Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

s andělem

20. 07. 2018
16
22
1083
Autor
agáta5

tuhle věc jsem vyšťourala z dropboxu, kam si schovávám svý poklady. Zase jsem se u toho uculovala, tak jsem zvědavá, jestli to na vás bude působit stejně. 

Venku pomálu 20 pod nulou, barák studenej jako blázen a aby mi neupadl zmrzlý nos, hřeju si ho pod peřinou... a čekám na zázrak...

 

Bylo to v zimě, venku mrzlo, až praštělo a já se zrovna vracela z dvanáctky utahaná jako kotě. V tu chvíli se člověk moc nedívá kolem sebe, spíš pospíchá, aby byl co nejdřív v teple. A taky moc nepřemýšlí, a když, tak jen okrajově o grogu, čaji a podobných věcech. Já myslela samozřejmě na ten grog, ale jen do tý podělaný chvíle.


Nejdřív to trochu zavířilo. Přišlo mi, jako kdyby se kolem prohnalo něco neviditelnýho. Pak se kapku oteplilo. Hm, říkám si, asi mám už vidiny z tý zimy. Neměla. Najednou tam stál v bílý košili s bosejma nohama, ruce opřený o boky, hlavu ke straně. Kdybych nezahlídla kmitání za jeho zády, myslela bych, že je to nějakej úchyl, co zdrhl z ústavu. Byl to vážně anděl.


„Kampak, paninko?“ zastoupil mi cestu. No to mě pěkně nakrk, jakápak já jsem pro něho paninka?
„Hele, mladej, já nevím, co tě učili v nebi, ale co třeba „mladá paní“?“
Cudně se zazubil, udělal pukrle a omluvil se. Prej je ještě ze starý školy a teprve se učí novým móresům. Nějak jsem na něho nebyla asi připravená a taky byla hrozná zima, a kdyby mi někdo cvrnkl do nosu, tutově bych o něj přišla.
„Já nevím, jak ty, ale já jsem utahaná, jdu domů,“ obešla jsem tu komickou postavu a přidala do kroku. Jenže ten jeliman se nedal. Povlával po mým boku, s tím, že jde se mnou.
„Já jsem tvůj,“ šveholil mi do zmrzlýho ucha.
„Jak můj?“
„No tvůj.“


Ten večer byl nejdivnější v mým životě. Uvařila jsem grogy dva, ten „můj“ se posadil v obýváku do křesla a srkal jako o život. Nejspíš mu byla taky zima, i když dělal, že není. Když jsem se jakžtakž zmátořila, vybídla jsem ho, aby mi svou roli tedy trošku osvětlil. Nezdálo se mi, že nějakýho anděla potřebuju a ani jsem si o něj nikdy tomu nahoře neříkala.


„Budu ti pomáhat,“ řekl zvesela.
„Cože? Jak ty mi můžeš pomáhat, vždyť je ti sotva osmnáct?“ podivila jsem se já, světem ostřílená harcovnice.
„Nenech se mýlit, moje milá, já už jsem dávno kmet.“
Tohle nikam nevedlo. Šla jsem spát. Ráno bývá moudřejší večera nebo tak nějak. Sice jsem ještě nějakou hodinku vyjeveně čuměla do tmy a srovnávala si něco, co se srovnat nedalo, ale nakonec mě uspal tichý šelest z obýváku.


Ráno bylo všechno, jen ne normální. Na stole se kouřilo z kafe, na talířích míchaná vejce se šunkou. No, vonělo to tam jako o masopustu. Andílek měl kolem boků uvázanou zástěru po mý mámě a takřka visel u stropu. V kamnech zatopeno.
„Máš tu strašnou zimu od země.“
No bodejť, když je to starej barák, to dá přece rozum, že je zem studená. Nic jsem ale neříkala a snědla svoji porci jídla. Pak jsem vyštrachala bačkory po bývalým a nechala je u dveří. Možná se mu budou hodit.
„Neboj, to vymyslím,“ mrkl na mě.


Nějak jsem si neuměla představit, že budu mít pořád někoho za zadkem. Jsem sama už dlouhou dobu a vůbec se mi představa podnájemníka v domě nelíbila. Snídaně byla fajn, ale nafurt?
„Jdu do práce,“ oznámila jsem andělovi a vypařila se.


Večer jsem se nestačila divit. Z komínu se kouřilo, ve dřevníku přibylo dříví, a když jsem vešla do předsíně, divně mě hřálo do nohou.
„To koukáš, co?“
Koukala jsem jako blázen. Můj starej barák prošel nějakou zvláštní úpravou. V podlahách bylo nejspíš zabudovaný topení. Všude vysmejčíno.
„Seš si jistej, že si anděl?“ podezřívavě jsem mu prohlížela hlavu, jestli tam něco nevyčuhuje pod těma kudrnama.
„Víš, ON už se na to nemohl dívat,“ začal mi nalívat čistýho vína.
 „To jako ON?“ ukazuju hlavou nahoru.
„Jo.“
„Pořád si tu sama, sekáš dřevo sama, dřeš roky jako mula a ti dva ti taky nepřidali, spíš ubrali,“ významně pokýval hlavou.
„No jo, ti dva, to už je historie a zase tak špatný to nebylo,“ pousmála jsem se při vzpomínce.
„Co kecáš, bylo to posraný peklo.“
„Hele panáčku, nemáš bejt slušnej?“ jedinej, kdo by měl nadávat, jsem já, ale mě to už ani nějak nepřišlo zajímavý.
„No tak jo, já ti to řeknu narovinu, ode dneška už budeš žít jako v nebi“ přisedl si ke mně blíž.
„To jako, že nebudu mít žádný starosti?“
„Nebudeš,“ usmál se sladce a mě v tu chvíli přišel jako šílenec. Co to je za kravinu?
„A dá se to nějak zastavit?“
Pro změnu se teď na mě díval jako na šílence on.
„Proč bys to asi tak dělala, užívej života a neřeš to. Víš, co by za to dali jiní?“

Ještě jsme spolu vypili kafíčko a pak jsem ho poslala zpátky nahoru. Tu noc jsem spala zase jako batole.


Ráno byly vyhaslý kamna. Zima jako na Sibiři. Navlíkla jsem tlustý ponožky a huňatej župan, připravila trochu třísek a ohnula se ke kamnům. Dvakrát mi křuplo v zádech a už jsem se nenarovnala. V předklonu jsem se doplazila ke křeslu, opatrně do něj dosedla a hekla.
„Co je to s váma, ženský?“ ozvalo se mi nad hlavou.
A pak už byl svatej klid.


22 názorů

Kytiii
25. 07. 2018
Dát tip

"Co je to s váma, ženský?" :-) - nejlepší

*


agáta5
24. 07. 2018
Dát tip

Theo, jj, na pokec a trošku toho uklízení a maž :)) díky za čtení


Fajné! komu by se čas od času nehodil, že? Jako uklizeci služba Anděl :) ale mít ho furt doma... to spíš na zavolání, to jo. Na pokec a tak.


agáta5
23. 07. 2018
Dát tip

díky všem za čtení a zdraví ... agáta bezandělová :)))


Lerak12
20. 07. 2018
Dát tip

No pěkný, pekný, Agáto. Z počátku jsem si chtěl přifařit k Tvému andělovi jméno Kája. Pak jsem zjistil, že se v příběhu začíná propadat do negace. Máme to muži,  jako já, těžký. "Jak můžem být čistokrevní andělé - když máme holé pr....!

Početl jsem fajnově.


To mě tedy pobavilo. Musím se podívat, kde se fláká ten můj. Mohl by mne ovívat vějiřem. Je tu vedro. :-))) /T


MKbaby
20. 07. 2018
Dát tip

Paráda :-)


agáta5
20. 07. 2018
Dát tip

njn, tam točí jen břečku, co? :)))) tak já si jedno svijanský na tvou počest dám teda... se přemůžu :)) když tak trpíš

 

 

čudlíku, díky za hvězdičku a hlavně za čtení :)


Kočkodan
20. 07. 2018
Dát tip
Pivot i smrdí... ó, jak propastný rozdíl mezi tvým vnímáním moku ze Svijan a komentáru z Mnichova! Svi(ja)nsky skromný úsmev.

Čudla
20. 07. 2018
Dát tip
/*

agáta5
20. 07. 2018
Dát tip

víc ne, ale asi ten pan Bůh má zkušenosti s těmi emancipovanými... napořád by ho žádná asi nechtěla.. co je to za život, nemít žádný starosti, no?  :))) jen pan Bůh (a ještě pár bláznů) si myslí, že nebeskej život je k žití .. není :)))

tak takhle jsem to myslela... lampa by nebyla k zahození :)

díky aleši za čtení , mám radost, když jste na stejné vlně


lepší varianta je aladinova lampa, jako že přijde, jen když chceš...ne že bude pořád dělat dobro... ale jinak pěkný čtení. to jo...

„Co je to s váma, ženský?“  - tohle jsem asi nepochopil...bylo vás tam víc?


agáta5
20. 07. 2018
Dát tip

gabika )  koukám, úsměv jsem ti vyloudila.. to je dobře


agátka :)*


agáta5
20. 07. 2018
Dát tip

kočko, piju zásadně jedenáctku ... to jich dám třeba pět za večer a vyhraju dvě stě korun v pokru... ale poslední tři čtyři měsíce mi nejede  - po tý vyrážce mě nějak pivo (piju Svijany) nebere.. jsem asi pořád marod a tak jsem abstinent - tedy nemám z toho radost, pivo je slast, ale bohužel ho do sebe nedostanu a nedostanu - smrdí mi

 


Kočkodan
20. 07. 2018
Dát tip
Nekdy je dokonce dobre, ze jsi stará souralka. Pardon, stouralka. Mimochodem - kolik tech dvanáctek v místní hospudce tak obvykle udelás? (zvídavý smajlík)

agáta5
20. 07. 2018
Dát tip

:)) jsem moc ráda, že jsem vás pobavila.. to já si vymýšlím tyhle věci strašně ráda.. samozřejmě na dvanáctky nechodím :))))

Hani, by ti za chvíli lezl na nervy... tihle andělé jsou strašně vlezlí.. jsou všude a chtějí dělat dobrý skutky... není nad pár pavučin nad hlavou a svatej klid od všech andělů ... ale jednoho bych teď brala na ten kotel, co mi ho budou měnit.. to bude sodoma gomora .. vyřezávat dlaždičky, vrtat do zdí...měnit trubky... hm... asi jsem si přece jen měla nechat :)))

goro, jj, půjčujte si ho .. aspoň ve snu, když už v šechno přerůstá přes hlavu :)

 


Gora
20. 07. 2018
Dát tip

Usmívám se hezkému snu:-))) - budeme si ho, my písmačky, půjčovat:-))


revírník
20. 07. 2018
Dát tip

Fakt, úžasné.


8hanka
20. 07. 2018
Dát tip

to je nádhera, keď ho nechceš, posuň ku mne, tu by mal čo robiť od rána do večera a svätý pokoj na zemi by som brala, aspoň na čas:)

*****


Andělka1
20. 07. 2018
Dát tip

Úúúúúžasné...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru