Čtyři za stolem

Nevím, čím to je. Rád jsem si do svých povídek vypůjčoval historky, které mne potkaly na kolejích. Semafory svítily, průvodčí štípali jízdenky a světem vládl řád - když čekáte na nádraží, máte jistotu: jednou to přijede. Možná pozdě.

27. 10. 2014
4
7
467
Povídky

O holce z perónu

Seděl jsem sám za kulatým stolem vnevelké putyce, poslouchal folkové umělce a užíval si chvíle ticha mezi čísly. Někde mezi písničkou ochlupaté hrudi a dramatickým recitativem, někde mezi čtvrtým a pátým pivem, ke mně zasedl. Přišel mi povědomý– taková tvář, na kterou se zadíváte a vidíte chvíli kamaráda ze střední, chvíli jeho matku a pak vám dojde, že ho vlastně neznáte a že byste měl přestatpít.
Očividně byl vdobré náladě.

10. 03. 2014
1
3
606
Povídky

Cesta domů

Za okny se jak ve zrychleném filmu míhala pole, domy, louky, vesnice. Vlak hlasitě rachotil po kolejích a jako starý udýchaný muž se blížil ke svému domovu, ke své cílové stanici.
Pomalu se smrákalo a posledním večerním vlakem se vraceli unavení otcové zpět ke svým rodinám, děti smaminkami znávštěvy ubabičky, jinak byl vlak poloprázdný a vládlo zde klidné unavenéticho.
Jen občas někdo potichu promluvil, aby tím náhodou neporušil nevyslovenou dohodu, neviditelné společenství všech cestujících.

01. 11. 2013
0
1
710
Povídky

Romance o růži

Zprudka se posadil na posteli a slyšel se, jak hlasitě oddechuje. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde se vlastně probudil. Co ho probudilo, mu bylo nad slunce jasné. Ona.

06. 10. 2013
9
30
2312
Povídky

Já se jich nebojím

Já se jich nebojím.
Nemám strach — ten přijde zítra.
Pak začnu —
o ženu, o děti.

30. 06. 2015
0
1
430
Miniatury, hříčky
Nahoru