Jen se tak zaklapnou
zlehka
téměř neslyšně
žádné bubny
závěrečné srdceryvné scény
černé fábory
temná obloha a truchlohra celé filharmonie
toliko ticho a svět za dveřmi
slovo přeseknuté v půli lítostivě kroutí zmrzačeným ocáskem
a ty nenapsané básně jsou jako zárodky vajíček ve vykuchané slípce
bolí někde uvnitř
tou neschopnosti vyklubat se
opeřit
ráno pak kohoutek drze mutuje
kikirikiii!
Čtěte!
Však nic z toho
jen to hnusné ticho
k některým nepasuje jediný klíč
jiným chybí dokonce klíčová dírka
tehdy básník umírá
pomalu
zaživa