Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+2 neviditelných
Zhmotnění strachu (část I.)
datum / id26.04.2003 / 81921Vytisknout |
autorNotreal
kategoriePróza na pokračování
zobrazeno3075x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPřátelé temnoty, Přátelé temnoty,
Prolog
Tajuplný obraz - ten název jsem změnil.
Protože příběh dostane úplně jiný rozměr...
Tohle je spíš jen takový úvod do sérií povídek, které hodlám vytvořit.....takže se těšte - nebo spíš bojte.....
Tohle dílo jsem tu už jednou zveřejnil - jenomže jsem jej nyní upravil. Takže se na mě nezlobte...
Je to jen úvod ke knížce o kterou se budu pokoušet....
Zhmotnění strachu (část I.)

Když zavírám s nocí okno, vniká do chaty chlad....a pověstná lesní nálada, před blížícím se úplňkem. Noc pomalu proplouvá mým pokojem a toužebně obepíná každým svým stínem vše, co se jí postaví do cesty. Paprsky slunce končí za tajemnými horami a nad celým lesem se vyhoupne žezlo Noci. Hluboké oči měsíce vystoupí na tmavou oblohu a začínají proudit tiché doušky Noci.


Má oční víčka pomalu těžknou, ale spát ještě nepůjdu. Svoji zbývající energii věnuji své nové kresbě. Zapálím poslední kousky červených svíček a přichystám si všechny barvy ke tvorbě, jako to dělávali moji předkové. Ty časy jsou už pryč. Nechali mi tu jen vzpomínky..
Příliš mnoho barev mi tu nezbývá.
Ani v šuplíku nejsou žádné jiné. Nezbývá, než vyzkoušet, co dokáže moje představivost...
Na prošedivělé plátno nanesu kousek černé, avšak po brzkém šudlení kolem dokola mé veškeré nápady odcházejí....Kam zmizely všechny nápady, které jsem si uchovával po celý den ?


Venku se rozfoukal silný vítr. Na okenní římse se najednou objevila černá silueta nočního dravce. Ve stínu jsem hned nepoznal o jaký druh se jedná, ale napadlo mne, že bych jej mohl zahrnout do svého zatím nicneříkajícího obrazu. Během chvíle se mi podařilo hlavní rysy okřídlence namalovat, jenomže po několika minutách daný objekt zmizel.....Nezbývalo mi než abych pokračoval po paměti.


Okení dveře byly pootevřené a vítr pomalu profukoval do pokoje. Vstal jsem a vydal jsem se okno zavřít. Venku je šero, není už vidět téměř ani na měsíc a listí šustí kolem stromů do vystouplých spirál. Pořádně zavírám okno, ale v tu chvíli se dokořán rozletí dveře.

Mráz propíchne mojí páteř ledovým dechem a moje oči se chrání před ostrým větrem, jenž divoce vane dovnitř. Svíčky ve chvilce zhasnou.

 

Najednou se všude rozhostí klid.

 

Kruhové obláčky kolem obrazu vyvstaly z prachu pod plátnem a vytvořily mi nový námět - snad dívčí hlavu ?...a tajemné oči.
No alespoň něco, pomyslel jsem si. A s chutí jsem se vrhnul do práce. Celá událost mne posílila a najednou jsem měl plno sil. Obraz však pomalu začal ovládat moji mysl.

Každým dalším tahem jsem cítil sevření v srdci a mozek se mi silou kroutil jako  blázen v kazajce.

Moje nohy ztuhnuly a celé tělo sevřel pocit marnosti. Přestal jsem přemýšlet nad jinými věcmi - mým jediným posláním v danou chvíli bylo dokončit obraz.

 

Venku se rozehřmělo a venku začalo opět děsivé peklo. Déšť bubnoval do oken a blesky srážely k zemi stromy. Vnímal jsem jen okolní atmosféru - veškerý zájem o  to co se venku děje pominul. Seděl jsem na židli jako zhypnotizovaný otrok, jenž střemhlav hledá cesty, jak načrtnout další obrysy těla ženy. Žhavé panenky očí si prohlížely každý můj záchvěv v obličeji. Erotická prázdnota a vzrušivé pocity teď úplně procházelo skrze mě.

 

Sevření v hrdle....bolest prstů - ovládání.....bezmoc
áchh....co to proboha je??

 

Bubnování se přesunulo z venku k mým ušním bubínkům - tanec deště rozechvěl moje ruce a šedá mlha pomalu vstupovala k mým rtům....Tisíce výkřiků procházeli každým čmárnutím po plátně. S každým další se my v hlavě rozeznívaly dlouhé výkřiky....Jako by si nějaká síla pohrávala s mým mozkem a roztahovala jej ze strany na stranu..

 

upadnul jsem.....do bezvědomí....

 

 

 

Jemný chlad pohladil má ústa....pomalu otvírám oči - jsem obklopen mlhou, která je probarvená skrz na skrz rudým tónem barev.

 

Nemohu uvěřit svým vlastním očím....obraz stojí uprostřed místnosti - a je zahalen černým pláštěm . Co se jen mohlo stát? Nějaká neznámá síla? Dokončil jsem snad obraz v úplné agónii?
Neváhal jsem a a zvednul jsem se. Pomalu jsem zavřel dveře a otočil zpět směrem k obrazu. Má zvědavost byla nesmírná....jednou rukou jsem oddělal plášť pryč......

 

 

(...pokračování příště...)

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.07.2017 01:26:05Frakoun

Líbí se mi tempo.

09.01.2005 00:00:00Orfea
krásný....
09.01.2005 00:00:00Notreal
Orfea - díky
ty další díly už tomu dávají smysl
02.05.2003 00:00:00Jess
Moc moc moc líbí. Ano, jen tak dál, ale ty červený svíčky (pro toho, kdo ví o co jde) zaváněj až příliš elementarismem...
27.04.2003 00:00:00Azzazela
No tak teď nevim obraz byl ....?přirozenější? nebo tak něco....
26.04.2003 00:00:00sleeping_beauty
ty hele...zda se mi to, nebo jsi to uz asi potreti smazal a publikoval znovu. Doufam, ze te tolik nenastvala ta moje kritika ;-).
26.04.2003 00:00:00Notreal
:o) nenaštvala - já jsem to jen opravoval a a pak se mi to smázlo - za Tvoji kritiku jsem Ti vďěčný :-)
jak jsem již poznamenal je to jen úvod ke knížce, která odhalí pravý původ mého nicku NOTREAL :-)

26.04.2003 00:00:00sleeping_beauty
a taaak. Tak to se tesim, dik za reakci.
26.04.2003 00:00:00Evita
jen tak dál....
26.04.2003 00:00:00fungus2
Hm. Líbilo se mi to. Jsem zvědav co bude dál.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.