Vločky z ocele

Přestože jsem slíbil, že už se nebudu věnovat ničemu jinému, než asociační poezii, svůj slib také dodržím.

Pískomil bobr kolotoč lán

vějíř ze zlata

šunka zatvrdla na místě, kde bys to nejméně čekal, mladý pane

ostrouhal jsem brambory tak, jako mě to učila babička

a stejně jsi mě sjela jako Alpy

protože byly mokré od bláta

a za to můžu jen já

chudák ostrov plný

nedbalé lupínky se odlupují od ústavního soudu

příkaz dbát na své věci jako na letišti se rozpustil v páře

sněhový úkryt značí iglú a eskymáci

v Grónsku se jali upéct havrana

buřtíky se lesknou v dáli mlžné poupě tvoří půdu pod nohama pevnou jako sůl

olizovat zmrzlé zábradlí se nevyplatí jako oblizovat zmrzlou banku uprostřed města na kraji vesnice blíž ke slunci

a tak to vypadá

když se někdo pokouší o smrt z vlastního přičinění, přičemž to nikomu není líto, protože

je

konec

světa

ale to bych musel nejdřív začít myslet

něčím jiným než

ústavní hlavicí na postroji připevněném okolo lesů na hranici mezi dobrem a KFC

twister.

---