Písmák Duchovní hloubka Horního Kosova
Co je nám po ránu v hospodě po bohu.
Hovno.
A jemu po nás ještě větší.
A tak jdem před podnik sledovat oblohu.
Posthraniční
Zkoušel to s rodiči,
potom se ženami.
A potom se psem
- a skoro -
R. T.
Stála jsi u jezírka v parku
Tvý břicho se zvětšovalo
jen v myšlenkách.
Jinde tekla krev.
Vdovec ve Voivozi
Čím bych, bože, slavil den sváteční
když mě tu necháváš hnít.
Vždyť nemám maso ani mýdlo
Najust se postím.
Pozřízení
Rozmlátit pomníčky lásek a pár zbylých flašek
Smýt z hrudi pot všech nemocí, smýt z hrudi pot všech těl
Ostříhat vlasy
Pak vrátit klíče od nebytu
Když jsem byl naposledy smutnej
Když jsem byl naposledy smutnej
moře se dlouho nerozestupovalo, problémy vršily,
po celý Anglii povodně, pršelo a mraky
byly stejně černý jako dneska.
Doprehazovani
Chytil jsem míč z vedlejší zahrady,
hodil jej zpátky a odešel do práce.
A míč se vrátil.
Vyprávíš přes plot; říkáš, že jsi krásná:
Vklečistrach
Soumrak v pokrouceném borovičí,
v kleči polibek.
Držet se větví prsů stromů prstů
větví prsů
Spolupráce na vytvoření neuropohádek
V rámci přípravy kurzu anatomie a fyziologie mozku budeme vytvářet několik textů týkajících se zmíněných témat: zaprvé narativně podaná vyprávění o konkrétních procesech v mozku, zadruhé několik příběhů o konkrétních událostech medicínské historie. Pokud vás něco z toho /nebo cokoliv jiného, co by se mohlo takových věcí týkat/ zajímá a připadalo by vám jako dobrý nápad se k nám připojit, budeme rádi.
Jde nám samozřejmě v první řadě o určitou odbornou úroveň, nicméně si nemyslím, že by byla nutně protikladem literárně dobrého textu. Spolupracujeme víc lidí s více odbornostmi a zájmy, takže určitě není problém něco psát dohromady, i když o čemkoli neuro víte houby :)
Azyl toulavého psa
Zatoulaní psi se nezahání,
zatoulaní psi se neutrácí;
k práci kafe o půl po nespání
k radosti kus tmy pro masturbaci.
Zprostředka
Uprostřed špatně
trvá; příkoří
nestřídá uprostřed situace
nic a nic nestřídá
Mrholí, má milá
Komíny padá listí z mraků
zdánlivou vinou podzimu. Jen léty vytříbený
ryzí babí čich
vráskami čije nepředané dary
Paradox psychologickeho (nedo)vzdelani
O postupném vydělení člověka z prostředí a následně společnosti píše kdekdo – a snad by to antropologové potvrdili. Obecné povědomí obsahuje i zmínku o větším nebo menším oddělení duše a těla, minimálně v západní kultuře, a tak se nám subjekt zredukoval na jakousi nehmotnou entitu v převážně hmotném světě. Jinými slovy: někteří naši předkové byli součástí prostředí a další potom součástí společnosti – zatímco my jsme individua. A protože jako individua zůstáváme ve fyzikálním i sociálním prostředí, jsme jimi výrazně limitováni.
Mezičasí
Už jsem tu půlrok
a večer stmívá nejen pro cizince
/v peřinách s nadějí ve vlídné ráno jako minulé/
ale i pro toho, kdo nestihl a nezařídil.
Nerozbydlování
V celý svý nahotě se objevujou byty
mezi lidma, co v nich bydleli a budou
plastkytka od bytný
a trny větve uschlý z první procházky
Kostky jsou odvrženy
V Rumunsku mi protíkal záchod, z nádrže rovnou do mísy
a tak jsem vypínal vodu, šetřil přírodu
a splachoval jenom po vysrání nebo svátečně
když někdo z kolegů slavil narozeniny nebo volala máma
Napůl cesty k széretlók
Když cestou z cigára manažer nekoukal a sahal podřizeny na zadek
schoval jsem oblek a dal přednost uklizečkám
pomohl s vozíkem na schůdek - v těch dveřích ze mě přestal být cizinec
jeli jsme pak spolu výtahem a babky se poprve usmály
audio/e- literatura k povánočnímu obdarování a autorský práva
co se dá kde jednodušše a legálně stáhnout česky a anglicky k poslechu a počtení. anglická klasika je asi kdekoli - spoustu věcí ale vyžaduje určitou námahu a znalost. (osobně jsem sháněl třeba bigglese pro britský rozhlas - a nesehnal, přestože by už měl být autorsky nechráněný, stejně tak jsem měl problém s balzacem, pořád jsem ho potkával ve francouzštině)
co si myslíte o autorských právech napříč na internetu dostupnou literaturou. vadilo by vám stahovat nebo nabízet něco nelegálního.
Dosnívání
Žít pro tvoje úsměvy je způsob příjemnej až k faustovskýmu zmrtvýchvstání
jak se skrýt po práci před smutkem
africkejch chcípajících hlady
Ale až po pár vínech s jitřenkou vyjde nostalgie
Ginsberg Sings Blake
C. ´b 3Jćç†'Áčćj^% ‡Ź GG Ö«…ŃĚ”˝e. ë«Ű. ^9eź]]ĆjÓë490Ă{6*`¤;„
_ľ"ÇoˇáŤtĚËh‘Ą[ÓsűŔ} ÇÉtńZĄŽŃD›~—q.
Entropičtí lvíčci
Nechej je řádit, entropičtí lvíčci
ti neseberou klíč
k cibulkám kosatců dokud jsou malí
jenom dej pozor, aby tě láskou nesežrali
Nervozita
Kus ledu mrzne v mrazáku, pes vrní v boudě a had ke hrudi se vine.
A nikde nic, i trpělivost došla. Snad z hladu sevřu hadu krk.
Nemá to rád a zasyčí a uhne,
sežere psa a odplazí se pryč.
Odvedle
Nikdy jsem nevěděl, který zvuky odvedle jsou pračka a který sex – jenom to pravidelný natřásání, který mohlo znamenat obojí. A vždycky dvakrát – a vždycky jsem přemýšlel, jestli se jedná o očistu propocených košil před před sexem, nebo po něm. A nikdy jsem nic nevymyslel.
Tenze a antitenze
Syčí si čísi výři
já nejsem ničí
tedy nesyčím.
Obchodně cestuji.
Thankless Princess
Sitting in the cosy nook
looking for some job or book
bordom shaded all the prisms
creeping in as kinky bird.
---rozhovor---
„A proč má kráva dvě bříška. “
„Ne břicha, ale žaludky. A jdi si už prosím tě lehnout, jsem unavenej. “
„Ty jdeš spát.
---úvod---
„Nejsem svině, ale Medvídek. “ odpověděl jsem.
Práskla dveřmi a já se obrátil kpubliku: „Spojme fakt, že každá myšlenka je znakem, s faktem, že život je běh myšlenek – to dokazuje, že člověk je znak. Takže můj jazyk je totální souhrn mého self, protože člověk je myšlenkou.
Stařenky u křížovek
Lehce komický mi na stařenkách přišel jen fakt že přišly spolu
chvilku se dohadovaly, načež se jedna posadila ven
druhá dovnitř
a skrz sklo se na sebe lehce usmály než vytáhly z kabelek křžovky
Výra v dobro
Syčí si čísi výři
já nejsem ničí
tedy nesyčím.
Obchodně cestuji.
V světě jevů můj nús je vůl
Prochází se senem svit
slunce držky zalepit
nechat chmýřím chlámat chamce
a jen zůstat uvržen
Zánět útrob
Jen ráno dolů pro housky a minerálku
k večeru pro šunku se projít na roh
jestli ještě nasněžilo
a když jo, možná bude bolet víc
Squaty – dvacet let poté
Minulý pátek MF Dnes vrubrice Studenti píší noviny opět uveřejnila názory nejmladší generace, tentokrát na téma squaty. Nechá proč. Studentstvo se samozřejmě, stejně jako všichni ostatní, dělí na dva radikální tábory, argumentující ústavním právem na majetek, nebo právem na bydlení vjinak opuštěných objektech, které je odvoditelné zmorálních principů snad všech kultur, včetně té naší.
Nechci tento spor rozhodovat – nemám (zřejmě na rozdíl od většiny populace, která se cítí být kompetentní) zdroj objektivních informací.
Obrázek s chybou ve zdrojovém kódu
if
there is
in consequence of…
čínský obrázek naproti na stěně
Kdo se vrátil - vrátil se?
jen budoucím a bývalým
byv nejbližším a předposledním
odpovídám, co on
co on
Pozbytí strukturalismu
Věrný svým archetypům
boha, slasti, moudrosti
dokončiv druhou dekádu deklaruji
odchod zjeviště
Říkali jdi
Žvaním a život
zvolna se koulí kolem
sluncí a lidí
NEMLUV A JDI
Víno s dalajlámou
Odjel jsem do Budapešti na francouzské víno. Pokud se vám to zdá divné, vězte, že vcizině seženete lepší vína než vzemi původu, a to zprostého důvodu: ta levná se nevyplatí vyvážet. Sedl jsem si naproti Národnímu muzeu a četl spisy jakéhosi dalajlámy.
Buddhismus moc neznám.
Ekologie chůze
Pod tlakem ekologických lobbistů vešla včera vplatnost vládní vyhláška 112/2009 o zákazu „pohybu nad konvenční úroveň“. Voficiálním prohlášení Ministerstva ekologie je odůvodněna „hrozivě přetrvávajícím oteplováním mj. i zdůvodu přemrštěně rychlého a častého pohybu osob, jejichž kinetická energie se mění na tepelnou a zahřívá atmosféru“. Účinek biologického tepla byl údajně naměřen až na měsíci, pročež můžeme za přetrvání současné situace počítat skatastrofou kosmického formátu, tvrdí příznivci hnutí Still life, které zákon vybojovalo.
PS /Valenciennes-Versailles/
/Trhaná chvíle, trhaný poklad
antikvariátu – jediný výtisk anglicky a ktobě i do Alžíru kousek
alespoň vmyšlenkách/
/Noční cestou jsem promýšlel absurdno
Prolog - Čekání na závan /Répáshuta/
Modlíš se, ať zhasne
bojíš se fouknout a po léta tajíš dech
necháváš stékat vosk
do nocí a dnů a zbytečných hodin
Posmění
Byla jsi úžasná, když jsi mi poslední noci místo blanických rytířů spusou před svítáním za zvuku Pacca de Lucia něžně omotala provaz kolem krku, to abych se neoběsil, až odjedeš, a na něm píšťalku snápisem Tereza a já jsem mohl kdykoli, kdykoli zapískat a ty by ses vrátila nebo mi poslala na pomoc měsíc nebo vzkaz; a proto jsem pomohl jen sporadicky, když umírala, protože můžeš prý mít rád jen jednoho člověka a cizí ti vyčítají každý úsměv navíc, zvlášť když jsi pryč.
A já se bál cokoliv dělat a pak ještě víc, když jsem se snažil aspoň trochu pomoct a propadal se do přetvářky nezájmu a předstíral postupně jí, sobě i tobě, a pak ještě víc, když to postupně ona, ty i já odhalila.
Vyčpěla noční a já čekal na ráno, do hospody po šichtě daleko a trolejbus zoufale nejel, opíral jsem se o plot obklopený ženskýma uniknuvšíma zinertního obchoďáku a stál co nejdál, abych se spolehlivě distancoval od vulgarity prochcaného sněhu a úsměvů Veroniky, se kterou jsme prováděli inventuru čajů a čokolád.
Chtěl jsem, aby byly se mnou starý ukrajinský babky, ale vědě jsem, že se jednou otevřou vrzající dveře a budou pryč, zmizí vblikání oranžové záře sepitafem příští zastávka nevím jaká mezi panelákama a náměstím odporně sterilním hlasem a tak jsem radši mlčel a díval se jinam: zrovna zapadalo město za mrak.
Zahánění integrál
Pátý den přešel, tak jako čtvrtý
bez povšimnutí. A rovněž šestý
a rovněž sedmý.
Až osmého dne se hrnky hrnků slily
Proč jezdím na dovolenou s cestovní kanceláří
Naprostá většina španělských vodních toků vlétě vysychá. Jistě si proto dokážete představit, jaké prostředí v mžiku vyplní celý stařičký Peugeot, který zastavil stopujícímu baťůžkáři. Baťůžkáři, který celý týden šplhal vpadesátistupňovém vedru po vrcholcích Sierry Nevady, který týden nezahlédl víc vody, než kolik se vejde do dvou petláhví, doplňovaných na samotách. Nu, zápach je to horší, než od slušně velké nádoby proslulého sirovodíku.
Proč jezdím na dovolenou autobusem
Plavíte se rádi po moři. Také jsem dlouhou dobu preferoval cestu spohledy na nekonečnou hladinu, větrem a ideální atmosférou pro neomezeně dlouhé přemýšlení, noci spohledem na rozsvícené pobřeží, slunce odrážející se od vln a červánky nad útesy. Ovšem od jisté doby raději oželím svobodu samostatného cestování a využívám dálkových autobusů. Ptáte se proč.
Trojmýtí
Prolog: Prostor
Turecká step: slunce, nebe bez mraků, vysoká sežehnutá tráva, občasné trsy keřů, občas i pokroucené zakrslé borovice; rovina, na západním obzoru hory, vmírném údolí bahnitý potok obrostlý trnitými křovinami a rákosím; hejna želv prodírajících se vysychajícím korytem. Ticho, vedro, nehybnost, rušená jen sunutím krunýřů a hejny komárů. Ti jsou ale vdálce u potoka, za nekonečností travin a bodláků. Odpoledne ustupuje suchému, žhavému večeru.
Přisedání
Na prvním kroku jsem přemýšlel
co mi ta cesta může přinést:
lásku i nenávist, bolest i blaženost, chybu i pokrok –
- při dotyku nohy splyšovým kobercem jsem trošku zaváhal,
the book of excusing
Pomalu jsem sunul nohy po sněhu křižovatky
rozkopaných ulic a sledoval
noční zbytky chodců
/v tom klidu uprostřed rejů – jen několik okamžiků
S nesmyslnou radostí i nesmrtelným žalem
Úporně Nemístně ostře A snesmyslnou radostí i nesmrtelným žalem I snudou A všechno zmíralo, smyslné - nesmyslné, nesmrtelné A mělkost těch chvil měla takovou, takovou hloubku jako Kundera s Páralem Možná o pár promile víc Snad sem tam skoro procento Sta sladkých skoroprocent slévala se vmlhu Snudou, radostí a žalem Svébytně a jedinečně – jako ostatně vždycky A já se snažil vší silou Prodrat se
Snažil jsem se prodrat se večerem kzítřku
Snažil jsem se prodrat se večerem kzítřku, abych se pak prodral kvečeru
Snažil jsem se prodrat se večerem kzítřku, abych se pak prodral kvečeru a pak zas kzítřku Následuje vysněná budoucnost
Až na vrcholky střech...
Dlouho jsem sledoval střechy,
blýskaly se na slunci,
ale věděl jsem, že teplo není.
Hřál jenom svetr – ten zbyl
Komentář ke spálenému románu
Hišpucones, plyata, rokeroveš, aratemuriter
Napsal jsem krásný román o lásce. Bylo to úžasné. Vprvní řadě to, že jsem se zamiloval, pak také to, že jsem díky tomu změnil svůj život, i fakt, že jsem napsal román. Nejlepší byl ale samotný akt psaní: coby přípravu jsem se po celé týdny procházel po knihovnách a sálech svého maďarského zámečku, mezi vycpanými jeleny, portréty, vlky, olejovými krajinami, medvědy, rytinami, liškami, Rembrandty, krokodýly, Goyi, Rubensi i mamuty.
V caffeshopu
Rozezmírávám / obnovuju síly
budu výt u vrat, nevím u kterých
sleduju lustry – růžový i bílý
Nevím, kdo spasí malé čipery
V koncových světlech
Tušil jsem nebo doufal.
v koncových světlech bordelů a aut
velikých oken snevyřčeným mnichem
Baletní vrásky budov žehlí kosmonaut
Kavárna na konečné Amsterodamu
Doveď ad absurdum
vyvař
hašiš
vmlíce
Stejně jako nikdy
Zabili chlapa
uhořel
vkriminálním seriálu
-šel bych spát-
Roubení zítřejšího deště
I.
Mlčte
o pročekaných půlhodinách od podzimu do jara a dál
o rutině provázení duší
Postmoderní polytheista
Táhnou mne loviště žen, obzvlášť věčné
pláže, bůh, bezčasí. paráda bez tabu
jen aby slečny tam byly dost svlečné
a abych neumřel než se tam dohrabu
Epilog /Eger/
Až pak, když po týdny
čicháš svůj vlastní pot
zjistí, že smrdíš
Potom, když celé dny
Pokles/ek/ /Eibentall/
Vypadl z okna a zabil se
říkala sousedka sousedce
jedna paní povídala
kdesi kdosi pravil
Prasklina v pohledu /Vidin/
Snad utopená ve své fontáně
významně mlčí, když parkem
šumí lidé pokojně k zítřku
a nebo se psem
Poloprodlévání /Alexandropolis/
Někdy
se musíš umět schovat za jedinou pouliční lampu
do tenoučkého proužku stínu
na dálnici A2
Soumračnost /Kirkagac/
Modlitba shořela v poryvu větru
vrčení vlků a kradmém
plíživém příchodu vraha
Rozjímám o zítřku
Olomoucký pocit
Ranní káva báseň stolice
ze sluchátekkousek Griega
u lavičky nasráno, procházím se ránem
jablko místo cigára – poruším pravidla
Nakreslil jsem bezdomovce
nakreslil jsem bezdomovce ale
naštval se a sám se roztrhal
na malé houmlesácké kousíčky
trochu jsem se bál
Tautologie
Logika popřená jediným slovem
Gödlova rovnice pozbývá významu
když není kde
Alfa i omega
Cesta zpět
Poslední kilo na vlak jsem zapálil před stanem
a s patosem kupoval jaro
Zůstanu tu.
A pak jsem celou noc nadával na stopu
Šílenec v zajetí
Šílenec vzajetí konvenčního řádu
můžu aspoň všechno
když už ta vbílém plášti…
vlastně ani bílý plášť neměla
Kterak potomkům a dědicům svým pozemské statky spravedlivě rozděliti
„Heuréka. “ vykřikl postarší muž sedící ve své pracovně naproti obrazovce se skoro prázdným dokumentem ve Wordu. Štěstí, zrcadlící se vjeho tváři, zastiňovalo neoholenou bradu i odstáté uši, které čněly zmastných nazrzlých vlasů. Pavel Koleno vypadal sympaticky i vzašedlých gatích a teplákové mikině srozbitým zipem.
Kouzlo nebo rozpor /bez hašiše/
Proměň čas a skřípni prostor
Vyjev moudrost, rozevři
Pukliny, křič, samocení
Rozliš prázdno, řeč a tvar
Ještě fajfku
Ještě fajfku od slečny
Ještě fajfku
tu od slečny
Ještě fajfku
Po stropě chalupy se honily mouchy
Po stropě se honily mouchy. Létaly sem a tam kolem nekryté zažloutlé žárovky. Užuž to vypadalo, že větší a tmavší dohoní slabší vpředu, ale té se nakonec vždycky podařilo uniknout. Po chvíli přistály na parapetu, třikrát přelezly zprava doleva a zpátky a menší moucha se opět vznesla, aby prchala před větší.
Před bojem a po boji
Nechci svou kytaru, dejte mi obrazy
Malinkej štěteček
Prosím vás, nechte mě, nechci jít do zteče
Nechci vás podrazit
Přesvatý dravče!
Přesvatý dravče
Ne, ty jsi nestřílel, jen vázal smyčku
uvařil splíny a vyklidil prostor
Zbohatl´s na tom… bůh to tak chtěl
Moderní černokněžník
Kreslím potmě – černou tuší
vystihnu nejmenší proměny okolí
vhloubi černi vplátně tušíš
celý svět…podivné zakryté soukolí
Maximálně trendy, úůůůplně nejvíc in
Ptám se kluka vtrolejbuse
„Proč se mračíš vjednom kuse. “
On mi na to odpovídá
„nevím zda mi má paní dá. “
Malířovo Credo
Slunce padá na Kašperk a o kus dál se pasou srnky
Jemný tah štětcem u břízy vrohu
Vdunění zvonů stery hlasy slova Creda
… věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista…biji hlavou o plátno
Malej kluk
Bystřiny kolem a pohledy na hory
Sbohémským malířem změnily názory
Malýho kluka
Sluníčko svítí a pivo mu chutná
Kaleidoskop ticha s jednou proměnnou
Zdravil „pěknej poslech“ (večer myslel taky)
prostoupený hudbou, zpěvák snů a múzy
„poslouchej to ticho“; zaplatil mi účet
já šel trošku domů, trošku poslouchat
Co smysl života?
Co smysl života. Kčemu to všechno je.
Proč a jak, na co a co vlastně – život.
Můžu vzít provaz a odejít bez boje.
Co smysl života? III.
Rozplizlé otázky svádějí na scestí
Ne, nevím, neřeš to – cože to bylo
Asi se rozkládám vinou všech neřestí
Odpověď vzpírá se, nač ses ptal, Mílo.
Co smysl života? IV.
Druhý a třetí z nich sešli se vhospodě
První se prochází venku vté slotě
Oni dva chlastají, spolu a vpohodě
On chlastá smutně sám jako kůl v plotě
Nesmysl života ("Nic, hovno, HOVNO")
„Co může člověk říct když řekl všechno
vyjádřil myšlenku vnadpisu rovnou
Co může dělat dál – jen tiše zdechnout
Co může říci dál – nic, hovno, HOVNO. “
V jednotě místa, času a děje
Někdo po mně střílí hořícíma vlaštovkama
Jenom Japhy Ryder pomáhá mi vpřed
Vrchol
Malý kousky mraků roztloukaj mi hlavu
Lavina růží
Vprosinci přeju si, aby vše kvetlo
posílám za tebou saxofon s houslemi
tisíci nůšemi nosím ti světlo
vyčerpán usínám po cestě na zemi
Píšu dopis krvesajem
Píšu dopis krvesajem
krev už dávno došla mi
levá ruka stále hraje
tentýž hymnus od ami
Přemýšlím...jemně mží...já vlastně nevím
Malebné ruiny waleského kláštera
úchvatný obrovský monument mrtvým
odchody, návraty…přemýšlím za šera
přemýšlím…jemně mží…já vlastně nevím
Víla na kraji pohádky
Jednou jsem hrál na ulici úžasného pohádkového města. Bylo už pozdě kvečeru, někdy kolem vánoc, stmívalo se, stromy na náměstí zářily modrými světelnými řetězy a já jsem stál, koukal na osvícenou věž renesančního kostela a hrál. Všude kolem se míhali lidé, celý barevní od reklam rozsvícených obchodů, spěchali, povídali si, procházeli se, zkrátka se hemžili všemi směry.
Já jsem stál hezky uprostřed u lavičky a sledoval to rojení; kolemjdoucí mizeli a objevovali se bez viditelné příčiny.
Hodina duchů
Půlnoční cigáro, písnička na přání
havranův nePoe vpůvodním vydání
Pták zvolna zabušil zobákem na dveře
a Edgar směje se naivní důvěře
Rozpolcen, roztrhán, rozjitřen, zvrácený
Rozpolcen, roztrhán, rozjitřen, zvrácený
dávno už nejsem, jen působí temně
bahniska vůkol a vyrvané kořeny
Bobtná pach výparů, jež vrhla země
Muž v bílém svetru
Neznámý muž mi vstoupil včera do snu
měl bílý svetr a kalhoty zmanšestru
a pořád říkal trošku divné věty
a byla vtom moudrost a pravda
co oběť zániku dvou hodin pro týden
rozpolcen vyvrácen starý dub leží tam
křičí ať neházím flintu svou do žita
co oběť zániku dvou hodin pro týden
přestože vědí že dávno je přežitá
Zítřejší ráno
To ráno bude růžový
a ksnídanio dva čaje
Cigáro, snad Bon Jovi
zrádia nám hraje
Něžnými kladivy napadrť
Po hrudním koši mi kladiva duní
a popel snápojem mění zem vmokřady
Rozvalen na židli a srdcem u ní
Rozpolcen. Nevím, jen nemůžu dál tady –
Tullamor dew
Tullamor dew, Malibu
něžná slova touhu křísí
nostalgie - malý buď
. piju Sunar jako kdysi.
Hajzlbába
Babka na mě shora ječí
kudy dojít k záchodu
Nerozumím cizí řeči
babka na mě shora ječí
Terezínské ticho
Příznačně temné ticho vTerezíně
ač dávno, pokud vím, odvezli mrtvoly
Hostinský přináší tác kstolu líně
Vypitá sklenka a pravda už nebolí
ve čtvrté cenové
Když vknajpě močím na dlaždice
když nemají tu pisoár
tak chci jen sex a čím dál více
avkaždé spáře číhá zmar
Slunečné ráno
Klidně si čtu na lavičce
zkazeťáku tryskaj smyčce
Tiše teče horský potok
tiše jak hnis zmého vředu
Vesmír chrlí zvraty
Vesmír chrlí zvraty
Trhá bez záplaty
Vyčítá mi
(z ruky)
Epitaf obrácených
V mozek se vkrádá a do srdce ryje
poslední zrada, melancholie
ještě pár týdnů bez českého slova
potom se vrátím
Kdo okusí ovoce, je vyhnán z ráje
Kdo zkusí ovoce, je vyhnán zráje
Přesladké Španělky neokusím
Nemůžu přijmout když ovoce zraje
Ač došel jsem za plody na světa kraje
Poslední obraz
Poslední obraz jsem si nechal
ten hřbitov
pod okny domova
až nakonec
Melodie rovnoběžných kruhových objezdů
Seděli jsme na lavičce a koukali na hvězdy. Mezeras láhví od Mattonky plnou vinného střiku mezi nás vpouštěla oblaka zimy od hasičské nádrže a nedovolila vplout na jednu vlnu. Tmu přerušovaly jen občasné výkřiky nevšedně důrazných myšlenek. Já o koze, ona o voze a pak obráceně.
Pouličnímu umělci
Nezvládnešdruhou jako první sloku
nemáš dost sil a ubylo moku
taxíky jezděj, tyráky už né
nepíšeš druhou, není to možné
Kavárna v La Seu d´Urgell
Snobi se snoubí s vandráky
Splíny už splynuly soblaky
Slečinka sune se, stejně sní dým
I básník usíná naleznuv rým
V metru
Nastoupily do metra. Do Áčka, asi dvě stanice po mě. Dvě slečny, snad trochu mladší, než abych se na ně mohl koukat bez špetky trapného pocitu - mohlo jim být tak čtrnáct nebo patnáct, nejsem to už schopný odhadnout – ale po dvou týdnech vlesích jsem poprvé viděl holky, takže mi oči sjížděly tak nějak samy pořád směrem knim. Vypadaly opravdu knakousnutí - venku bylo přes pětatřicet stupňů, oblečené byly minimálně, malé džínové kraťasy a kraťounká sukně odhalovaly nohy až pár centimetrů pod zadeček a tenká tílka také neskrývala příliš mnoho.
Ve zkratce
Odletěl se proletět. Proč taky ne, když má jako jedinej vcelym městě křídla. Prostě chtěl být chvilku sám. Uletět kilometr není totéž co tisíckrát metrovou klecí tam a zpátky.
Velký vůz
Přestaň psát verše
buď básníkem
stáhni si ksobě Velký vůz
naplň ho slovy
Umění dýchat
Žiju jenom o slovech
a o pár tónech vE moll
obklopen černobílými fotkami srádoby uměleckými akty;
nade mnou abstraktní slunce
město
Tiché dálky velkoměsta
dřív se do nich každý vměstnal
města tvář se ale mění
zbořili nám opevnění
Kaligraf
Tomáš stojí sbatohem na ramenech vareálu polorozpadlé továrny. Upřeně pozoruje stěnu před sebou a sám pro sebe si mumlá: „Ano, tohle je ideální místo, tady můžu… tady začnu. “ Svléká si oblečení a bere si jen jakousi bederní roušku, omotává si celé tělo rezavým šálem. Svršky i boty ukrývá do blízké hromady cihel a kusů betonu.
chaos
Smetí všude v hlavě, v srdci korupcepořádek je přeci jenom pro blbcePáté přes deváté, Plíhal, PlasticiTvoje rudá rtěnka přes tuk na lícíchpod tím otisk rtěnky jinak barevnéProžraný od brouků, červů, larev, ne -jenom mám zas bordel všude v palici, srdce rozhodnutí zdárně bránící. .
Bouřka
Blesk
Bojíš se.
Ona se taky bála
ty se nemůžeš nikdy bát stejně a tolik
Herečka
Vdědečkově hubertusu
Přemýšlím – dát nedát pusu
Sleduje nás hrozně lidí
Bože můj, jak já se stydím
myslím penisem, myslím, tedy jsem
Jsem básník nebo povaleč
jsem výkvětem své doby.
jsem dítě, sice chytré, leč
vás neustále zlobím.
Útěky do reality
Včera jsem dostal strašlivej záchvat
z ničeho nic mě přepadla panika
v jednom z těch nejhorších splínů a nálad
dostal jsem pocit, že všechno zaniká
jeskynní člověk
procházeje vlastním bytem
byl jsem praštěn stalagnitem
krápník na mě shora spad
- nebo to byl stalagnát.