Nebezpečí úrazu vně oken

Paráda

chjo, krááásná *

*

Celej Pablo honey. Budiž mu věčná sláva

*

Myslím, že jako celek to funguje, v rámci toho stylu, drží se to. Působí spontánně, rozevlátě, ale na mě přitom až násilně, přehlceně. Jedna věc je i ten hovorovej jazyk, je to takové usnadnění, jak básni dodat nějaký drajv a dojem nadhledu i vhledu. Mám z textu pocit, jako by každý obraz, který se tam „jakoby jen tak mimochodem“ vystřelí, byl zároveň hrozně důležitý, životní, a jako by každý vjem musel být přeformovaný do slov – přitom mnohem víc se může ukázat mezi slovy, bez takového rozbujelého popisu, který pak logicky naráží i na vágní místa typu cejtim / celou tu rozpínavou dálku a vejšku / bytostně prochozenýho města / Jako kořeny prorůstám... a jinde zase na místa tak efektní, že váhám, jestli není záměrem efekt (snad ne): horoucí hlína kolem vagonu / se dusí a zalyká zabodanejma kostma  (...) ...viděla tvejma doširoka rozšířejnejma očima / komíhající se blány na nohách labutí / a šupinatý břicha zpuchřelejch kaprů. Možná ale i to je záměr, pohybovat se v těch dvou extrémech. Připadá mi, že pro tenhle text je zásadní jakási autenticita, zobrazit autenticitu – život, emoce, hloubka prožívání, hloubka vztahu těch dvou lidí, i vztahu k viděnému, míhanému obrazu, i k míjení, tušení, ztrácení a tak – ale ta autenticita je pro mě tak vyhrocená, až tomu nemůžu věřit. No ale na tom nezáleží, to v podstatě není žádné kritérium.

Skutečně živý mi přijde moment co jsi je vždycky chtěla pustit zpátky do řeky / a já dělala jakože jo

Zajímavý je taky obraz s anilinkama, možná je trochu na efekt, ale působí jako přesný a nečekaný.

 veľmi sa mi páči, že napriek všetkej tej výstavnej obraznosti, ktorá priam exploduje, to celé pôsobí ľahko, ako napísané na jeden nádych. naliehavé. cez všetky tie pestré obrazy to plynie hladko, homogénne. text vyvoláva to pocit, že ide o čosi viac a ťažko sa to vysvetľuje. veľmi dobre napísané.

Mysteriózní každodennost zní jako oxymoron, ale tady je to čistě skloubená realita

moc... já tyhle můžu.. je tam schovaný i otevřený úplně všechno, podstata toho našeho bytí... čupr jsem si ochutnala :)

Celkom podarený textík. Oceňujem podmanivú atmosféru, originálne obrazy, civilnosť,a príbeh. Text je pomerne plynulý, aj keď v niektorých častiach až príliš kvetnatný. Tie najkrajšié,e obrazy už boli spomenuté, ešte snád v závere : vlasy připomínajícími výbuchanilinovejch barev ve sklenici / veľmi výstižný obraz /. Osobne mi nejako vnútorne vadil stred- pasáž od 

podjíždíme Vltavu a za černými oknyviděla tvejma doširoka rozšířejnejma očimakomíhající se blány na nohách labutía šupinatý břicha zpuchřelejch kaprůco jsi je vždycky chtěla pustit zpátky do řekya já dělala jakože jo a pak vypustila jen jejich dušeJedu metrem a nade mnou se skoro neznatelne...

toto mi už prišlo priveľmi kvetnaté, nasýtené, tie obrazy a myšlienky nevynikli. Ale celkovo text podarený, citlivý, vkusný, škoda toho niekedy "až cez ",,,, / ešte maličká poznámka hned v úvode...a ty do mýho,,,,a najednou.../

Ta báseň je civilně pojatá, a přesto nechybí působivé obrázky světa "podzemní Prahy" vně oken a náznak tajemství /pohřbení lidé a duše ryb/, hovorové, a přesto jazykově bohaté...

Pěkná!!