Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kdybych měl malý letadýlko

17. 05. 2019
0
0
128
Autor
Kingman

~~

Kdybych měl malý letadýlko

      Zase je půl osmý sedím u stejnýho stolu jako včera a loni. Venku větrně zataženo zase si hraju Sebastiana Bacha abych se uklidnil dávno skončeným životem varhanním sólem a černým kafem. Zatímco nějaký někde jinde neurotický přibližně jako já zavolal do OSN že když budou pořád tak kecavě tloustnout nastartuje letadýlko co si koupil z úspor po nebožce matce a na plný plyn se naveze do jejich mrakodrapu na Manhattanu,
Nastal poplach nejvyššího stupně. Úředníci chvatně zachraňují stohy rezolucí proti agresím výtahy jsou přetížené k nepříčetnosti. Vzývání Boha houstne do podoby mraku. K čemu jsou rezoluce v panice vlasatice a petlice? Všechno je holé jako mezinoží v krajkových kalhotkách nyní upocené navzdory přípravkům proti pocení.
Na ploché střeše ve výši 205 metrů přistávají policejní vrtulníky neprůstřelní muži zalehávají u zábradlí a rychlopalnými hlavněmi míří do temného mraku. Jestliže vypustí letadýlko bude s ním ámen.
Lítající potenciál nula v rozpočtu lidstva sedí v restauraci naproti obrovské budovy a učurává blahem nad hemžením a kvílením sirén. Pozor netelefonovat podruhý! Komputerový analyzátor rozborem hlasu usvědčí pachatele vyhrůžek a k úhradě připočte i prádelnu za spoustu připosraných kalhotek slipů a trenýrek.
Není vůbec jistý jestli se dozvím jak to s posedlým pilotkem dopadne. Až zítra ve stejnou dobu pustím rádio budou ještě strašnější zprávy ze světa a krev poteče pramínkem pode dveřmi našeho domečku pod Dubovou strání.
Abych neslyšel pláč zabíjených pustím si Hudební obětinu kterou Johann Sebastian Bach složil tři roky před smrtí aniž věděl kdy umře. Zavírám gramofon a jdu se koupat. Před hodinou jsem zapnul infrazářič a nechci vyhořet jen proto že zaznamenávám jednu episodku z naší bláznivý planety.
Vykoupaný se vracím ke stejnému stolu se známým červeným ubrusem místy už prodřeným od pití. Ve vaně se nánosy špíny zdárně odmáčely a odtékaly aniž rušily text běžící v hlavě. Zatímco myslím na dlouhonohé krasavice ve výtazích nejbližší žena existuje sto metrů severovýchodně. Sousedka 130 kilogramů živé váhy hlídána zběsile štěkajícím Ajaxem a hubeným manželem kdysi horolezcem. Na hory už neleze když má doma velehory masité.
Koupání je zvyk a my doma jednou za týden v neckách. Nejdřív nejmladší já potom sestra máma a nakonec táta. Voda tmavla a chladla několikrát ředěna horkou a jak jsme byli všichni zdraví a hladoví i když jen jednou týdně koupaní! Necky potom vylity na dvůr kde jsme se vsákli do Matky Země jako při generálce na rozptyl.
K večeru jsem hladový běžel s hrníčkem plecháčkem ke kozímu chlívku. Matka tam skrčena na stoličce křičela: Kurvo stůj! na kozu bránící se kopáním krádeži mléka. Tahala za cecíky a smála se na malýho Josífka s velkou hlavou dvojčátko samotinký kterýmu bude mrtvá sestřička chybět teprve za čtyřicet let.
Mezi dveřmi chlívku jsem mamince zašišlal metanou. Hned mi rozuměla že chci mlíko s pěnou jako smetana. Na chvíli vypustila z hlavy starosti s mužem že zase propil výplatu a ještě přistál s bicyklem obličejem v hromádce štěrku hrůza podívat!
Vypil jsem plecháček a utíkám do vany vzdálené padesát let. Výtah ujíždí plný vystrašených těl a do klína se mi tlačí skvostná prdelka. Zkusmo zajíždím dlaní pod sukni z modrotečkovanýho plátna. Vzdychla a přenesla váhu na druhou nohu. Okraj kalhotek se přestal zařezávat…
Tohle jsem chtěl zapsat už ve vaně. Propisky s šestihranným tělíčkem vymyslel blbec copak mu nedošlo že od hran za chvíli bolí prsty? A tak krásná slečna zůstala vanově holá i když s velkým erotickým potenciálem. Do psaní patří i mouchy. Místo balení spacáků k přezimování mi přistávají na čele a koušou jako by věděly že jsem příčinou sprejových pogromů.
Vítr má sílu sto bejků komíhá větvemi statných dubů a jejich stíny mi v příslušném zmenšení promítá na stůl s červeným ubrusem. Budík ukazuje 9,44 a je dobře že dohrává Bachova Chorálová fantazie. Kde vzít čas k poslouchání! Podobni vodoměrkám kmitáme spěchem a občas padáme pod rozjetá auta abychom se trvale uklidnili.
Zatímco jsem šmátral v krajkových kalhotkách a slečna slastně vzdychala výtah s námi letěl nahoru. Na střeše řvaní a šťouchání hlavněmi do břicha. Dejte nám deku dyť to tady pekelně fičí volám drkotavě. Zvedám oči k zlověstnému mraku ale už odplouvá. Hubu k vypuštění letadýlka má zavřenou.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru