Španělská škola cestou necestou

~~
Španělská škola cestou necestou

      Táhneme s ženuškou naši rodinnou káru svorně zapřaženi a když jeden pokulhává druhý zvolní. Krok se srovná cinky linky podkověnky. Chvílemi mě pozoruje s údivem jako by naznačovala že tak starý kůň by si neměl hrát na hříbě. Svorně táhneme rodinnou káru stíráme si vzájemně pot a často odpočíváme. Vzadu na voze pod plachtou skotačí naše děti Pavlík a Milenka.
Někdy běhají kolem ale ne moc daleko. Jezdí hodně aut a toulá se tu plno divných lidí. Naše křivolaká cesta se jim líbí myslí si že jiná ani být nemůže. Někdy s nimi děláme legraci ale jen málokdy není čas anebo chybí nálada. Dětem ovšem nikdy a tak na ně občas křičíme i když víme že nás časem u chomoutů vystřídají.

      Ženuška kouká zle na moje taneční kroky. To bych musel vykládat jak jsme jeli do kopce a nahoře odpočívali. V dohledu nebyly svištící biče ani se nechystalo k dešti. Vypřáhli jsme. Děti běhaly na okraji lesa a já se natáhl u šípkového keře a našel tam potrhanou knížečku o Španělské škole. Okouzleně jsem prohlížel obrázky ušlechtilých koní a obdivoval jejich taneční kroky. Jak se tam dostala? Cestou přirozenou jako ostatní nepotřebné věci. Z okna maringotky ji vyhodil starý cirkusák když jim sešlostí věkem umřel poslední taneční kůň.
Potají si čtu a ještě tajněji nacvičuji krásné kroky Španělské školy. Někdy se mi do tahounského kroku připletou i kroky taneční. Mám z nich radost už jsem ne¬doufal že takhle starý kůň se něco krásného naučí.

      Někdy poránu je svět voňavý jako včera stvořený. Skláním se nad orosenou pavučinu napjatou mezi ztepilými stvoly náprstníku a děkuju jim za lék na nemocné srdce. Hned zítra začnu taneční kroky učit děti aby s staly odolnějšími proti všednodennosti. Přicházejí ovšem pochybnosti jestli v chomoutech není líp bez Španělské školy. A tak to jde pořád dokola světlem i stínem zatímco nám za zády drkotají kola naší rodinné káry.