Testament posledních zbytků mého Já

Jan_Stanislav

Bůh mi buď milostiv, že jsem promrhal svůj talent i inteligenci tam, kde to bylo úplně zbytečné


V krvavé záři stromořadí kráčím sám stíny svých dní,

dívám se kupředu k pustinám mého posledního nádechu,

skrývám si poslední zbytky krásy světa do posledního výdechu,

nechávám duši, svou jedinou družku věrnou, nechávám jí snít.

 

Kráčím dál a vidím ohnivé kříže mých hříchů,

kráčím a odívám se do hábitů vzpomínek svých radostí.

Polykám trylky vůní a dýchám omanost světa,

Poslední své city věnuji Tobě, má K., Tobě Múzo, jenž jsi byla slastí mé poezie,

její lehkostí a zároveň opojností a ponesu trnovou korunu, že zřekl jsem se Tě na cestě mých posledních dní.

 

Vždy jsem Tě miloval ve tvářích žen, vždy jsem Tě objevoval v jejich očích, jejich hlubinách nádherných,

zda byla či nebyla láska, zda bylo či nebylo naplnění, lhostejno jest, já hledal krásu v krocích mých dní.

Obdivoval jsem jemnost Tvých dotyků, žárlil na netalent v mých verších, miloval jemnost Tvých dotyků,

nechával se zdrtit nádhernou lehkostí Tvých polibků a toužil v každičkém verši být s Tebou do sklonku svých dní.

 

Však v naplnění jsem se vždy zmýlil v ženách pozemských, vždy znovu a znovu Tě hledal,

však kde lesk očí zmizel pro básníka, kde již nikdo opěván být nechtěl, tam umíral jsem,

a vždy se modlil v Tvé znovuvzkříšení. Však já naplnil pohár trpělivosti Tvá sestry Fortuny

a nyní básník ve mně musí odejít. Tobě patří mé poslední myšlenky, tebe já miloval v každé z žen,

Tebe hledal v jejich radosti, Tebe cítil v jejich dotecích.

 

Má Múzo odpust mi mé hříchy, má Beatrix já hledal Tě však skončil jsem v Pekle,

a již nezakusím Tvých polibků v očistci Tvé přízně při dalším a dalším rozednění.

Má Můzo, má milovaná z nejdražších, Tobě kladu na oltář svého života květiny okamžiků mách posledních,

Má Lásko, má Lásko nejdražší, i tebe jsem miloval, by spalovala jsi mě a vždy v prach upadal,

však vždy jsem jako Fénix v rouše veršů dokázal vstát, však teď rozdrtil jsem astorn své Inteligence a v lilitu uspím svůj žal. 

 

Má Můzo, Má Jedniná, má K., má Beatrix ... já s posledním Tvým plným polibkem odcházím ... 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.