PODDANÝM TEMNOT

Zářivé zornice probleskly větvovím,

ač temným andělům přespříliš nehovím,

tento mi pohledem uchvátil duši.

Srdce mé zděšením na poplach buší.

Proboha! Nechápu, co se tu stalo.

Přece mu nestačí jenom tak málo,

aby mi pronikl docela pod kůži.

A tak se váhavě otáčím po muži

z něhož jsou patrné snad pouze obrysy

výrazně páchnoucí po jedu na krysy.

Konečně poznávám padlého anděla.

Cítím, jak jeho svět vniká mi do těla

svíraje k zalknutí všechnu mou zvědavost.

Bující uvnitř mě, tak jako cizí host,

splývá teď se mnou ...

... Pod maskou temnou

oči mé vzplály...

... “ Jsem novým poddaným, pane můj, králi.

Věrnost svou přísahám na noční oblohu,

že od teď kdykoliv smýšleti o Bohu

budu, jak o soku mocném a ryzím.

Přesto však věrné mu postupně zcizím

pro jiná poslání.

Vždy´t téměř každý z nich psáno má ve dlani,

že jednou podlehne nástrahám, síle.

Vyčkám a udeřím, to je má chvíle

na jejich zvrácení “