kapitola cx

Stačil jen krátce vykřiknout a sehnout se. Nůžky mu proletěly těsně nad hlavou.
Tak rychlou a neúprosnou akci by do ní nikdy neřekl. "Babi...?" Pokoušel se zařadit ten výraz v očích. "Babi..."
"Okamžitě to sundej." 
Bezděčně sáhl rukou ve směru jejího pohledu a prsty zakryl žlutou vontskou hlavičku v klopě kapsy. Dívala se jako by byla mrtvá. "Sundej to."
Neptal se, sklopil pohled a vysoukal čerstvou ozdobu z látky. Nastavila dlaň. Znovu vzhlédl k neproniknutelné stěně, která se kdoví proč před chvílí vztyčila za zorničkami staré dámy. Nepochopení a zděšení nevnímala. Zůstal stát, když z pokoje odešla a stál tak až do příchodu sestry. 

-----
Patnáct korun v pytli. Co to jen mohlo znamenat?
-----

Svět mu plynul hořce. 
Pitvali se v něm už šestkrát, kus břicha mu pokusně uřízli, co kdyby, ale nepomohlo to. Záchvaty přicházely a dělaly mu nevlídnou společnost celé hodiny - bolest snášel různě, ale žaludek pochodující jícnem vzhůru, osm krát za odpoledne, to nepřejde s nadhledem nikdo. 
Zvrací, aby mu konečně uvěřili? Višeň v rumu. Sviňsky!