Písmák Písečníci a bludný asteroid 1.4 Startovač
Před setměním děti vystoupaly po úbočí kráteru zpátky na planinu a vrátily se do sirotčince. Při večeři Tomáš koukal do talíře a snažil se nevšímat si Lucky u vedlejšího stolu, která po něm házela chvíli vyčítavé a chvíli prosebné pohledy.
Po jídle zůstávali všichni vjídelně. Byl čas na večerní pohádku, kterou předčítaly starší děti, někdy poslouchali rozhlasové hry v rádiu.
Písečníci a bludný asteroid 1.3
„Jak myslíš, že vypadali. “ zeptala se, když Tomáš dlouho mlčel.
Chvilku mu trvalo pochopit, že mluví o mimozemské rase, která vykopala zdejší tunely.
„To nikdo neví přesně,“ odpověděl zamyšleně.
Písečníci a bludný asteroid 1.2
Konečně byl konec. Tomáš vyrazil ze školy rychlostí pouštního sviště, ale pozornosti Lucky neunikl. Přes rameno viděl, jak za ním odhodlaně cupitá na svých malých nožkách, ale spříliš velkým batohem na zádech neměla šanci. Kdyby chtěl, mohl by jí lehce utéct.
Písečníci a bludný asteroid
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve vysoké suché trávě asi jedenáctiletý kluk. Vychutnával si poslední okamžiky svého snu, takového toho správného snu, ve kterém člověk létá, a neměl ponětí, že tenhle den začnou události, které převrátí jeho život naruby.
A netušila to ani drobná dívenka se školním batohem na zádech kousek od něho, i když pro ni tenhle den už výjimečný byl. Obezřetně se přibližovala ke kraji obřího kráteru vyhloubeného kdysi dávno dopadem planetky a hnědé vlasy spletené do dvou copů jí lítaly sem a tam, jak se rozhlížela do všech stran.