Písmák Plyšový medvídek
Už bych i já měla jít spát,
už skončil náš kolotoč pohádek.
Snad zjeví se v půlnočních snách
i můj plyšový medvídek.
Odcházím
Chladná ruka krk mi svírá,
já říct ti přeci nemohu,
kam bárka má se teď ubírá,
přímo, kolmo k obzoru.
Nebeský ohňostroj
Ať už prší nebo sněží,
ať je teplo nebo mráz,
tam kde naše Země leží,
tam se skrývá mnoho krás.
Neviditelný stín
Všechny city chřadnou,
život zdá se býti ztracený.
Jsi tu stále se mnou
avšak na kilometry vzdálený.
21. 12. 2072
Lucy bezvládně ležela na zemi… ,,Že já jsem sem jezdila… Jsem tak blbá. Blbá. ‘‘. Ta slova jí zněla vhlavě jako ozvěna.
Jedna duše
Navštívil mne časně zrána,
ze života další strana
byla právě vytržena,
pouhým pláčem nahrazena.
Protestní báseň
Před radnicí na náměstí
davem karton koluje,
množství lidí válku věstí,
lidstvo hold alkohol miluje.
Milování
Vlak již zdáli přijíždí
a na kolejích rozeznívá svou nehynoucí metalovou píseň.
Láska sní odjíždí
a zlidských citů zbude jen tíseň.
Knihovník
Starý knihovník,
nad papírem lehce shrben,
snad píše zákoník,
vobálce již pevně zapečetěn.
Ty a já
Vobjetí chladných rán
já jsem sama, ty jsi sám…
A když přepadne mne pocit bledý,
kdo pomůže.
Poslední pohled
Dnes vnoci mě navštívil
muž stváří mě neznámou,
chladnými rty mne políbil,
ve vteřinu téměř nekonečnou