Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mechanická láska

Výběr: Lakrov, K3
29. 09. 2018
24
28
1624
Autor
Herpes123

         Henry si se zájmem prohlížel vysokou krabici z hnědého kartonu, vztyčenou uprostřed obývacího pokoje. Byla jen o něco málo vyšší než on. Uvažoval nad tím, jakým způsobem a zdali vůbec jí otevřít. Napětí, které cítil, si pamatoval pouze z let dávno minulých, kdy byl ještě malý chlapec a nervózně pohupoval nohama pod štědrovečerním stolem. Ovšem i takové vzpomínky se mu zdály oproti tomu, co vnímal při pohledu na krabici jen jako pouhý a matný závan. Kráčel neustále tam a zpátky podél bílé zdi, rozrážel oblaka nikotinového dýmu, jež čas od času vypustil před sebe a rukávem si stíral kapky potu rojící se mu na čele. Po dlouhé chvíli se odhodlal. V rychlosti uhasil cigaretu ve skleněném popelníku, kde ještě chvíli doutnala, vzal z hrnku na psacím stole nůžky a krabici nastřihl. První se z ní, jako hrášek z rozervaného pytle vyvalilo stovky modrých, polystyrenových kuliček, na které dopadaly stále další a další vytvářejíc blankytně se mihotající vodopád. Henry odstoupil a čekal. První byla odhalena ruka. Rozechvěl se a silně zaryl zuby do spodního rtu. Poznal ji ihned, byla zpracovaná do každého detailu, dokonce i včetně malé jizvy po odstraněném znaménku na levém ukazováčku. Strnule se svalil do masivního křesla a zůstal na ní nevěřícně civět. Po zádech se mu rozlilo opět něžně radostné teplo, na které již téměř zapomněl a na tváři mu vyvstal roztřesený úsměv. Ukázala se před ním hladká, křídově bílá tvář drobné ženy. Isabel, šeptl. Opět stála před ním, nehnutě spočívající mezi stěnami papíru. Půvabná jako první kapka ranní rosy, olizující list sedmikrásky. Nádherná jako rozevlátá kometa, stále stejně i bez duše. Po dlouhé chvíli bez zamrkání se k ní přiblížil a jemně po ní přejel konečky prstů. Na první dotyk byla její kůže k nerozeznání od té lidské, pouze když jí štípl do líce, seznal, že se jedná o jakousi pružnou gumu. Hrábl nejistou rukou do krabice, aby vyházel zbylé kuličky. Poté zvedl z jejího dna štos papírů a opět usedl do křesla. Na matném přebalu byla napsána pouze věta: DNBot, sto procent autentické, robotické kopie.
          Henry brožurku otevřel a začal kmitajícími panenkami zkoumat text. Když byl hotov, vyrazil radostně k postavě uprostřed pokoje, nahmatal pod kašmírovými vlasy na jejím temeni malý čudlík a stiskl jej. Isabel se rozestoupila víčka odhalujíc prozíravé oči, zelené jako březové listí. Poté se zhluboka nadechla, usmála a řekla: „Henry, jsi to ty?“ 
Její slastně šelestící, sametový hlas se mu odrážel v uších tam a zpátky jako příboj. „Isabel, myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím,“ vyřkl užasle. 
„Omlouvám se.“ Odvětila se zahanbeným výrazem ve tváři. 
„Ach miláčku, za to se přeci nemusíš omlouvat.“ 
Oba mlčeli. 
„Jsi to opravdu ty?“ Zeptal se po chvilce. 
„Zvenčí ne,“ opáčila mu. „To jsem jen směs plastů a kovů s mechanickými klouby. Ale uvnitř na tom malém, blikajícím čipu uvnitř mé hlavy, to jsem já.“
Henry se s odpovědí očividně nespokojil a hloubavě se zamyslel.
„Takže ty si uvědomuješ, že nejsi člověk, a přesto jím jsi?“
„Ano. Vím, že to zní zvláštně, ale mám všechny Isabeliny vzpomínky, její myšlenky, city, rozum, touhy a vášně.“
„A miluješ mě stále stejně Isabel?“ Přerušil ji s lesknoucí se slzou v koutu oka. 
„Miluji,“ řekla. Henry vyrazil proti ní, obejmul ji a začal úpěnlivě vzlykat s hlavou zarytou v jejím rameni. Isabel ho taktéž obejmula.
„Plakala bych s tebou, kdybych mohla.“ Pravila tiše. 
          Celý den si stejně jako kdysi povídali o všem možném spolu s lahví vína nad sálajícím krbem. A později, když měsíc naplnil ulici pod okny namodralou září, povečeřeli při vůni santalového dřeva a plápolající svíčky.
„Cítím se stejně jako ten první den, co jsme se poznali. Byli jsme tak mladí.“ Posteskl si Henry listujíc oprýskaným fotoalbem. 
„To já taky,“ řekla mu upřímně.
„Podívej, náš svatební den. Stále mám ty tvé dlouhé, překrásné šaty. Dokonce na tom stejném místě, kam si je tehdy schovala“ Henry se na moment zamyslel, až ze sebe nakonec rozpačitě vydal : 
„Isabel.“
„Ano Henry?“
„Můžeme, můžeme spolu spát?“ 
Isabel se zarazila, pak řekla: „No, ano, ovšem že můžeme.“ 
Henry vstal ze židle a dlouze jí políbil. Její horké rty jakoby byly doopravdy plné krve, přesto však cítil, že tohle není polibek od jeho Isabel. Nikdy nezapomněl na její polibky a ani na ten pocit, když se milovali a každý pór jeho kůže se po celou dobu zmítal v blaženě překrásném mravenčení. Pokoj a vzduch naplnila růžově se třpytící vibrace neskonalé něhy, bezbrannosti, upřímnosti a lásky. Jejich těla se spojila v jedno a ten jindy odpudivý svět kolem na moment přestal existovat. Zůstali pouze oni dva. Avšak tentokrát se nic z toho nestalo.
          Když poté leželi vedle sebe na bílých prostěradlech a Henry mlčky potahoval z cigarety, jejíž žhnoucí konec se při každém potahu rozzářil jako lucerna, Isabel se ukřivděným hlasem zeptala: „Co se stalo Henry?“
„Nevím,“ odpověděl jí. „Bylo to jiné… Ano bylo.“ Dodal později sám pro sebe.
„Ty už mě nemiluješ, Henry?“
„Miluji svojí Isabel, ale nevím, jestli i tebe.“
„Já jsem Isabel, Henry,“ řekla.
„Celý večer jsem si stále víc a víc myslel, že jí opravdu jsi,“ pravil. „Ale nejsi. Jsi jen stroj. Máš sice její vzpomínky a simulaci citů, ale to je jen přelud a klam. Jen malý sluneční paprsek vykukující zpoza šedého mraku, co hned zase zmizí. Lidská láska nevychází ze směsi čísel a kódů, jako ta tvoje. Myslím, že to nemůže být opravdové, je mi to líto. Moc bych si přál, aby to tak bylo. Skutečná Isabel je ale mrtvá a nikdy se nevrátí.“ 
Isabel ho pouze nevěřícně pozorovala. Po chvilce se jí přes tvář přelila vlna hněvu a zášti.
„Ty mě musíš milovat Henry, vždyť já tě miluji.“ Vyhrkla. Rázem se z ní stala opět jen hromada syntetických obvodů. Už mu nepřipomínala jeho ženu ani vzdáleně a s její smrtí, se cítil vyrovnanější než kdykoliv předtím. 
„Nemusím a nemiluji.“ Oznámil jí Henry. Poté se zarazil, když spatřil, jak se její tělo pne, zpevňuje a houstne.
„Já tě ale miluji, Henry.“
Vyděsil se. „Dobře, dobře miláčku.“ Řekl smířlivě a napnul ruku směrem k její hlavě. Když už takřka nahmatal malý, červený čudlík, Isabel mu silně obepnula zápěstí svými nelidskými prsty. „Nemůžeš mě vypnout,“ pravila. „Už bys mě nikdy nezapnul, nemám pravdu? Už bych tě nikdy nespatřila.“ 
„To není pravda Isabel.“ Pronesl Henry bolestně, snažíc se vymanit z jejího stále silnějšího stisku.
„Lžeš mi Henry, znám tě moc dobře na to, abys mi mohl lhát.“ 
Henry ucítil, jak se mu kosti drtí na drobné částečky, které se mu jako žiletky zarývají do pokroucených svalů a šlach. Propukl v naléhavý řev.
„Isabel proč mi to děláš.“
„My musíme být spolu Henry.“ Uvolnila své sevření a tentokrát ovinula svými dlaněmi jeho krk, měkký jako rosol.
          Poklidně se pohupující, šedavý závoj cigaretového kouře nad nimi začínal pomalu mizet. Venku divoký vítr rozháněl mezi dlážděnými chodníky barevné listí a Isabel se spokojeně tiskla ke studenému tělu. “My musíme být spolu.” Opakovala s úsměvem, zatímco tam někde v dáli začínal podzim.  

 


28 názorů

Radmee
15. 05. 2020
Dát tip

Hodně dobré. Hezky popsaná pravá láska. Myslím, že si Isabela nechá vyvořit robotickou kopii Henryho. Návrh na pokračování: Jak se k tomu postaví Henry v těle robota? Pořád bude toužit po lidské Isabel nebo se jeho preference změní?


 Poklidně se pohupující, šedavý závoj cigaretového kouře nad nimi začínal pomalu mizet. Venku divoký vítr rozháněl mezi dlážděnými chodníky barevné listí a Isabel se spokojeně tiskla ke studenému tělu. “My musíme být spolu.” Opakovala s úsměvem, zatímco tam někde v dáli začínal podzim.  

  laska umira


Scifi ráda nemám, proto nemám s čím srovnávat, ale tohle se mi líbilo, bylo to zajímavé, napínavé od začátku do konce, výborné popisy, dobrá zápletka a vyústění s lehce otevřeným koncem, rozsahem určitě naprosto odpovídající mentalitě čtenářů na písmáku

děkuji Lakrov za avízo, takových více!

TIP a výběr, který si to určitě zaslouží, aby si to přečetli i ti, co to při vydání nestihli


Střelec
04. 11. 2018
Dát tip

Neoriginální.


Šumavka
27. 10. 2018
Dát tip

Sci fi sice není moje silná stránka, ale docela se mi to líbilo. Napínavý příběh a trochu děsivý závěr tomu dodává tu pravou šťávu. 


Markel
25. 10. 2018
Dát tip

to mám ráda ***


macecha
24. 10. 2018
Dát tip
přečetla jsem až do konce. A to je co říci .... T*

RUZIGEL
22. 10. 2018
Dát tip

Sci fi.nemusím. Napsáno je todobře..Jsou i jiná témata, než hororová.


Herpes123
21. 10. 2018
Dát tip

Všem vám moc děkuji za kritiky a tipy :) Za chyby se omlouvám. Text jsem si znovu a tentokrát pozorněji pročetl a vše opravil...


8hanka
21. 10. 2018
Dát tip

na rozdiel od mojich synov sci-fi nevyhľadávam,  príbeh ma zaujal obsahom, myslím, že vlastne ani taký sci-fi v dnešnej dobe nemusí byť, ktovie, kto s tým príde prvý v reále. Čítalo sa to dobre, tiež by ma zaujímalo, či sa aj z Henryho stane robot.

ďakujem za avízo


patricia w.
20. 10. 2018
Dát tip

dík za tip Lakrovovi :) dobře jsem si početla, zajímavá myšlenka, děsivé téma k zamyšlení, líbí se mi zpracování i když mám určité výhrady


Diana
20. 10. 2018
Dát tip

Velmi dobře napsáno. Napínavé, nutící k zamyšlení ***


Flákač
20. 10. 2018
Dát tip

ještě přidám postřeh, možná to neplatí u každého, ale já když vidím v povídce anglo jména, bez jasného ukotvení v angloamerické kultuře, zpozorním, často to odrazuje číst dál. A kolik jich v pokoji vlastně bylo Henry, Frank (pokud to není překlep) a Isabella? Kdybys dal Jirku či Františka a třeba Bětku (Izabela=Alžběta), myslím, že by to čtenáři pomohlo, když to čtou Češi a Slováci. Pro mě je lokální scifi rozhodně zajímavější. Ale autor je pán :) měj se.


Flákač
20. 10. 2018
Dát tip

Koupí si umělou ženu a pak se tváří, že neví, o co jde? To mě tam zaráží. Dialog je takový kulhavý, ale chápu, že tam musí řešit něco z minulosti. Škoda, že to končí tak scifi klasicky. Super na tom je to, co tam vlastně není, jak "velká" láska může vyvolat touhu po mechanické hračce a další morální a filosofické úvahy, které to chtě nechtě vyvolává. (při čtení jsem si představil, jak leží na "potahu" z cigaret, jak píšeš). t.


lastgasp
19. 10. 2018
Dát tip

Jistěže není námět nový a zpracování originální, ale jak je vidět, povídka dokázala upoutat i v této miniaturní poloze. Chybky nekomentuji. Čteno v šeru vzbuzuje povídka tíseň až pokles TK.  


LadyLoba
19. 10. 2018
Dát tip

dobre se mi to cetlo :-)

 


I přes drobné chybičky, které nijak nesnižují zajímavý námět, se mi to  velice líbilo.

Sci fi mám ráda a nesrovnávám. :-)


Gora
19. 10. 2018
Dát tip

Povídka je to solidní, dávám za pravdu prvnímu diskutujícímu, že by si ten dobrý nápad zasloužil daleko lepší propracování, případně hlubší úvahy, v posledním odstavci je dost adjektiv /šedavý, cigaretového,dlážděnými.../ledacos mohlo být lépe vyjádřeno než například-.Propukl v naléhavý řev.


K3
19. 10. 2018
Dát tip

Poklona. Pro mě horor /ala Bradbury/. Oceňuji nápad. To je první cesta k úspěchu textu. I provedení.

Drobnou výtku bych měl k uvozovkám. Např.:"Já jsem Isabel, /čárka/ Henri," řekla. Dodatek za uvozovkami, /začíná malým písmenem,/ se počítá jako součást věty. Alespoň většinou se tak píše.

Překlep: Už mu nepřipomínal/a/ /tu hromadu.

Bradburyho Marionetu mi to taky připomělo, ale nemyslím si, že je to kopie. Rozsah povídky je, dle mně, tak akorát. Jsem moc rád, že je na Písmáku:).


Dobré.

Myslím, že autor scifi nemusí mít načtené všechny ostatní autory scifi...ani autoři básní na písmáku třeba nemusí znát klasiky...


Zvláštní, ten konec je otevřený?

bixley
19. 10. 2018
Dát tip

Taky mi připadá, že téma s láskou k robotovi není nové, ale je tonapsáno vcelku napínavě.

Ke gramatických prohřeškům bych ještě připojilaneznalost jí/ji, např. Poznal jí ihned - JI.

V jednu chvíli je místo Henry Frank.


Dagmaram
19. 10. 2018
Dát tip
Poutavý námět.

Dagmaram
19. 10. 2018
Dát tip
Poutavý námět.

Lakrov
19. 10. 2018
Dát tip

Od začátku mě to baví číst. A vydrží mi to až do konce. Strhující čtení.  Drsné. Silná povídka. A mám dojem, že aktuální... velmi aktuální.  Při čtení poslední věty se ve mně rodí ootázka: Nechá si Isabel vytvořit  robotického Henryho?  Tip, Výběr a Rozhlas. Nezájemncům se omlouvám za avízo.

 Plus upozornění na gramatické nepřesnosti:  ...nervózně pohupoval nohami... ## nohama  ...Jejich těla se spojily... ## spojila  


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru