vize I.

jezulátko má dnes zelený kabátek pokrytý drahým kamením

krvavěrudý vitráže filtrují podvečerní svit proniká

z vrchu krz mezeru  – andělský podpaždí – oltář

pod lešením (za bílou oponou) – prosvítavé trojúhelníky vodorovně nalinkované  

 jen ulpělý vlas na vlhkém rtu mě pojí s vědomím

problesk – kněz s lesklou tmavou pletí zelená šmouha držící zlatý kalich

jeho ruce rozpité v překřížený zlatý klín : obousměrně otevřený trojúhelník

X

paprskovitě roste k nám

 

 

modlitební šum akusticky burá_civý

mezi prsty mnu svatohorský holátko

na tvářích vlhké závaží

řasy tisknu do očnic

_tíhno

  Později po mši: napravo od vršku oltáře - královský jablko se stínově zvěčnilo na zeď

 

 

podlaha kostela bíloprázdné bezedno

obvodové stěny – rozvlněné narůžovělé  závěsy – zmítané čím?

vzduch těžce stojí v základech

strop hoří – žhavé žilkaté dřevo – jasné kontury v krovech   

  / rozlomené ticho

 

 

 

---