Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Andulička 1.,2.,3.,

08. 08. 2018
1
1
956

 
Osudy žen mne vždy zajímaly. Doba se měnila, ale mnohé názory na život, způsob života mezi lidmi trvají. Povaha i jednání se však u lidí může měnit a to nejen u hrdinky této povídky, ale i u dalších osob.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Kapitola 1.

 
Dívala se z okna, pozorovala, co se na návsi děje. Říkalo se tomu sice náves, ale následkem přistavěných a opravených stavení se prostor poněkud zúžil. Bydlela s rodiči v jednom ze stavení, které zůstalo téměř v původním stavu. Jen okna byla poněkud zvětšena a provedeny opravy na omítce a plotu včetně branky. Její starší bratr se přiženil do dalšího stavení nedaleko a k tomu pak díky příspěvku rodičů svých i manželčiných přistavěl samostatné bydlení pro tchyni a tchána. Jeho žena byla jedinou dcerou, tak veškeré mužské práce musel s tchánem dělat on. Na vlastní rodiče mu již nezbýval čas.
 
 
Andulička, jak jí říkali rodiče a kamarádky, byla na dřívější poměry vlastně ,,stará panna". Bylo jí už 26 let a neměla dosud vážnou známost. Přes veškerý pokrok ve vesnici, modernizaci bydlení, se lidé v názorech na rodinný život nijak zvláště nezměnili. Přitom byla opravdu hezká dívka. Měla pevné, pěkně tvarované, štíhlé tělo, delší tmavé vlasy, šedozelené oči pod tmavým obočím, plné rty. Pleť spíše snědší, ale ne moc tmavou, hladkou. Mužům se líbila, jen její zdrženlivost, zdánlivý chlad, je trochu odrazoval od projevů zájmu.
Andulička vystudovala ve městě střední zemědělskou školu, obor pěstitel- zahradník, jenže nemohla najít uplatnění ve svém oboru. Ve vesnici už nebylo družstvo ani státní statek, jen samí soukromí zemědělci. Vlastně tam díky restitucím zůstali jen čtyři velcí sedláci. Malí rolníci, kteří kdysi měli u těchto statkářů najatou půdu, obdělávali je a pak byli členy družstva, zestárli a jejich potomci většinou odešli do města nebo do města za prací dojížděli.
 
Andulička chtěla také dojíždět a také tam dojížděla do jednoho zahradnictví nějaký čas. Vlastně dokud byl bratr doma a maminka byla ještě zdravá. Ta se již několik let potýkala s nemocí , o které ještě nebylo zřejmě moc známo. Mívala časté záchvaty bolesti v zádech a přes veškerá vyšetření lékaři nedovedli říci, co je zdrojem bolestí. Ani roetgen neobjevil příčinu. Zdálo se, že jsou na páteři drobné nárůstky, ale ty by asi nemohly být pravou příčinou. Matka už nechtěla na žádná vyšetření chodit, jen brala při záchvatech silnější prášky a případně si lehla. Nakonec dostala částečný invalidní důchod.
 
Pro dceru to znamenalo, že bude muset rodičům více pomáhat. Aby odešla do města trvale, vůbec nepřipadalo v úvahu. Otec byl ze staré školy a zajišťoval si nárok na důchod, do kterého mu ještě několik let chybělo tím, že dělal mechanika u jednoho ze sedláků, který byl ochoten ho zaměstnat a pak ho půjčoval i druhým sedlákům, samozřejmě za úhradu nákladů. Doma tedy moc nebyl a sotva stačil provádět menší opravy na domě. Andulička byla tedy zatím v domácnosti. Sousedka jí doporučila, aby se zajímala o možnost péče o rodinného příslušníka, ale nešlo to zatím, protože matka měla jen částečný invalidní důchod.
 
Vzpomínala na čas, kdy jezdila do města do školy, na spolužáka, který se jí moc líbil a vypadalo to, že ona jemu také. Marek se jí často smával, že je Nanynka, má takové starodávné jméno a ona dělala uraženou, ale nezlobila se na něj. Dojížděl do školy také z vesnice, ale z vedlejší a tak spolu jezdili jen tu jednu zastávku, Marek pak jel dál.
Po maturitě odejel Marek studovat na Vysokou školu zemědělskou do Prahy a už se viděli jen jednou, na domluveném setkání maturantů po 5 letech. Byl právě dostudovaný inženýr a Andulička se s ním jen pozdravila a prohodila pár slov. Chystal se vrátit do Prahy a ještě nějaký čas případně studovat.
 
Moc se mu nechtělo vracet domů, kde by ho čekala jen práce na statku. Bude ale muset. Jeho starší bratr sice byl doma, ale vypadalo to, že by statek neprospíval, pokud by to záleželo jen na něm. Marek se svěřil jednomu bývalému spolužákovi, že je zamilovaný do jedné dívky v Praze, učitelky a snaží se ji přemluvit, aby s ním později odjela na vesnici. Mohla by případně učit ve městě a dojíždět těch pár kilometrů . Jana však byla zvyklá na život ve velkém městě. Ráda chodila do divadel, měla hodně známých a na vesnici se jí nechtělo. Při další zábavě a povídání se to Andulička doslechla a zesmutněla. Měla sice během těch 5 let několik nápadníků, ale žádný se jí tak nelíbil jako Marek a stále doufala, že někdy, někde se setkají a on pozná, že ho má ráda a chtěla by s ním být. Čas běžel a ona jen čekala.
 
 
Rodiče samozřejmě neměli zájem, aby si někoho našla, zvláště ne jinde, než ve vesnici. Věřili, že se o ně dcera postará a tak vždy, když o ni měl někdo zájem, dali mu najevo, že ona musí zůstat doma a ten dotyčný by se měl případně přestěhovat k nim. Zájemce sice hned nedal najevo, že o to nestojí, ale pomalu se odtahoval , až to sama Andulička ukončila. Tak čas ubíhal a ona byla čím dál více sama.
 
 
Ten den vypadala náves nějak čistější, vyzdobená. Na vesnici se připravovala oslava velikonočních svátků.
Několik dobrovolníků se snažilo vyhrabat staré zvyky a obnovit je. Život na vesnici by se tím poněkud oživil a třeba by přitáhl i mládež natolik, aby nejezdila za zábavou do města.
Andulička byla zvědavá, jestli se objeví někdo i u nich. Vnucovat se nechtěla, ale toužila po společnosti mladých. Zapojila by se ráda třeba do výzdoby. Zatím to však vypadalo, že na ni zapomněli.
 
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kapitola 2. 

Bylo po Velikonocích. Pro Andulku uběhly v klidu. Zastavilo se u nich jen pár malých chlapců koledníků, ze starších jen kamarádi jejího bratra a bratr. Přišel se podívat na rodiče a při té příležitosti i na ni. Od rána měla stejně dost práce. Oteplilo se poměrně, tak se věnovala zahradě za domem. Měla tam s pomocí otce a bratra udělaný skleník, kde si pěstovala vždy kromě zeleniny i kytičky.

Otec sice brblal, že na co kytky ve skleníku má, ale ona si to nedala vymluvit a trvala na tom, že si je tam bude pěstovat. Také bylinky, alespoň po jednom či dvou květináčcích. Vždyť to byl její obor a nechtěla "vyjít ze cviku", jak říkala. Stále doufala, že se nakonec bude svému oboru věnovat. Skleník měla hezký, byl spíše delší a jen necelé 3 metry široký. Uprostřed jí vyhloubili otec a bratr do hloubky skoro metru cestičku, vlastně takový koridor, který zpevnili prkny na bocích a položili v něm v jedné řadě dlaždice. Procházelo se tudy dobře . Na obě strany byly záhonky a dosáhla až k jejich kraji.

Mezi záhonky měla mezery jen tak velké, aby se rostlinky nerozrůstaly do vedlejšího záhonu. Byla spokojená, když se tak hrabala v hlíně, vysazovala předem vypěstované sazeničky nebo jednotila mrkev, či petržel, plela záhonky. Skleník měl dostatek sluníčka, takže poměrně brzy vypěstovala salát, ředkvičky a ostatní zeleninu. Zahrada za skleníkem nebyla moc velká, bylo tam jen pár ovocných stromů, od každého ovoce tak jeden až dva, v koutě měli založený kompost, podél plotu z jedné strany maliny, z druhé několik druhů rybízu a angreštu. Od nejrannějších druhů až po pozdní, větší plody.

Jeden větší záhon na ranné brambory, jeden na řepu, další menší na kukuřici a na jahody. Lemovaly je plůtky, ke kterým sázela hrášek, fazolky. Na zadní straně domku, obrácené k jihu se pnula réva. Měli jen pár slepic, ve dvou boudách králíky, psa a kočku. Větší zvířectvo se už k nim nevešlo. Dům nebyl rozsáhlý. Dvě světnice na náves, za nimi kuchyně, spížírna a přes chodbu koupelna a WC, které byly přestavěné z komory. Z chlívku pro kozu a části kůlny si svépomocí bratr s Andulkou zařídili pokojík, s oknem na dvorek. S chodbou rodičů spojený dveřmi se skleněným okénkem zastřeným záclonkou, kterými viděli na vchod do domu na konci chodby.

Andulička tak viděla i na skleník, který byl postaven až po odchodu bratra z domu, z části zahrady. Bratr měl svoji část poměrně velkého pokojíku oddělenou jen skříněmi a Andulka si nakonec tu oddělenou část ponechala jako ložnici a do dvora měla obyvací pokojík. Pořídila si tam dokonce malý kuchyňský koutek s vařičem, mikrovlnkou. Měla i svou menší televizi, protože se nechtěla dohadovat s matkou o to, jaký program bude sledovat. Stejně moc na to neměla čas. Ještě jednu výhodu ten její byteček měl. Dvojité dveře na dvorek. Ze dvora se dalo jít nejen do zahrady, ale menší brankou, většinou zamknutou, mezi domy na náves.

 

Ten východ z domu používal bratr, když chodil za svou dívkou. Andulička tudy chodívala za kamarádkou Zdenkou, se kterou jezdily do stejné školy. Ta se však záhy vdala a měla v této době už dvě malé děti. Na Andulku neměla čas a ta k ní také moc nechodila, protože jí bylo někdy líto, že jí léta tak ubíhají a na rodinu zatím ani nemůže pomýšlet. Sama si nepřipadala nijak stará, vdávat se jí ani nechtělo, ale aspoň známost s nějakým milým chlapcem, by jí proti mysli nebyla.V den, kdy byl bratr u nich, jí nadhodil, že by pro ni měl nějakou práci, ale ještě to musí promyslet.

"Víš, chci k hospodářství v něčem podnikat a tvoje znalosti by se mi hodily. "

"Já bych stejně mohla chodit jen na kratší dobu. Nemůžu matku nechat samotnou. Co tvoje žena? Je nyní doma s dítětem a možná by mě mohla vystřídat u matky. Nebo by mohla alespoň zaskočit zkontrolovat, zda něco nepotřebuje.

"To bych mohl se ženou prodiskutovat. Zatím o tom s rodiči nemluv, dokud nebude vše vyřízené, určitě by protestovali předem. Zadarmo to od tebe nechci, měla bys svůj příjem. Rozmysli si všechno.

"Není o čem přemýšlet.To víš, že budu mlčet."

Matka byla schopna uvařit, ale ty nepředvídatelné záchvaty museli hlídat. Andulička by se dostala z domu aspoň krátce. Byla by mezi lidmi. Pokud by to vyšlo, mohla by být zaměstnaná a měla by svůj příjem.Uběhl delší čas od této rozmluvy, Andulka už si nedělala naděje, že se v jejím životě něco v brzké době změní. Až jednou jí bratr volal, že s ní potřebuje mluvit, jestli by však nemohla přijít raději k nim. Slíbila, že večer přijde.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kapitola 3.

 
K večeru si matka lehla, nějak ji bolela opět záda, otec se díval na televizi, byl doma, takže Andulka odešla do svého bytečku. Odtud pak šla navštívit bratra . Jarek ji už očekával. Jeho žena dávala spát děti, tak si sedli a on začal vyprávět o svém úmyslu využít nejbližší kus pole, kde je opravdu úrodná půda k pěstování zeleniny a některých žádaných plodin a dodávat je jako bioprodukty do obchodů i k přímému prodeji, bude-li zájem.
 
"Andulo"- tak jí bratr na rozdíl od druhých říkal,
"jsi přece odbornice a mohla bys mi poradit či spíše pomoci s rozdělením pole na záhony, ale tak, aby mohly být obdělávány mechanizmy a jen ty práce jemnější by byly zajišťovány ručně. Tebou, případně někdy ženou, či její matkou střídavě s péčí o děti. Pokud možno bychom to měli zvládnout raději v rodině, aby i případný zisk později zůstal doma."
 
Přidala se k nim i jeho žena a dohadovali se, kolik záhonů a čeho by měli pořídit. Andula však měla námitky. Slyšela, že na takovou pěstitelskou činnost jsou určité předpisy a pak by mohl Jarek dostat i nějakou dotaci. Jak chce ale nakoupit sadbu a ostatní potřebné věci? Navíc takové pěstitelské pole je nejlépe mít buď ohrazené nebo chodit při dozrávání úrody hlídat.
 
Jarda mávl rukou.
"To se zajistí. Je však pravda, že si budu muset na počáteční výdaje půjčit a už máme jednu půjčku na opravu hospodářských stavení a také bych potřeboval malý traktor a přívěs. Rodiče manželky nám už nemohou půjčit a od našich rodičů jsem už dostal podíl, který našetřili s vědomím, že bys mě stěží z domu vyplácela. "
Tak se oklikou Andulka dověděla, že s ní rodiče počítají na chalupě a navíc už nemají asi moc peněz, když bratra vyplatili. Jestlipak to mají potvrzeno? Jen ji tak napadlo, proč s ní o tom nikdy nemluvili? Rozhodovali o ní, dokonce bratr to věděl a zřejmě mu to vyhovovalo, ale jí nic neřekli.
 

 Nadšení z toho, že by mohla být samostatná, spolupracovat s Jarkem ji pomalu přecházelo a řekla si, že bude opatrná, než něco bratrovi slíbí. Vytasil se nakonec s návrhem, že by mu mohla ručit na další půjčku nebo si sama vypůjčit, zaručit se domem a zahradou a on by jí to splácel, samozřejmě až bude mít nějaký výdělek.Andulka strnula.

"Co to vymýšlíš? Copak mám nějaké peníze na splátky? A jak můžu ručit domem, když není můj? To, že jsi vyplacený neznamená, že už rodiče přepsali dům na mne. Vůbec se o té možnosti doma nemluvilo. Já to rozhodovat nemůžu, musíš to sám projednat s rodiči."
 
Jen jednou se jí matka zmínila, že by si měla hledat takového muže , který by byl ochoten se k nim přistěhovat. Nechali by jim svůj byt a sami by šli dozadu, do jejího. Když to stačilo jí a bratrovi, bude jim to také stačit. Na nějakou přístavbu teď nejsou zrovna peníze. Tak to asi bylo v té době, kdy vyplatili bratra.
 
Jarek nebyl nadšený jejím rozhodnutím. Spoléhal se prý na ni, že rodiče nějak přesvědčí. Andulku také napadlo, kam by asi šli, kdyby bratr nemohl splácet a ztratili by dům i zahradu? Copak už o tom nebylo dost zpráv?
Jarek jen s úsměvem řekl, že by rodiče byl schopen ubytovat v jedné světnici na čas u nich a ona by si něco určitě našla, "Mohla by ses někam přivdat. Vím o jednom muži, který je sám na chalupě, protože mu nedávno zemřela matka- vdova. Je sice o něco starší, ale pracovitý a dobrák. Možná by bylo dobré , aby ses s ním blíže seznámila, aby se náhodou nenaučil chodit do hospody. Dokud žila matka, držel se doma, ale teď by mu mohlo být smutno.Co na to říkáš?"
 
Jeho sobectví a představa , že by snad chtěl klidně dům rodičů i prodat, jeho dohazování mužského, kvůli jejímu zajištění bydlení, jen aby mohl uskutečnit své plány ji překvapily .
"Takhle sis to, bratříčku, vymyslel. Švagrová nic neříká, zřejmě tvoje plány znala."
Řekla jim , že neslibuje nic, rodičům ať o tom záměru bratr raději neříká, mohlo by je to hodně ranit. Matka potřebuje klid a své prostředí, táta by se určitě rozčilil. O tom, s kým se ona seznámí si rozhodne sama. Zatím má práce dost doma a bude se ptát i jinde.
 
Po cestě domů jí vrtalo hlavou, koho tím ženichem Jarek myslel? Vzpomínala , která starší paní nedávno zemřela. Poptá se, přece skoro všechny mužské z vesnice zná. Byla zvědavá, ale ten večer měla o čem přemýšlet a určitě neusne tak hned. Nevěděla, že doma na ni čeká otec, který ji hledal v pokoji, protože matka měla zase jeden ze svých záchvatů. Neřekla, kam jde a on se bál, že se třeba do rána nevrátí. Je dospělá, má právo být, kde chce, ale kvůli matce mohla říci, jestli se ještě dnes vrátí.
Oddechl si, když se vrátila. Nic nevyčítal, jen ji honem posílal k matce, která ji volala. Bylo to jako obvykle, doktor byl už na cestě, otec ho zavolal. Injekce i tentokrát pomohla, ale lékař upozornil na skutečnost, že nemoc bude čím dál horší a bylo by třeba opět důkladné vyšetření. Třeba se tentokrát už příčina najde.
Andulka si vzpomněla na bratra, který byl vlastně zcela mimo tyto starosti a jeho plán v duchu zavrhla. Pokud chce něco podnikat, tak sám. Ona chce mít svůj život a teď má především starost o matku.

 

 


1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru