Písmák Improvizace 1
Dám si víno.
A zapiju žal.
Jo, to bych si opravdu přál -
aby víno naléval mi kdos
Spolu odcházíme
Tváře naše zdobí již vrásky četné,
záda bolí jako když sekerou do nich se tne.
Na očích dvě okna se nám usadila,
přes ně sledujeme jak míhá se svět, má milá.
Krátce o Duši
Míti duši lehkou, ke světlu aby letěla.
Až přijde chvíle, kdy odpoutá se od těla.
Bez hrbů výčitek a černé zlosti,
dosáhne dušička věčné milosti.
Na dobrou noc
Pohodlně uveleb se v peřinách,
zavři oči a pozorůj svůj tichý dech
jak provází tě v snách
kde kráčíš bosa rosou, pod nohama mech.
Gazela
Snad pro horko oči blouzní,
když středem kráčí gazela.
A oheň, vzduch a voda jdou s ní,
než vyšla na pastvu, už zase zmizela.
Svatyně
Dnes ráno zašel jsem do kostela.
I když není neděle, je to můj zvyk,
Můj Santiago de Compostela,
železná košile, kterou bych nesvlík.
Sonet (rok 1948 a dál?)
Bodalo je u srdce, když opouštěli vlast.
Přesto činili tak z lásky k ní.
I hlasy čtyř jim dodnes v uších zní,
jak nechali pro ně zem, aby mohli tu krást.