Stín stíhal stín

Silvestr2009

Stín stíhal stín
a zasněžená Praha voněla ránem
stín stíhal stín
a my vedle sebe šli
tři ztracení dobou
pohledy zabořené do země
a sníh padal
a stíny se předbíhaly
a vzduch tak zvláštně voněl
tak zvláštně
krásně
strachem a trochu vzpomínkou
na noc minulou
a trochu chutí
ještě jednou všechno prožít znovu

Stín stíhal sníh
a tři postavy básníků oči schovaly za sklo
stín stíhal stín
a hloupé myšlenky šly za stejnou dámou
vitrýny kaváren ještě spaly
a kluci z vesnice zděšeně vzhlíželi
k zasněžené matce měst
a stíny předbíhaly moje myšlenky
ty stálas na pavlači
a já se chtěl krčit za deštníkem
a chtěl jsem ti říct
že miluju tvůj zrychlený dech
že sleduju jak vstáváš
jak přemýšliš
jak chodíš a jak žiješ

To stín předstihl stín
a jedna postava básníka
to stín předstihl stín
a v šest nula nula začala pracovat nižší kasta
pod deštníkem se schoval strach
a tak jsem ti neřekl že vím
jak chutná první cigareta na pavlači
a jak voníš
v mojich vzpomínkách
co občas bolí
protože jsi daleko
a že vím
jak přemýšlíš
jak vstáváš
a jak se usmíváš
jenže jsem ti stihl říct jen:
"Lásko,
stín stihl stín."


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.