Sperma až pod nos

Ale to bych nebyl já, abych ze světa obojživelníků nevyšťoural něco lechtivějšího než nám léta vtloukali do hlavy. Svatební symfonie žab jsem popisoval nedávno, tudíž se tentokráte budeme věnovat jejím vzdáleným příbuzným. A to čolkům.

Čolek obecný (Triturus vulgaris) je hojně žijící druh prakticky po celé ploše Starého světa. Na souši se vyskytuje málokdy, je to tedy typicky vodní zvíře,... To přeci každý zná. Přece skoro každý si jako malý hrával v kdejaké louži s tou slizkou "ještěrkou" s dlouhým ocáskem. Bývaly doby, kdy skutečně každá vodní nádrž byla obydlená těmito tvorečky. Ať už to byly lomy, jímky, studny nebo již zmiňované kaluže všude bývaly spousty čolků. A to i ve vodách patřičně znečištěných, neboť tohle zviřátko bylo schopno přežít i tam. Ale kam se podělo v dobách současných? Z vlastní zkušenosti můžu říci, že čolka v přírodě jsem neviděl několik let. Co za tím vězí vám nepovím. Důležité je, že mají poměrně zajímavý způsob rozmnožování, který je u bezobratlých poměrně častý, zatímco u obratlovců je raritou.

Čolek, tedy samec, si poklidně žije ve své tůni, nic ho nerozhází, je tam klid, je tam teplo, má co žrát. Prostě idylka. Náhle ale přijde březen. Do čolka jako když vrazí, vyleze ze své tůňky, kde má absolutní pohodu a vyrazí si hledat partnerku. Samozřejmě do jiné tůně. No, na tom by nebylo ani tak nic pikantního, že? Tohle dělá spousta jiných zvířat, třebas lososy nebo úhoři; občas i nějaký ten obstarožní dědek, když se v něm probudí druhá míza.

Pozoruhodné je to, co se stane v okamžiku, kdy čolek uzří svou budoucí milostnou partnerku. Rázem se promění ze slizkého pomalého "plaza" v tvora s pomalu rybí elegancí. Tancuje před samičkou, proplétá se vodní vegetací. Následně k připlave a oba se začnou dotýkat čenichy. Je to interesantní, ale právě díky těmto dotekům samečkem pozná, že se jedná o samičku a samička se utvrdí v tom, že to, co se dotýká jejího chřípí, je opravdu samec. Pokud se skutečně jedná o samičku, sameček se postaví před ni napříč, prohne se v hřbetě a začne vlnit ocasem jako když kočí švihá bičem. Člověk řekne: "Obyčejný zásnubní tanec." Kdeže. Čolek vypouští ze své kloaky vůni, kterou vlnivými pohyby ocásku nahání k samici. Feromony v této "voňavce" popletou samici hlavu, čímž se stává svolná k samotnému "páření". Píšu "páření", neboť, jak se za chvíli dozvíte, k samotnému koitu vůbec nedojde.

Až je samička připravená, pomalu se k čolkovi přiblíží. On sám, snad ze strachu či Bůhvíproč, se vzdálí a samice se sama začne čenichem dotýkat jeho ocasu (opravdu žádné dvojsmysly v tom nehledejte). To je pro samečka jasný impuls. Z kloaky začne vypouštět na dno, kde oba dovádí, spermatofory - schránky plné samčího semene. Sameček postupuje za stálého "kladení" těchto schránek dopředu a vlněním ocásku naviguje samičku. Samička ho ve stopě následuje a kráčí přes spermatofory, které vtahuje do své kloaky, kde dochází k samotnému oplození jejích vajíček.

     Za pár dní naklade oplozené "jikry" na vodní rostlinky a z kterých se vyklubou takoví ti červíčci s ocáskem. Jak říkám, celé to kouzlo života se dá popsat jen dvěmi větami.