko od autorky ako si ty, je mi vzácne


Silene
11. 12. 2018
Dát tip

Loupu perníček a čtecí chvilky, gabenka, a pořád, pořád nemám plné bříško. Leč čas mě drží zkrátka. 

(Do kalhot - s gumou v pase - bych se ještě vešla.)

Ještě jsem chtěla tuhleto... myslím, že pesimističtější povahy to tak mají, že musí hodně dostat, aby je to naučilo dávat. Prostě ta úzkost o pohár, no...

(Patřilo by to vedle, ale ty se nezlobíš, viď, že ne-e.)


aké milé prekvapenie, že si sa mi sem zatúlala, Silene


Silene
11. 12. 2018
Dát tip

Máš hladivé básničky, gabi, ale tato tvá pokračovací próza je mi nejvýše.


 

aby si si ma vedela dokonale predsatviť, musíš dať dôraz na slabiku "ri" do riti!

aleši, často ma okríknu pri scrabble, keď použijem české slovíčko a vôbec si nie som vedomá, že nie je slovenské, tak mám naše jazyky prepletené :)


další střípek že života...pěkný...i s prechadzaním do češtiny...:o)


Andělka1
06. 07. 2018
Dát tip

ZLOBA, UKŘIVDĚNÁ ZLOBA, POCIT ZRADY, AGRESE SKRYTÁ V DNEŠNÍ DOBĚ ČASTO...TO VŠE JE NEBEZPEČNÁ  ZLOBA, KDYŽ ZŮSTANE SKRYTA V TĚLE .....emoce jsou nemoce, ale jen ty nevyjádřené...do riti..je PŘEKÁSNÉ


človeče, to si ma zaskočila...rozmýšľam, čo je zlosť, asi to je divné, ale ja si nepamätám, kedy som naposledy pociťovala naozaj zlosť a potrebovala by som ju vybiť, nastavila som sa tak, že zlostením človek iba míňa energiu...na také chvíľkové "zlosti", keď sa opálim pri varení, potknem o niečo, porežem, mi stačí obyčajné "do riti!" a uľaví sa mi


Andělka1
06. 07. 2018
Dát tip

Gábi...a komu  - na kom  - si Ty ulevuješ od zlosti???Jakou máš metodu??                 


Kočkodan
06. 07. 2018
Dát tip
Vám je to přirozené a mně zase sympatické. Zasloužíte si přinejmenším noční úsměv. :-)

áno, Irča

Karle, keby si potreboval poriadne vola preplesknúť, daj vedieť, mám trénované svaly od vozíka :)

Luboš, my doma často prechádzame zo slovenčiny do češtiny, sledujeme české programy a tak je nám to prirodzené, rovnako zbožňujeme české komédie a používame hlášky z flmov


Kočkodan
05. 07. 2018
Dát tip
Byl to hezký pohled a poslech na Gabiku s nejmladší dcerkou... Překvapil mne ten zajímavý přechod na mou mateřštinu, to asi není u slovenských mladých žen příliš častý jev.

Lerak12
05. 07. 2018
Dát tip

Mám therapii na svoji sebelítost a žehrání na osud! V takovém případě si zajdu k "Dětským lázním" u městského parku. Matky tam pravidelně jezdí s postiženými dětmi. Neskonalou trpělivostí,  třeba několikrát opakovaně koupí kopečky zmrzliny, které děckám odpadnou na zem. Dívám se na ně a sebelítost v sobě rozpouštím. Cítím k matkám neskonalou úctu! Vstanu z lavičky a při chůzi k domovu si říkám. "Ty vole, vždyť si  štastný, ty si tak můžeš stěžovat!"

Mlátím vola v hlavě "hlava, nehlava" a říkám si. Sám sobě psychologem. No jo. Ale jsem lidské dílo marnosti! S tím volem v hlavě musím několikrát za rok tu therapíí opakovat.

Gabi. Popisuješ k lidské dřeňi.  Pěkně napsané!  


Gora
05. 07. 2018
Dát tip

Udělala jsi dobře, že jsi zkusila být chvíli na vozíku...sama teď vidím, jaké je to...i když dočasně.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru