Sportoviště

Noční ulicí se potácí prvoligové křídlo. Je zřejmé, že dnešní večer mu dal zabrat. Chvíli nevydrží na žádné straně. Během třiceti metrů zvládl nazvracet do dvou odpadkových košů. Je mu těžko, snad čím dál tíž. Zapíjel dva vlastní góly v dnešním zápasu. Později večer byl vyrozuměn, že po výkonech, které v sezóně předváděl, s ním klub neprodlouží smlouvu. 
Ulicí projíždí stříbrná oktávka. Z její rychlosti se dá uhádnout, že někoho hledá. Když dorazí na deset metrů k Šimonovi, který naplnil další odpadkový koš, přibrzdí. Z okýnka se vysune objektiv a opilého fotbalistu ozáří blesk.
"Svině novinářský," zašeptá a utírá si rukávem natrávenou pizzu z tváře. "Svině!" zařve pak. Pokusí se o únik. Hladina alkoholu v těle mu ale neumožní bravurně ho ovládnout. Několikrát padá a vstává. Utrží i bolestivé oděrky, tak se mu opilost vyplácí, když mírní bolest. Pronásledovatele se mu podaří setřást, když najde úzkou uličku mezi domy. Běh mu docela pomohl probrat se, takže si Šimon opět začíná uvědomovat, proč se tak vožral. Zastaví se ve večerce a koupí si lahev vizoura. Neví, v jaké části města se motá a je mu to jedno. Chce mít v hlavě vymeteno, tak na tom tvrdě pracuje. Projde parkem, v kterém buď nezapnuli osvětlení nebo ho tam nedali. Otevře si chlast a pustí se do něj. Lavička je pohodlná a Šimon se na ní uvelebí. Schyluje se mu k spánku. Nakonec usne. Do spaní je zabraný, takže si nevšimne, když ho dva chmatáci prošacujou a odnesou si mobil a hotovost. Šimon spí hluboce dál. Jde o spánek plný snů. Že je s ním Šimon spokojený, značí erekce, která mu téměř vyčuhuje z kraťasů.
Za svůj bohatý sexuální život zažil fotbalista mnohé a častokrát se se svými zážitky chlubil. Šimon, kdyby na to teď měl myšlenky, by věděl, že s tím dnešním na veřejnost nepůjde. Na druhé půlce lavičky sedí pár milenců. Že jde o geje, zjistí ze záblesků světlometů projíždějících aut. A že je  součástí hry, pocítí, když ho zachvátí orgasmus. Zažil už lepší, ale teď byl ten okamžik, kdy to bodlo. Stres je pryč. Aspoň na chvíli. Je to jak s chlastem, pomyslí si. Gej stáhne potřísněnou ruku a dál se věnuje už jen svému chlapci.
Šimon se zapne a beze slova opustí park. Událost mu zbystří smysly a dokáže opět vnímat okolí. Uvidí konečně motorku s řidičem a fotografem, který svým kvérem míří na Šimona. Má smysl utíkat? Jestli si natočili i vystoupení v parku, nic velkolepějšího jim nenabídnu, tak de klidně dál. Paparaciové uvažují asi stejně a odjedou. Jde několik dalších dlouhých minut, kdy přemýšlí, co bude dál. Nějaké peníze má našetřené, takže ho pár měsíců bez výplaty nezruinuje. 
Fotbalista má úspěšně dokončenou základní školu. Větších studií se mu nedostalo. Snil, že bude špičkovým sportovcem, a to se mu podařilo. K tomu školu nepotřeboval. I když v šestnácti začal docházet na gymnázium, po dvouletém snažení odtud dobrovolně odešel. Pak už jen fotbal. Měnil kluby a jeho kariéra stoupala vzhůru. Předloni, to mu bylo dvacet pět, si v zápase vyhodil koleno a od té doby se mu stejné zranění vrací téměř v pravidelných intervalech. Pak už víc marodil, než hrál.
Dlouhá chůze přiměje, aby se posadil. Není kam, tak sedne na obrubník, nohy do silnice. Sedí se mu pohodlně. Lepší než chodit, i když to studí. Hraje si se zapínáním svých rolexek, který mu idioti chmatáci nestihli vzít. Když mu sjedou z ruky a spadnou do kanálu, nad kterým sedí, chvíli si myslí, že se mu to zdá. Pak si stoupne na všechny čtyři a pokouší se kanál otevřít. Snaží se kryt kanálu zachytit prsty zespodu, proto je mocně prostrkává skrz. Má tlusté prsty, což se ukáže jako problém ve chvíli, kdy se mu prostředník v žebrování krytu zasekne. 
"Né, tohle už fakt né, prosím! Ať se mi to kurva jenom zdá!" škemrá Šimon. Stojí už jen na dvou, je v hlubokém předklonu a snaží se prst z krytu vyrvat. Cloumá jím na všechny strany. Ten je ale důkladně zaklíněný. Přidává další hrubá slova. Pak urážky. Většinou mířené na sebe. Prohrabává si kapsy. Hledá mobil. "Kde je? Kruci, ani peněženku nemám! Do hajzlu!" Zdá se, že vzteky exploduje. Bezmyšlenkovitě zarazí mezi žebroví krytu i prsty druhé ruky. Slibuje si, že to je ten postup, kterým problém vyřeší.
Patnáct minut klečí Šimon na kolenech, prsty obou ruk zaražené v kanálu. Komickej pohled, napadne ho. A tragickej, říká si pak. Když ho začnou studit kolena, stoupne si, ale nevydrží to dlouho, tak zas klečí. Klečí, přemýšlí, co dál. Zdá se mu neuvěřitelné, že ve dvě ráno v takhle velkém městě nikdo neprojde ulicí půl hodiny. Ani auto neprojede. Snad by už ani nevadilo, kdyby, coby česká fotbalová hvězda, i když vyhasínající, byl spatřen v této pozici. Hlavně pryč odtud. V boji s krytem je neúnavný a po chvilkách se snaží vyprostit. Když se nesnaží, přemýšlí, jak to udělat. Ve chvilce přemýšlení si všimne, jak z parku vychází muž. Ten se k němu příblíží. Zezadu. Že jde o toho, který mu předtím pomohl uvolnit se, poznal, když ho obejmul. A pak chytil za boky. Homosexuál neotálí a zašátrá kopačkovi v trenclích. Pak mu je naučeným hmatem stáhne.
Šimon uznával heslo, že "v životě se má zkusit všechno". Ale často, když ho občas, jako hluboké moudro, mysle si, že okolní jej neznají, pronášel, se vztyčeným prstem dodával: "Skoro všechno."  Tentokrát by dodal, že všeho dosytosti; že nic se nemá přehánět; snad i, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Nic z toho ale neznal a asi by to ani nepomohlo. Dychtivec dychtil a uvězněnému teklo do bot.
"Nesahej na mě, buzno!" holoprdelník na zadkomrda.
"Nebraň se. Zamiluješ si to. Věř mi." Pak si z kalhot vytáhl penis, který byl připravený. Když ho fotbalista zahlédl, nedokázal se, i přes svoji tragickou situaci, nesmát.
"A to je jako vono? Timhle mě chceš prcat?"
"Jo, je malej. Dobře proniká Uvolni se." Vytáhne z kapsy lubrikační gel a obřadně jím zlije anální otvor prvoligové hvězdy.
Šimon ztratí úsměv a kope kolem sebe. Gej v klidu poodstoupí a nechá ho unavit. Pak teprve opatrně přistoupí k zadnici a penisem začne šmejkat kolem. Obrovská síla se v ten okamžik vzedmula ve fotbalistovi. Vyškubne se z víka kanálu, nakopne chtivce do zduřelého orgánu a cestou si natahuje kalhoty. Běží. Běží dlouho, až si vzpomene na film Forrest Gump. Zastaví se u tramvajové zastávky. Posadí se na lavičku a uvědomí si bolest, která mu projíždí rukama. Konečně si všimne, že mu na každé ruce chybí prst. Bez váhání se rozběhne zpět ke kanálu. Gej nikde, tak se sehne a vyšťourává prsty prsty. Nechápavý řidič řítícího se vozu ignoruje Šimonovo mávání. Ten v poslední chvíli uskočí do trávy, zatímco kola vozu uvolní prsty z krytu kanálu. Marně se zoufalý snaží řidiče vyfakovat. 
"Hovado!" Posadí se na obrubník a namlouvá si, že stále ještě není v prdeli. Ováže si prsty a vydá se neznámou ulicí. 
Mine spícího muže opřeného o kontejner. Pak se k němu vrátí.
"Máš mobil?"
Muž se otočí na levý bok. Zpod deky se fotbalistovi odhalí holé špinavé půlky.
"To je hnus!" Šimon potom, co k němu dojde zápach ukrývaný pod dekou.
"Chtěls něco?" zachroptí probuzený.
Šimon by raději nic nechtěl, ale potřebuje se odtud rychle dostat. Obavy o zdraví sílí.
"Jo, máš mobil?"
"Jasně."
"Pučíš?"
"Jasně. Jestli ti to zavolání stojí za tu parádní bundu."
Šimon doufá, že jeden telefonát a bude z toho venku, tak mu bundu dá. Bezdomovec si ji oblékne a podá mu zahřátý mobil.
"Dyť nefunguje!"
"Jasně že nefunguje. Kde bych ho asi tak kurva nabíjel?"
"Kurva!" Šimon na to. "Tu bundu mi ale vrátíš."
"Zapomeň, ta už je moje. Chtěls pučit mobil, tak sem ti ho pučil. Dohodu sem splnil. Bunda je teda moje. Vrať mi mobil a táhni už do prdele! Musim spát."
Šimon zlostí mrskne mobilem o zem. Houmlesem škubou nervy a vyrazí za fotbalistou. Toho překvapí, kolik dalších lidí nocuje kolem kontejnerů. Než atlet doběhne do půlky ulice, žene se za ním houf. Ztráta prstů pro něj není hendykepem a čerstvě probuzení kartonáři jsou natolik ztuhlí, že jim dokáže uniknout. I když už Šimon běží chvíli bez doprovodu, běží pořád. Pro jistotu. S velkou nadějí zamíří k benzinové pumpě, kterou zahlédl. S nadějí, že si konečně zavolá, vběhne dovnitř a zamíří k ospalému prodavači.
"Přejete si?"
"Potřebuju si nutně zavolat. Pučítě mi telefon?"
"Ne."
"Ne? Jako že mi ho nepučíte."
"Jo."
"Proč?"
"Sebrali mi ho," a mkne směrem za udýchaného.
Šimon se otočí. V rohu sedí dvojice mužů. Jeden z nich telefonuje.
"Pučim si ho teda, až to ukončí."
"Jak myslíte," prodavač na to.
Volající pokračuje další minuty a nevypadá to na konec. Šimon před něj předstoupí a rukou mávne na něj, aby si všiml.
"Co chceš?" volající ostře.
"Mohl byste, prosím, na chvíli přerušit hovor, potřebuju si nutně zavolat."
"To nejde. Nevotravuj."
"Jo, kurva, nevotravuj," zastane se ožralého volajícího ožralý kamarád. "A vodpal."
"Tak pardon," stáhne se Šimon. Přesune se k prodavači. "Vy jim ten mobil klidně necháte?"
"Není váš?"
"Zůstal tu po předchozím prodavači."
"A jo, takže erár."
"Ne, vražda," prodavač pořád otráveně.
Šimon si uvědomí, že na tomhle místě už volat nechce. Otočí se a beze slov zamíří k východu. Cestu mu však zastoupí netelefonující opilec.
"Nejseš ty ten fotbalista?"
"Asi si mě pletete."
"Hovno, seš to ty."
"Musim jít."
"Kam bys chodil. Poď si k nám sednout."
"Promiňte, fakt musim." Šimon se marně snaží o smířlivý tón.
Ožrala ho pevně chytne za rameno a směruje ho k jejich stolu. Šimon se mu snaží vysmeknout, ale ožrala ho chytne i druhou rukou a zatlačí ho do židle. Přitlačí k němu plechovku piva. Kolega, který volal, dovolá. Otočí se k nim a prohlíží si Šimona a vyptává se ho.
"Letos to stojí za hovno, co?"
"Co stojí za hovno."
"To tvoje kopání. Strašně si vyměk.
"Jo, strašněs vyměk," přidá se první vožrala.
Fotbalista nemá náladu poslouchat jejich prostoduchý kecy, ale opilcova ruka ho tlačí do židle, tak sedí. Rozhlídne se okolo, jestli dovnitř nemíří někdo, kdo by mu s komplikací pomohl. Zahlédne prodavače, ale ten krčí bezmocně rameny. Proto se Šimon rozhodne získat je na svojí stranu. Bude doufat, že jejich bdělost poleví a podaří se mu uniknout.
"Letos to nešlo, no."
"Nešlo, to máš teda pravdu. Ale proč to kurva nešlo?" vyzvídá druhý opilec.
"Rodinný důvody," vymýšlí si.
"Rodinný co? Co se ti maj co motat do fotbalu pitomý rodinný důvody? Ty máš jen lítat po hřišti a kopat do míče, aby spadl do brány. Chcem toho po tobě tolik? Hráls to jak zasranej sráč."
"Máte pravdu."
"To má. Seš zasranej sráč," přidá se první opilec.
"Promiňte. Už se to nestane."
"To máš teda pravdu. Dyť ti chyběj dva prsty. Ty vole, jak chceš hrát bez prstů?" směje se druhý.
"Zkusim to nohama."
"Směješ se mi? Cejtíš se chytřejší, když kopeš do míče? No jasně, ty se tak cejtíš."
"Jo, ten kretén se tak cejtí. Rozkopem mu držku?"
"Uklidni se, Láďo," zklidňuje ho druhý opilec.
"Já mu tu držku rozkopu, vejtahovi zasranýmu." Láďa se zvedne a zmáčkne Šimonovi rameno. Ten sevře v plechovku piva a zarazí mu ji nad pravé oko. Opilcovi se z rozseklého čela odchlipne plátek kůže a překryje oko. Začne hulákat cosi o zabíjení. To už atlet proběhne dveřmi a mizi ve tmě. Chvíli po něm se propotácí dveřmi i druhý opilec. Ten první se snaží visící kůži přilepit zpět. Nepodaři se mu to, tak vyheká do tmy také. Otrávený prodavač setře krev ze stolu a erárního mobilu.
Běžec cválá temnou ulicí. Napadne ho, že takhle běhával v nejlepších sezónách. Když se po několika stovkách metrů zastaví, zjistí, že je jen několik ulic od svého hotelu. Svitne mu naděje, že má šanci tenhle špatný večer přežít. Rozhlédne se, přejde ulici. Pak znova, popoběhne, přejde silnici. Portýr, jen díky návyku, pozdraví. Zbytek pozornosti věnuje zakrváceným kapesníkům v místech, kde Šimon míval prsty.
Pokoj je místem,kde si konečně vydechne. Zhroutí se do postele a poleží si. Nadprůměrné množství adrenalinu v jeho krvi stále působí, proto Šimon ke svým zraněním stále přistupuje lhostejně. Omyje je. Omyje celé tělo. Vejde do pokoje, cestou si nalije balenou vodu. Sedne k noutbůku. Přihlásí se k ímejlu. Několik posledních je od jeho manažera.
Když se Šimon začne smát, je to po přečtení zprávy s nabídkou přestupu do vysněného zahraničního klubu, kterou se mu manažer snažil několik předešlých hodin sdělit. Současně naléhá, že je potřeba se rychle rozhodnout a ať se mu okamžitě ozve. Stačí prý jen napsat ano nebo ne. Šimon přiloží ruce ke klávesnici, aby napsal jedno z těch slov. Uvažuje nad nimi a představí si, jak ho každý úhoz bude bolet.